Židy většinou vnímáme jako příslušníky zvláštního národa, kteří dodržují podivná pravidla a nějak se odlišují od ostatních. Mnozí tvrdí, že žida poznají na první pohled. Jenže židé v Izraeli i v diaspoře jsou natolik rozdílní, že mají problém poznat se navzájem.
Existuje něco jako židovský národ? Jistěže ano, ale pouze v náboženském slova smyslu. Židy jsou všichni, kdo se hlásí k židovskému náboženství. Ale jakmile začneme mluvit o etnicky nebo kulturně jednotném národě, nastává problém. V průběhu tisíciletého vývoje byli židé na Blízkém východě natolik promícháni s jinými etniky, že nějaká rasová čistota neobstojí. To je všeobecně přijímaný fakt. A židé v exilu – tedy diaspoře? Tam je to ještě horší. Žádný exil neexistoval. Židé mimo Palestinu byli konvertité k judaismu. Tvrdí to izraelský historik Šlom Sand. Židé v diaspoře jsou podle něj důsledkem působení židovských misionářů. Sand své poznatky publikoval v knize Vynález židovského národa a nedávno vysvětlil v rozhovoru pro Lidové noviny.
Už název knihy říká mnohé. Židé do exilu nikdy neodešli, tvrdí Sand, nejsou pro to žádné důkazy. Starozákonní židé podle něj v průběhu dějin přejali křesťanství a islám a poddali se těm, kdo v Palestině zrovna vládli. Stěhování ano, ale židovský exil se stal mýtem, který se zrodil při vzniku Izraele v roce 1948. Sandova teorie má logiku, i když asi neplatí absolutně. Židovští obchodníci a učenci odcházeli z Palestiny a usazovali se v celém Středomoří, později i v Americe. A nějaký náboženský exil, byť v omezené víře, zřejmě také existoval. Ale většina se vždycky přizpůsobí. To my Češi dobře známe.
Tento nehrdinný obraz židovského národa se v Izraeli provokuje. Vždyť všichni židé jsou přece potomky Izáka a Jákoba, které Mojžíš přivedl z egyptského otroctví do země zaslíbené. Sand jde ještě dál: Izrael si s odkazem na Bibli přivlastňuje místa, která jsou na okupovaných územích. Hlavní problém je podle něj v tom, že Bible se vykládá jako historická, nikoli teologická kniha. Dětem je to vštěpováno odmala. Izrael je dnes židovskou demokracií, nikoli demokracií. A to je špatně, protože čtvrtina obyvatel se za židy nepovažuje vůbec, říká Sand. A tuto tezi promítá i do současné politiky. Podle Sanda není možné dlouhodobě přežít bez akceptace Arabů, bez odchodu z okupovaných území a bez pokusu o vybudování izraelsko-palestinské konfederace. Izraelský establishment ho považuje za buřiče.
A Češi pro to mají pochopení. Podpora Izraele v českých zemích je tradičně silná už od jeho vzniku. Četli jste článek nebo blog, který by neobhajoval důrazné právo Izraele obranu své bezpečnosti? Nic proti tomu. Zdálky se mi to také jeví tak, že Izrael se jen brání, někdy preventivně, proti arabským útokům. Jenže je to takhle černobílé? A má to dlouhodobě nějakou perspektivu? Ale to už je na jinou debatu…
