Z čínských ulic a obchodů - část 1.

Jako všude jinde, i v Číně jsou obrovské rozdíly v tom, jak se lidé oblékají - závisí to na oblasti, kde bydlí, kolik vydělávají, jakou mají životní filosofii, v jakém podnebí žijí atd.

Proto nemůžu říct, že vše, co dnes uvedu, platí stoprocentně a všude. Zejména dnes je taková volnost a možnosti v tom, co si člověk může vzít na sebe, že nic absolutního neexistuje. Je tu ale pár specifik, kterých si určitě při procházce venku všimnete. V jednom z předešlých článků jsem zmínila kalhoty s dírou pro batolata, co dál tady uvidíte?

1) Tílka vytažená nad pupek

V centru Šanghaje nic takového samozřejmě neuvidíte. Stačí ale zajít někam na předměstí do chudších částí, do parků a nějaký ten holý pupuk určitě zahlédnete. Na vesnicích je to zcela běžné - během léta a teplého počasí během roku. Jsou to většinou muži kolem 40 let a výše. Jde většinou o klasický bílý top, kterému Francouzi říkají myslím “le marcel”. :-) To mi v hlavě utkvělo ještě ze střední. :-) U nás si kluci a mladší muži prostě sundají tričko. Tady nikoho nahoře bez většinou nepotkáte, jen s tílkem vytaženým pod prsa a vyvaleným pupkem. Většinou se jedná o větší kulatější pupky, na kterých to vytažené tílko lépe drží.

2) V pyžamu kamkoliv

To je v Šanghaji, dokonce i v centru, často k vidění. Samozřejmě, dnes jsou k dostání celé outfity, které vypadají jako pyžamo, ale jde o normální oblečení - pro ty, kdo podlehli tomuto trendu, ale nechtějí vyjít ven v opravdovém pyžamu. Pak jsou lidé, kteří chodí v opravdových pyžamech. Vyhodit smetí. Vyvenčit psa. Nakoupit zeleninu. Na kávu. Na procházku. Jedná se o univerzální kousek pro všechna roční období. V zimě se chodí v hutných chlupatých kreacích, v létě v tenkých košilích a kraťasech. Tomuhle jsem nikdy neporozuměla. Sice je určitě praktické, že se člověk nemusí převlékat, když jde vyhodit smetí, ale lehnout si v takovém pyžamu do postele, to mi nepřijde úplně hygienické. K pyžamu samozřejmě patří i bačkory. Manžel v pyžamu nechodí, ale pořídil si bačkory s plyšovou psí hlavou. Ty jen nazuje bez ponožek, takže v nich absolvuje všechny nezbytné cesty kolem domu.

3) Kabelky od světoznámých návrhářů

Do práce většinou jezdím mimo špičku, a tak naštěstí moc lidí nepotkám. Všímám si tak spolucestujících většinou o víkendu, a to trávím čas nejvíce v centru. Nedávno jsme seděli na kávě na venkovní zahrádce přímo v centru města, ve vyhlášené čtvrti Lu Jiazui, kde jsou všechny ty slavné mrakodrapy. Seděla jsem kousek od vchodu do jednoho z luxusních nákupních center a byla to opravdu přehlídka drahých kabelek - Yves Saint Laurent, Chanel, Gucci, Bottega Veneta, Louis Vuitton atd. Samozřejmě se tam ukázal i “ušmudlaný” Coach nebo Michael Kors. Ale to víte, LV to není. :-) Tam mě to nepřekvapilo, protože tam opravdu chodily dámy vyfintěné do nejmenšího detailu. Jenom pro představu, některé ty kabelky mohou stát i 100 000 Kč. Potom jsme jeli metrem domů a já si poprvé začala všímat, že nějakou tu Kabelku má každá druhá! Nejpopulárnější je v Šangaji ta větší od LV, ať už hnědá s monogramy a nebo šachovnicová. Teď je hodně vidět taková ta nákupní taška od Diora, spousta “Chanelek”… Opravdu mi to nedalo a shlédla jsem několik videí na téma, jak poznat pravou kabelku od té zfalšované. Samozřejmě ze mě není žádný odborník, ale už teď padělky rozpoznám lépe, než když jsem žila v nevědomosti. A je jich každý den plné metro. V některých obchodních centrech jsem našla i výprodeje takových kabelek, ale u spousty opravdu těžko říct, jestli jsou pravé nebo ne. Na to jsem viděla těch videí málo.

4) Mladé holky ve stylu evropských babiček

V posledních letech v obchodech s módou najdete kousky velice podobné tomu, co nosila moje babička nebo mamka, když byla hodně mladá. Hodně se teď nosí přiznané ponožky nahoře s aspoň jedním volánkem. Můj čínský spolužák to nazval módou evropských babiček. :-)

5) Větší pytlovité oblečení

Nevím, jestli to není opět vliv trendů z Koreje, které Číňanky často a rády přebírají. Spousta slečen chodí v obřím a neforemném oblečení. V kontrastu k hubeným skinny džínám se teď nosí kalhoty se strašně širokými nohavicemi. Teď jsou i takové kalhoty, jejichž široké nohavice se uprostřed ještě víc rozšiřují a u kotníku stahují do gumičky nebo zavážou provázkem. Velké kapsy u pasu, aby danou část ještě víc rozšířily. K tomu široké kulaté bundy nebo XXL saka, velká trička do půlky stehen a “ugly sneakers” - ošklivé tenisky. To jsou takové ty mohutné s širokou a vyšší podrážkou. Na hlavu takový ten klobouček, co kdysi nosil frontman české hudební skupiny Chaozz. Nevím, proč je to tady tak populární. Podobné oblečení ze sebe nesundá například mladá americká zpěvačka Billie Eilish, která v rozhovoru prohlásila, že se tak obléká pro, že nemá ráda své tělo. U Číňanek bych řekla, že to bude spíš módním trendem.

6) Bezpočet butiků na každém rohu

Přijde mi, že v Šanghaji je nejvíce restaurací, potom butiků s oblečením, kadeřnických salónů a pak realitek. Kousek od mojí školy je jedna dlouhatánská ulice, kde nenajdete nic jiného, než obchody s oblečením. Každý den jsou prázdné a stejně je ještě za ty tři roky, co jsem tady, nezrušili. Ve francouzské čtvrti kolem centra najdete tolik úžasných butiků s jedinečnými kousky, je to opravdu ráj nakupování. Ceny se mohou usmlouvat, takže se dá kolikrát vyřádit, aniž byste si zruinovali peněženku. Ovšem za předpokladu, že spadáte do čínských velikostí a tvarů. Kalhoty, sukně, bundičky, boty a většinou ani šaty nemám šanci si tam pořídit. Takže si tam občas zajdu vybrat nějaké to tričko, svetr nebo nějaký doplněk. Číňanky samozřejmě nejsou pouze hubené  a malé. Problém jsou odlišné tvary. Hrušek, jako jsem já, tady najdete pomálu. To jsou samá jablíčka. Takže kalhoty nepřetáhnu přes stehna. Když už se mi podaří objevit nějaký obří kousek, beznadějně mi to plandá v pase. Mám také hodně široká ramena (asi budu spíš jako přesýpací hodiny), takže mi vršky nesedí v ramenou a rukávy mám moc krátké. Ze začátku jsem byla plná naděje a do podobných obchodů chodila, protože se mi tam líbilo tolika věcí. Po tom, co jsem poněkolikáté uslyšela hned po vstupu dovnitř, že tam na mě nic nemají, si tam už netroufnu. Akorát by mě to naštvalo a musela bych se jít uklidnit do vedlejší kavárny a objednat si ten největší čokoládový dort. Zatímco se u vedlejšího stolku dvě Číňanky dělí o jeden pidi zákusek. No, postava nebude jenom o genech. :-)

7) Posedlost značkami

Opět, nebude to jenom specifikem Číny, ale moderní společnosti jako celku. Na jednu stranu právě proto, že tady najdete takové množství butiků a malých obchůdků s oblečením, uvidíte na ulicích spoustu lidí v oblečení bez značek a nebo se značkami, které většinou neznáte. Ale přeci jen, těch označkovaných lidí je stále více. Co se týče bot, hodně oblíbené jsou samozřejmě Adidas a Nike (hlavně Air Jordan), ale třeba i Skechers, New Balance, Converse, Crocs, Onitsuka Tiger a další. Najdete tady i obchody Bata (Baťa)! Rychlá móda, jak se dnes říká oblečení ze známých řetězců jako je H&M (v Číně od roku 2006), Zara (2007), Gap (2010) nebo Uniqlo (2002), je na každém rohu. Mimochodem, v posledních dnech se čínským internetem šíří zprávy o tom, že právě H&M a Zara jsou ve sporu s Čínou ohledně bavlny, kterou ve svých výrobcích používají. Čína na ně tlačí, aby používali jejich bavlnu z Ujghurska, řetěžce to odmítají s tím, že neodpovídá jejich kvalitě. Nevím, jak je to u nás, ale v šanghajském H&M je teď oblečení takové hadrovité. Hodně často se setkáte i s hodně drahými značkami, ale opět - těžko říct, co je pravé, a co není. Ještě více je to znát u elektroniky. Nejnovější telefony, iPady, tablety, sluchátka… Obchody s jablečnými telefony jsou každý den přeplněné lidmi. Po tom, co zavedli pravidlo, že pokud vrátíte svůj starý telefon (nezničený), dostanete na ten nový slevu, se každý za tím nejnovějším modelem honí ještě zběsileji. V roce 2014 celý čínský internet mluvil o jednom zoufalci, který požádal svou přítelkyni na Valentýna o ruku uprostřed srdce vystavěného z 99 nových iPhonů 6s, kterými ji chtěl oslnit. Před očima jeho kamarádů a kolegů ho odmítla. Těžko říct, jestli bohužel nebo bohudík.