Proč to byl můj první a také poslední MMA zápas?

Byla to rozhodně skvělá zkušenost, která mi hodně dala, ale klec přenechám manželovi. Raději se soustředím na škrcení svých soupeřů. :-)

Ze dvou důvodů:

Tím prvním je, že prostě nemám ráda, když mě lidé mlátí do hlavy a ani sama si zrovna moc neužívám někoho do ní mlátit. Tím neříkám, že jsem tenkrát v mezích svých možností do své soupeřky nebušila jako o život. Tak Lukáš to také nemá rád, ale vybral si to jako svou práci. Nezbývá mu, než si na to zvyknout a trénovat, aby do hlavy tolik nedostával. Zato já na výběr mám a prostě si víc sedí házení, škrcení, páky a tak. 

Tím druhým důvodem je, že už je mi přes třicet let a jsem v jiné životní etapě - jak fyzicky, tak mentálně. 

Již deset let pendluji mezi Českou Republikou a Čínou, v Číně jsem se stěhovala celkem osmkrát. Stále nemám to svoje místo, kde bych mohla zapustit kořeny, kde bych si to vyzdobila podle svého, konečně si mohla koupit všechno, co chci, aniž bych to musela pracně stěhovat nejen z bytu do bytu, ale možná i ze země do země. Jsme teď také už ve fázi, kdy plánujeme rozšíření naší malé rodiny, a to se s teprve zahájením zápasnické kariéry příliš neslučuje. Život sportovce mám ráda, rozhodně je to něco, co by mě naplňovalo. Svou šanci jsem už ale měla, teď je doba na to věnovat svůj čas a energii někomu jinému. K tomu už v rodině jednoho zápasníka máme. Daleko nadějnějšího než jsem já. :-) Samozřejmě by to šlo, abychom trénovali na plno oba dva, ve volnu učili pár hodin v tělocvičně nebo v posilovně. Ale to už tady bylo za studií. Dost jsme živořili, Lukáš v jednom dni strávil i 5 hodin v metru, aby dal dohromady svůj trénink a hodiny, které učil. Bydleli jsme v hrozných bytech, stravovali se všelijak a neměli nic našetřeno. Daleko lepší je, když chodím do práce, mám plat, ze kterého dobře vyžijeme oba, sportu se věnuju už bez větších ambicí a Lukáš se tak může věnovat pouze tréninku a kariéře. A naší rodině.

Dvacet let jsem se sice věnovala čínským bojovým uměním, ale nedělám si iluze, že by to byl dobrý základ, na kterém bych mohla stavět svou MMA kariéru. Začínala bych tak hodně od začátku. Na druhou stranu právě díky bojovým uměním a tréninku s manželem se učím hodně rychle, dobře odlišuji, co je správně, co je špatně, a jak to změnit, vím, jak trénovat, aby to přinášelo zlepšení na všech frontách. Žiji v místě, kde máme přístup ke skvělým trenérům, je tu spousta tělocvičen, máme spoustu známých a přátel i z profesionálních týmů - měla bych kde a s kým trénovat. V Číně je hned několik organizací pořádající soutěže, ve kterých máme kontakty. Stále hledají bílé maso pro svoje domácí zápasníky - a když jste přímo v Číně, tím lépe. Takže kdybych zhubla a nebyla úplná tragédka, o zápasy bych měla také postaráno. Kdyby mi bylo dvacet, tak bych se do toho pustila, protože MMA mi rozhodně přijde hodně vzrušující a zajímavý směr sportovní i životní.

Jenže ono to není, že budete tři roky každý den trénovat třeba kickbox a máte šanci uspět i na velkých soutěžích. MMA, pokud opravdu bráno jako MMA, je hodně komplexní a zvládnutí jednoho stylu dnes už nestačí. Kdysi v klecích zápasili lidé, kteří se celý život věnovali pouze jedné bojové disciplíně, a na tom stavěli celou svou strategii. Ti chytřejší časem přibírali i další styly a rozšiřovali svůj arzenál. Dnes už přicházejí mladší ročníky, kteří trénují s trenéry různých stylů, mají i přímo MMA trenéry, do hry výrazně zasahují vědecké poznatky. Takže tréninky už na některých místech nejsou o tom, aby ze sebe vždy vymlátili, co se dá, aby se domů odplazili. Když Lukáš porovnává trénink v UFC Performance Institutu a v šanghajském týmu juda, říká, že se to vlastně moc srovnat ani nedá. Judo bylo kolikrát o zdraví, každý trénink se je snažili vyždímat do poslední kapky, trénovali neskutečné hodiny, a to i nemocní, sparringy byly často zápas o přežití (o přežití v týmu, o účast na soutěžích), shazování i několika kilogramů před soutěží bylo hodně náročné, protože nevěděli, jak na to… Kdežto teď? Kolikrát mu přijdou tréninky moc lehké a zezačátku moc nevěřil, že to bude mít výsledky. Co se týče posilování a kondice, výsledky viděl hned po druhém týdnu a byl ohromený, jak pro něj málem může získat tak moc. Po technické stránce mu to přijde nedostatečné, a tak mimo ještě trénuje s jinými trenéry. Sparring pouze dvakrát týdně. Tentokrát poprvé shazoval do váhovky 66 kg, celých 14 kg. A prý ještě nikdy neshazoval tak snadno! Protože měl jasný návod, jídelníček, výživové doplňky a plán na každý týden. Takže pokud člověk chce brát MMA vážně a má ambice dostat se do vyšších soutěží, musí do přípravy investovat hodně času, peněz a mozkových závitů. Jsem zastánce toho dělat méně, ale kvalitněji. A tak zůstanu u svého juda a brazilského jiu-jitsu. V judu moc nadějí také nemám, začala jsem moc pozdě a tréninky v našem klubu nejsou každý den. V judu nepotkáte tolik hobíků, kteří se třeba ve třiceti rozhodnou, že by je bavilo nechat s sebou několikrát týdně házet na žíněnku. A amatérských soutěží pro dospělé nižší pásky také tolik není. Zato brazilské jiu-jitsu, to je jiná. V klubu máme začátečníky všeho věku a tělocvična je narvaná každý den. Na tréninky juda nám tam ale chodí pravidelně tak čtyři lidé, ostatní se ukážou jednou a už nepřijdou. Když si mají vybrat mezi judem a BJJ, BJJ je v některých aspektech méně stresu a bolesti.

Četla jsem, že Uzbek Makhmud Muradov do příprav na svůj zatím poslední zápas, který se nakonec neuskutečnil kvůli pozitivnímu výsledku na covid, investoval kolem půl milionu korun. To číslo mi přišlo naprosto bláznivé. Jenže potom jsme to s Lukášem začali počítat. Pokud do sebe opravdu investujete - jíte kvalitní jídlo, výživové doplňky, masáže, kryo komora, sauna, bazén a další procedury, sportovní vybavení, platíte si dobré trenéry, cestovné, jedete někam na tréninkový kemp a třeba si s sebou vezete trenéra a tréninkové partnery (těm to všechno platíte) atd., tak se na takovou částku vyšplhat můžete bez problému. My máme opravdu štěstí, že Lukáš může zdarma trénovat v UFC akademii, vše od nich dostává zdarma (a to i spodní prádlo :-D). Tento týden jim brali otisky zubů pro výrobu nových elektronických chráničů na zuby, které vám zjistí, jak moc velkou ránu jste dostali, dokonce přinesou data i co se týče vaší práce nohou při úderech. Mají objednaný i chytrý prstýnek Oura.

Holkám nahrává, že ženské divize například v UFC nejsou příliš zastoupené a úroveň mají v porovnání s muži hodně nízkou. V každé divizi je jen pár opravdu skvělých zápasnic, a zbytek mi tam kolikrát přijde spíš do počtu. V pérové váze je 83 mužů ale jen 5 žen v čele s Amandou Nunes. V bantamweight zápasí 88 mužů ale jen 35 žen, šampionkou je opět Amanda. Je pravda, že v muší váze je žen o 10 více než mužů a v té nejnižší je zapsaných žen 41, ale stejně jsou stále menšinou. Celkem 540 zapsaných mužů a 120 zapsaných žen. Pak jsou tam ještě neaktivní zápasníci, kteří buď vypadnou a nebo možná nastoupí, neustále se zapisují nováčci, takže čísla se stále mění (zdroj: https://www.bloodyelbow.com/2013/1/29/3928296/ufc-roster-current-list-fighters). Doufám, že nikoho neurazím, ale s trochou nadsázky ženám stačí trénovat svědomitě 2-3 roky a pokud mají dobré kontakty nebo jsou z ne příliš zastoupené země, kde chce UFC rozšiřovat svůj vliv, mají vstup do jejich klece opravdu na dosah. Jak dlouho tam vydrží a jaké si tam udělají jméno, to už je jiná.