V Číně jsme všichni bratři a sestry

Moje vlastní rodina je celkem početná. Přivdala jsem se do podobně rozvětvené rodiny v Číně, ale nejen to. Získala jsem tady daleko více bratrů a sester, než by mě kdy napadlo. V tom dobrém, i v tom horším.

V čínských bojových uměních se zdravíme specifickým gestem, kterému říkáme ??? - pravá ruka v pěst, na ní dlaň s pevně sevřenými prsty a pokrčeným palcem. Ruce držíme před hrudníkem a paže s tělem tak tvoří kruh. Uvádí se dva (někde tři) výklady:

1. Pěst značí boj, válku či konflikt. Otevřená dlaň na pěsti vyjadřuje zastavení konfliktu, tedy přátelství.
2. ???????, což znamená “lidé pěti jezer a čtyř moří jsou si bratry” - sjednocení všech lidí, všech bojovníků. Pět hlavních jezer v Číně a čtyři moře, která ji obklopují.

Tenhle pozdrav uvidíte ve starých čínských (nejen) kungfu filmech, ve školách čínských bojových umění, na soutěžích, na různých akcích spojených s čínskou kulturou, a zdravili jsme se tak na začátku a na konci každé hodiny na univerzitě v Šanghaji. Tento “rodinný” koncept je pevně spjatý s čínským vnímáním světa, není to limitováno pouze na bojová umění. Jak je to s oslovováním v čínské společnosti, jsem trochu nastínila zde: https://krumpalova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770729

Po nástupu na Šanghajskou sportovní univerzitu se moje rodina značně rozšířila. K té československé mi přibylo hned několik dalších. Vedoucí mé práce měl skupinu svých studentů, kterým “vládl”, a tvořili jsme rodinu. Říkali jsme mu ale “učiteli”. Školní tým Taijiquan - to byla další rodina. V prvních letech jsme učiteli říkali “učiteli”, kdo potom prošel přijímacím ceremoniálem, už mu i ve škole říkal Mistře. Naše skupina zahraničních studentů nebyla nijak velká, a tak jsme se semkli a vytvořili menší rodinu. Říkali jsme si ale samozřejmě jmény. A potom, co mi Liz představila svého Mistra, který se stal i mým Mistrem, měla jsem rodinu číslo pět - ta je nejrozvětvenější a rozprostředná po celém světě. Neztratím se tak v Havaně na Kubě, v Sydney, v německém Frankfurtu, v Moskvě, v Montrealu, v Limě a na pár dalších místech.

Takováhle rodina se příliš neliší od té pokrevní. Máte spoustu práv, ale i povinností. Pokud vás bratr nebo sestra o něco požádá, většinou se nedá říct ne. Pokud odmítnete, aniž byste měli opravdu výbornou výmluvu, může se to časem obrátit proti vám a rodinné výhody vám budou nenávratně odepřeny. Mí studijní bratři a sestry mi pravidelně posílali úkoly z angličtiny na opravdu, kusy svých diplomových prací na překlad, zdarma jsem asistovala při jejich experimentech a výzkumech třeba několik měsíců každý víkend. Cvičební bratři a sestry po mně chtěli, abych jezdila na vystoupení (často i za své), kdykoliv bylo potřeba, chodila jsem na soutěže za klub některého z bratrů, dělala společnost při večeřích, aby se vytáhli, že znají cizinku, natáčela propagační videa… Pokud máte větší rodinu, kolikrát se nezastavíte. Takže se ujistěte, že se vám to vyplatí a najděte si způsob, jak si to vybrat. Někteří se toho snaží i zneužít. Jako cizinci jste na tom trochu lépe. Když něco odmítnete, nepřijmete, řeknete, že nemáte čas, Číňané si řeknou, že jste cizinci a nerozumíte, jak to v Číně chodí, tak vám to odpustí. 

Jednou z výhod ale je, že máte přístup k obroskému množství informací, které se většinou nedostanou ven. Lidé si na vás opravdu udělají čas a záleží jim na tom, abyste danou věc pochopili, naučili se ji. Na spoustě místech po Číně někoho znáte, to výrazně zjednodušuje cestování. Jakmile přijedete do města, kde bydlí nějaký bratr, je jeho povinností se o vás postarat - ukázat vám okolí, pozvat na jídlo, někdy se postarají i o ubytování, pokud na to mají. Dokonce tam ten bratr ani nemusí být fyzicky. Domluví vám nějakého svého bratra či kamaráda, který ho zastoupí a postará se o vás.

Když jsem jednou odlétala domů z Pekingu, bývalý přítel se domluvil s bratrem-kamarádem, který v Pekingu pracoval. Čekal na mě na vlakovém nádraží, doprovodil mě na hotel u letiště, který mi zajistil a ještě mě vzal na večeři. Na druhý den ráno už dorazit nemohl, strašně se omlouval, že musí do práce, ale domluvil mi auto, které mě odvezlo na letiště.

Během rodinné cesty po Číně jsme se zastavili u Mistra, který naši celou skupinu asi 10 lidí ubytoval u sebe na škole, několik dní se o nás staral a provázel po okolí. Při přejezdu do města Hangzhou se nás ujal starší bratr, šéf obří společnosti, a všem nám zajistil pobyt v pětihvězdičkovém hotelu a také nás vzal na výlet.

Jiný starší bratr mě pozval na vystoupení k sobě do školy, také ve městě Hangzhou - zajistil mi ubytování v parádním hotelu a program na celý víkend. Jeho součástí byla i návštěva vyhlášené uličky, kde šijí z pravého hedvábí. Jeho starší sestra si vzala moje míry a do týdne mi do Šanghaje zaslala krásné čínské šaty. 

Když jdeme na jídlo do restaurace, kterou vedou kamarádi cizinci, většinou dostaneme třeba nápoj zdarma nebo menší slevu. Není to ale vždy, většinou jsme jako každý jiný host. V restauraci u Číňanů jíme zpravidla zadarmo. Samozřejmostí ale je, že tam nechodíme každý týden. Manžel má ale spoustu kamarádů a známých, kteří vlastní restaurace nebo nás na jídlo zvou. Šanghaj je město,  kde bychom ani bez peněz rozhodně neumřeli hlady. Podobné to je třeba i v posilovně. Máme známé různě po městě a tam chodíme cvičit zadarmo. Personál nás má na seznamu nebo nám rovnou věnují permanentku. V klubu BJJ, který vedou cizinci a manžel tam učí, mám menší slevu. Tak to má ale i dlouholetá přítelkyně majitele. U Číňanů všude cvičím zadarmo. Z části je to ale i proto, že Číňané jsou rádi, že tam mají cizinku - je to reklama a přiláká to další Číňany. Nemusela bych být ani cizinka. Manžel je známý bojovník MMA a oni to vidí tak, že nikdy nevíš, kdy ho budou potřebovat - jako tvář nějaké akce, fotka apod. Někdy je trochu těžké rozeznat, co je opravdové přátelství (bratrství) a co je prospěchářství a vypočítavost. Myslím ale, že se to tady bere tak, že pokud si jsou obě strany navzájem prospěšné, tak v tom není žádný problém.