Život v mojí čínské rodině - část 3.

Čínský rodinný model se v průběhu staletí samozřejmě pozměnil, jiný život žijí lidé na vesnici a ve městech, různé rodiny mají různý životní styl. I tak ale spousta věcí zůstává.

Je otázkou, jak se bude rodinný život vyvíjet, až odejdou generace dnešních babiček a dědečků. V rodině, která žije pospolu, mají většinou hlavní slovo její nejstarší členové - rodiče či prarodiče. Seriál Obyčejné roky Li Dabaa (2017), který jsme zrovna dokoukali, začíná v 80. letech minulého století a mapuje příběh rodiny Li během následujících třiceti let. Hlavou rodiny je maminka, tatínek bohužel brzy zemřel. O vedení se dělí se sestrou svého manžela, která se nikdy neprovdala, a tak žije s nimi. A jelikož ta je nejstarší, má i nejhlavnější slovo, i co se týče dětí. Mají celkem tři syny a dvě dcery, všichni bydlí spolu v jednom domě v Pekingu. Nejstarší syn Li Dabao měl naději na to, aby studoval na vysoké, ale protože otec zemřel, rozhodl se jít pracovat do továrny, aby pomohl zabezpečit rodinu. Většinu příjmu mají právě od něj. Nejstarší dcera začala pracovat nedávno a plat má velice nízký, mladší dcera je na 2. stupni ZŠ, jeden bratr se připravuje na přijímací zkoušky na vysokou a ten druhý u ničeho nevydrží. Příběh vám nebudu vyprávět celý, vyberu jen několik zajímavých bodů.

Do fabriky, kde hlavní hrdina Li Dabao pracoval, přijela se skupinou tanečníků vystupovat kráska Zhang Duoduo, do které se okamžitě zamiloval. To, že se oni dva dají dohromady, jsme věděli jen my, diváci, protože celý příběh vyprávěla jejich (budoucí) dcera. Ona z dobře zajištěné rodiny, bydleli v činžáku a neměli o nic nouzi. Na druhou stranu, Li Dabao bydlel ve starém domě, kde neměli koupelnu ani televizi a na WC museli chodit stát frontu na ulici. Při návštěvě provozu továrny Duoduo nešťastně uvízly vlasy v nějakém stroji a Li Dabao ji chrabře zachránil. A protože Duoduo ví, co se sluší a patří, druhý den mu domů donesla jako poděkování dárky (jídlo). Maminka s tetou to pochopily tak, že Duoduo o jejich syna má zájem a začaly si malovat světlou budoucnost plnou vnoučků. Tak jednoduché to nebylo. Celý příběh se zamotal. Dabao chtěl Duoduo po představení navštívit v šatně, jenže se tam převlékala a skandál byl na světě. Aby ho nevyhodili z práce, Duoduo souhlasila, že si ho na oko vezme, aby ho zachránila a očistila jeho jméno. Celé se to zvrtlo, za vydatné pomoci tety, a nakonec si manželství museli nechat posvětit i úředně. Duoduo se po úřední svatbě přestěhovala do domu rodiny Li, kde jim vyhradili jednu místnost. 

Tak to na spoustě míst, a nejen na vesnicích, bývá i dnes. Sestry mojí tchýně bydlí v bytech s celou svojí rodinou - s jejich syny, jejich manželkami a jejich malými dětmi. Babička a dědeček mají svou místnost a mladí manželé zase tu svou. Děti po ložnicích různě kolují, jak má kdo čas/chuť a ke komu dítě zrovna chce. U nás většinou spí s prarodiči, protože ti je vychovávají většinu času, víc si s nimi rozumí a všechno jim dovolí. Rodiče mého manžela jsou v tomhle trochu jiní. Kvůli práci bydlíme v jiných částech města a nemůžeme tedy bydlet dohromady. Když jsme doma nadhodili, že až dám výpověď, budeme bydlet spolu, tak se na to rodiče moc netvářili, hlavně maminka. Oni jsou rádi, když je navštívíme, když tam přespíme pár dní, ale společné bydlení, to je jiná. Já na společné bydlení také nejsem, ale to samozřejmě neříkám, aby si nemysleli, že s nimi nechci bydlet. Mám ráda svoje soukromí a dělat si věci po svém. Když jsme na pár dní u čínských rodičů, nenechají nás nic dělat. Nemůžu umýt nádobí, nemůžu vytřít, vyprat, uklidit, nic. Že oni to udělají. A že my bychom to stejně neudělali dobře, že oni to udělají lépe. Tohle mě štve ze všeho nejvíc. Cítím se hodně nepříjemně, když tam jenom tak sedíme a tatínek kolem nás vytírá. Snažím se být samozřejmě akční a pomáhat, ale to mi i vyrvou koště z ruky a ať se posadím a odpočnu si. Je to boj. Další věcí je, že maminka je strašně zvědavá. Při jednom stěhování jsme si dali některé věci k nim zavřené v krabicích. Samozřejmě že se krabice otevřely a prozkoumaly. Maminka mi přeskládala ponožky a kalhoty. Měla jsem je asi špatně složené. Plánujeme se teď přestěhovat do Evropy, a tak jsme s manželem mysleli společné bydlení v Šanghaji na ty dny, kdy budeme v Číně. Pronajmeme trochu větší a lepší byt (se splachujícím záchodem, vybavenou koupelnou a kuchyní) a na nájem jim budeme přispívat. Tak budeme jednak mít kde bydlet, a pak, rodiče budou konečně bydlet civilizovaněji. Oni stále šetří peníze (pro vnoučata), a sami od sebe si prostě nepronajmou byt o 1000 RMB (kurz ke koruně cca 3.2), aby tam měli všechno a pohodlnější.

Zhang Duoduo to v rodině Li neměla vůbe jednoduché, i když se Dabao všemožně snažil. Už při přestěhování mu oznámila, že se na tři měsíce rozvedou a každý den si značila do kalendáře. Po svatbě se většinou očekává potomek. Maminka s tetou na mladé manžele začaly tlačit a citově je vydírat. Dokonce si na pomoc vzaly obrázek zemřelého tatínka, který se tak také účastnil rodinných porad. Že je jejich povinností pokračovat v rodinné linii, přinést štěstí do domu, že doufají, že se dožijí pravnoučat… Zhang Duoduo se začala slibně rozjíždět kariéra (i díky pomoci Dabaa) a dítě v následujících dvou třech letech rozhodně neplánovala. Manžela do postele ani nepustila, ten spal na starém lodním kufru. Když žádné vnouče, tak se neměli brát a ať se rozvedou. Že je do sňatku velkou měrou dotlačila teta, o tom ticho po pěšině. Duoduo se odstěhovala zpátky domů k rodičům. Aby to nikomu nebylo divné, Dabao šel s ní a snažil se jejím rodičům zavděčit - vařil jim, uklízel a podobně.

U nás i tohle bylo výrazně jiné. Do sňatku ani do dítěte nás nikdy nikdo netlačil. Že se vezmeme jsme si rozhodli sami a rodiče manžela to docela překvapilo. O dítěti se maminka kdysi zmínila, ale tenkrát jsme na to neměli ani pomyšlení, protože jsme teprve začali pracovat a potřebovali si vytvořit nějaké zázemí a rozhodnout se, co a jak. Od té doby se maminka nikdy nezmínila. V poslední době jsme o dítěti začali mluvit sami a maminka nám řekla, že doma na vesnici je spousta lidí škodolibých. Prohlašují o naší rodině, že si nabrnkli divnou nevěstu, že jim nechci dát vnouče, že manžel asi má zdravotní problémy a kdo ví co dalšího. Tyhle klepy nabírají na intenzitě pokaždé, když se vrátíme na vesnici během oslav čínského nového roku, a tak tam maminka ani moc jezdit nechce. Tatínek je nadšený, těší se, až se bude o mrně starat. Maminka nám k vnoučeti řekla, že si počká, až to opravdu bude a pak se k tomu vyjádří. Dodala ale, že má naspořeno a že nám na vnouče dá peníze.