Už jste viděli Klimta?

Klimtův slavný obraz Judita znám z pohlednic a kýčovitých suvenýrů, ale prohlédnout si ho zblízka je jiné kafe. Čiší z něj zvláštní energie. Jakoby neztratil nic ze svého původního kouzla a lesku. Obraz je teď možné vidět v Muzeu Kampa a s ním ještě další kresby Gustava Klimta, Alfonse Muchy a Františka Kupky.

Gustav Klimt: JuditaPavel Vácha

Klimtova Judita pochází z Ostravského muzea výtvarných umění, které ji získalo v roce 1950. Je za tím docela záhadný příběh. První Juditu namaloval Gustav Klimt v roce 1901 a hned vzbudila rozruch. V roce 1904/1905 vznikl další obraz Judita, který se v detailech od originálu liší. Je podepsán také Gustavem Klimtem. V následujících letech měnil vlastníky, ale od 30. let po něm stopa mizí a objevuje se až v roce 1950, kdy jej získalo Ostravské muzeum převodem z německého majetku. Vídeňští kunzhistorici mají o jeho pravosti své pochyby, ale čeští badatelé se po analýze řady detailů shodují v tom, že jde o pravého Klimta.

Že se Klimtův obraz dostal do Čech, respektive na Moravu, není vůbec neobvyklé. Gustav Klimt se koncem 19. století podílel na výzdobě libereckého, brněnského a karlovarského divadla a české země i Prahu opakovaně navštěvoval. V letech 1903-1914 v Praze čtyřikrát vystavoval. Jeho dílo vzbudilo pozornost, ale u českých kritiků příliš pochopení nenalezl. Vyčítali mu lacinou módnost a povrchnost. Klimt zajížděl do Čech také za svými movitými sběrateli. Nejčastěji do Koutů nad Desnou na letní sídlo rodiny Primaviesů, kteří patřili mezi jeho největší odběratele. Čili jeho dílo se v Čechách objevovalo, ale často měnilo majitele. Dnes se na našem území dochovalo asi 25 Klimtových kreseb a tři olejomalby včetně Judity. Všechna tato díla s výjimkou jednoho oleje jsou teď poprvé k vidění v Muzeu Kampa.  

Návštěva Sovových Mlýnů je zajímavá i z jiného důvodu. Člověk vidí, kam až dosáhla letošní povodeň a jak pokračují rekonstrukční práce. Proti roku 2002 je to sice slabý odvar (letos 1 metr vody v přízemí, v roce 2002 zatopeno celé přízemí), ale i tak má Muzeum Kampa smůlu. Povodňové bariéry stojí totiž těsně za ním.