Warhol v Praze - konečně!

Asi bych neměl dělat reklamu komerční galerii, ale nová výstava zakladatele pop-artu, plánovaná do konce roku, stojí za zmínku a hlavně za návštěvu.

Andyho Warhola jsme mohli v České republice vidět víckrát, ale vždycky to byly jen drobty. V Gallery of Art na Staroměstském náměstí je od soboty vystaveno asi 200 Warholových děl od těch nejprofláknutějších po ty méně známé. Expozice je pojmenovaná „I´am OK,“ neboli „jsem v pořádku.“ Tak začínal Warhol všechny své dopisy matce ze svých cest, aby neměla starost.

Nejprofláknutější Warholova díla – Campbellovy polévky, Mao c´tunga a Marilyn Monroe – znají všichni. Tyto ikony v expozici pochopitelně nechybí. Čínského vůdce a hlavně Marilyn uvidíme v desítkách barevných kombinací včetně nezvyklé červeno-černo-bílé. A potom portréty. Everybody who was anybody – každý, kdo něco znamenal – seděl Warhovlovi modelem. Mezi těmi vystavenými jsou Mick Jagger, Beatles, Ingrid Bergmannová, mladý Gérard Depardieu… 

Méně známou částí Warholovy tvorby jsou obaly na gramodesky. Za téměř 30 let jich udělal celkem 51, vystaveno je 40 z nich. Je tam i ten první z roku 1949, kdy bylo Andymu 21 let a právě odešel z Pittsburgu zkusit štěstí do New Yorku. První deska patřila Georgi Gershwinovi a ještě nenese jeho klasický rukopis. Ten se vyvíjel v průběhu 50. let, kdy Warhol pracoval jako reklamní grafik a vyráběl reklamy do obchodů a časopisů. Zpočátku se příliš se nelišil od toho, co tehdy v Americe bylo. Ale byl pracovitý, měl nápady, experimentoval a snažil se vystavovat. Postupně pronikl na stránky módních časopisů, a když začátkem 60. let začal tisknout svá díla sítotiskem, stal se hvězdou. Gramodesky z tohoto období už bezpečně rozeznáme – Johna Lennona, Rolling Stones s typickým vyplazeným jazykem, Michaela Jacksona a samozřejmě také jeho pokrevní Velvet Underground se žlutými banány. 

Za zmínku určitě stojí série Flowers. Warhola bychom v nich na první pohled nepoznali. Ztvárnění květů na obřích papírech je jemné, křehké, spíš surrealistické. Květiny jsou vytištěny jen v konturách a Warhol je ručně vybarvoval, a to pokaždé jinak, takže každá sada je unikátní. A pak také 25 ilustrací k dílu Love is a Pink Cake, Láska je růžová sušenka, z roku 1953. Jsou vytištěny na růžovém papíře a ukazují Warhola jako mistrného kreslíře a karikaturistu. Kresby doprovázejí poetické texty jeho tehdejšího přítele Ralpha Thomase Warda. Na výstavě je i několik děl z roku 1987, tedy z roku Warholovy smrti. Působivý je dvojportrét Lenina, dokončený pár měsíců před smrtí. Warholovu zjednodušenou poetiku a ironicky komerční postoj k světu podtrhují i jeho citáty: „Nakupování je američtější než myšlení a já jsem stejně americký, jako každý jiný.“

Ještě pár slov o výstavě. Jejím provozovatelem je Zdeněk Kočík, kterému patří část Warholových děl. Zbytek je zapůjčený od soukromých sběratelů. Kočík, který zbohatl v zábavním průmyslu, v posledních letech investuje do umění. V roce 2007 založil Gallery of Art a v domě U bílého jednorožce na Staroměstském náměstí otevřel velkou výstavu Jana Saudka. K ní později přidal svou sbírku Alfonse Muchy a Salvatora Dalího. Kočík nepopírá, že jeho přístup je komerční, založený na zisku ze vstupného a prodeji plakátů a reklamních předmětů. „Z vystavených děl jsou některé edice unikátní, jiné méně,“ řekl mi jeden pražský galerista, „ale podstatné je, že to někdo dal dohromady a můžeme to v Praze vidět.“