Jsou Britové obyčejní lidé? Ne tak docela…

Markéta Veselá pracuje v Británii a píše o tom blog. Podle ní Angličanům chybí zdravý selský rozum, ale jinak jsou to obyčejní lidé s chybami jako my. Nějakou anglickou zkušenost mám a nejsem si jist, jestli jsou obyčejní. Spíš komplikovaní.

Na základě příhody s nákupem zmrzliny (jiná cena na ceduli než u pokladny) Markéta dospívá k tomu, že Angličané nemají common sense, zdravý selský rozum. Já jsem pracoval v prostředí velké firmy, kde služby fungovaly perfektně, nedostatek zdravého rozumu jsem nepozoroval. Naopak v českých supermarketech při doplňování zboží nebo u pokladen vždycky rostu, jak je možné jednoduché věci dělat složitě. Na lidskou blbost a nesmyslná pravidla lze asi narazit všude na světě. Další podiv vyjadřuje nad formální anglickou zdvořilostí. Ano, člověku přijde divné, že se ho někdo pětkrát za den ptá, jak se má nebo jestli je OK. Na to je třeba si zvyknout a nebrat to příliš vážně. Angličan je takhle vychovaný a neočekává u toho velkou konverzaci. Ale řekněte, není ten trochu strojený úsměv a otázka How are you příjemnější, než mlčící – v horším případě nevlídná – tvář?

Celkově vzato jsou Britové slušnější než my. Ctí rozdílné názory, umějí argumentovat, neurážejí, usmívají se. Ukázkové jsou hádky v parlamentu, kde se poslanci hádají, ale s noblesou a oslovují se při tom „righthonourable gentleman.“ A jsou také čestnější. Víc dodržují pravidla, tolik nekradou, nepodvádějí a nehledají kličky. Rádi pomohou. Téměř vždy, když jsem vytáhl mapu a něco hledal, mi nějaký kolemjdoucí přispěchal na pomoc.

Dalším charakteristickým rysem Angličanů je – Markéta Veselá na to naráží také – sebevědomí. My Češi nejsme při jednání a vystupování tak sebejistí. Angličan pronese výrok a stojí si za ním. Je tak naučený ze školy a z rodiny – říci svůj názor a obhajovat ho argumenty. Ve školách se píší eseje, o kterých se vedou diskuse a tak Britové na rozdíl od nás dobře umějí mluvit a formulovat, neznají ostych. V tom bychom si z nich mohli vzít příklad. Hlavně naše školy. Možná v tom hraje určitou roli i velikost a dějiny našich států: my jsme příslušníci malého trochu ušlápnutého národa, který vždycky hledal, jak se zachránit, zatímco Angličané patří k velkému národu, který se k historickým událostem stavěl principiálně. To neznamená, že jsou lepší. My Češi jsme zase adaptabilnější s větším smyslem pro improvizaci.

Ještě k té komunikaci. Jedna věc je povrchní rozhovor s úsměvem na rtech a druhá věc navázání hlubšího kontaktu. Angličané jsou tolerantní, cizince berou, ale zároveň vás oťuknou, přiřadí vám společenský status a podle toho s vámi v budoucnu jednají. A věřte, že je to znát. Při letmém kontaktu to nepostřehnete, ale při delším pobytu nebo v pracovním prostředí ano. Britská společnost daleko víc sociálně rozvrstvená a třídy stále fungují. Čím vyšší status, tím méně je pravděpodobné, že budou vyhledávat vaši společnost. Usmějí se na vás, zeptají se How are you, ale tím to končí. Brit komunikuje nejraději „with his peers“, tedy se sobě rovnými. Napříč třídami se nepěstuje přátelství, ale slušnost. V tomto směru Britové obyčejní rozhodně nejsou. Proto je docela obtížné najít si mezi nimi skutečné přátele. Za těch několik let, které jsem v Británii strávil, mohu říci, že mám blízké přátele dva, možná tři.

Také sdílím sympatie pro Angličany a Anglii. Pokud je tam člověk jako turista, je to fantastické: zajímavá země, příjemní lidé. Když tam žijete a pracujete déle, začnete vnímat rozdíly. Člověk je musí vzít takové, jací jsou a přijmout jejich pravidla. Někdo s tím může mít problém, někdo ne. Já osobně si teď víc vychutnávám Anglii jako turista.