Přístup k životnímu prostředí v Číně

Čína je na jednu stranu jedním z největších znečištitelů životního prostředí na naší planetě. Na druhou stranu ale vede žebříčky výroby zelené energie a patří mezi největší výrobce potřebného zařízení. Jak to tam tedy vypadá?

V diskuzi pod jedním z mých článků se objevil komentář od pana Jirky: “…Co se týče čínského pokroku: ano, vnímám ho, ale myslím, že pokud někdo zničí pozemskou přírodu, budou to Číňani, jsou totiž velmi plodní a velmi výkonní a to je u lidoopů homo sapiens opravdu nebezpečná vlastnost. Bohužel židovský Bůh JHV už to tady v téhle části vesmíru asi zabalil, čili potopa to nevyřeší.” Nejprve k tématu ničení přírody:

Americká vláda to má na svých webovkách zahrnuté v tématu nazvaném: Čínská komunistická strana: Hrozba světovému míru a bezpečnosti, v záložce Čínské zneužívání životního prostředí, která zahrnuje hned 11 podtémat: https://2017-2021.state.gov/chinas-environmental-abuses/index.html Zabývá se tím samozřejmě i spousta dalších stránek. Čína je beze sporu největším producentem skleníkových plynů, zatímco USA vypustí do ovzduší jen asi polovinu. V přepočtu na obyvatele ale vedou Spojené státy, v závěsu stojí Rusko, Japonsko, Čína a EU.

Čína vyrábí asi třetinu větrné energie ve světě. Největší farma byla zbudována v provincii Gansu a v roce 2019 prý fungovala pouze ze 40 % své kapacity, která se má postupně navyšovat. Jenže potom se v jiných studiích dočtete, že to zase není až taková sláva. Z části je to poruchovostí a z části také nedostačující elektrickou sítí, kvůli které se nevyužije všechna vyrobená elektřina. Provincie Gansu nebo Ujgurská autonomní oblast, kde stojí “větrníků” nejvíce, nepatří k příliš obydleným částem Číny, a tak poptávka není tak vysoká. Čína vyrábí také nejvíce solární a vodní energie na světě. I tak ale nejvíce spoléhá na uhlí - v roce 2018 to bylo z 69.9 % (https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fenrg.2020.00126/full). Všudepřítomná výstavba, konzumně orientovaná společnost, průmyslová výroba (kterou z velké části zásobují celý svět) atd., velkou měrou přispívají k ničení životního prostředí. Čína je tak v tomto ohledu padouchem číslo jedna. Na druhou stranu je ale také největším výrobcem solárních panelů na světě a svými inovacemi prý dokázala srazit cenu těchto technologií o 80 %. Podobně tomu je i u větrné energie (https://apnews.com/article/spain-international-news-climate-change-china-us-news-9a0f0b14a8034b9d9bf6c936ed117b36). Doporučuji mrknout na fotky u odkazu v závorce. V roce 2019 se v Číně prý prodalo více elektrických aut než ve zbytku světa a 98 % všech elektrických autobusů jezdí právě po čínských silnicích. 

Internet je plný studií a článků z obou stran a podrobně si všechno prostudovat vyžaduje nejen dny, ale celé týdny. Jak ale vypadá Čína očima obyčejných lidí? Po příletu do Šanghaje mi to tak nepřišlo, když se ale vracím do ČR a vystoupím z letadla, je opravdu znát, že máme jiný vzduch. Dýchá se mi o dost lehčeji, bez námahy. Po delší chvíli to už tolik nevnímáte, zvyknete si. V Pekingu jsem během smogových kalamit naštěstí nebyla. Kamarádi a známí ale posílali fotky na internet a někdy opravdu bylo vidět jen na pár metrů. Naštěstí to se výrazně zlepšuje a Peking i Šanghaj mají často krásně modré nebe. Také musím říct, že města jsou v porovnání s těmi českými výrazně čistější a vymazlenější. Na zemi moc odpadků nebo suchého listí nenajdete, fungují tam armády zametačů. Nějaké grafity a chaotické nápisy, jeden přes druhý vylepený leták a podobně, to tam také není. Městská zeleň je příkladně zastřižena a vysazené květiny kvetou celoročně. Ty uvadlé se prostě vymění za nové. Na každém rohu odpadkové koše, spousta většinou čistých veřejných záchodků zadarmo, automaty na (i horkou) vodu zadarmo. Bezdomovci nepolehávají po lavičkách a žebráků bývá jen pár, většinou u frekventovaných východů z metra a u chrámů. Manžel mi vyprávěl, že bezdomovců bylo všude spousta, když byl malý. Jak si s nimi poradili, to je těžko říct. Samozřejmě se jen mluví o těch pozitivních příbězích, když se místním komunitám podařilo začlenit je do života a nebo se vrátili zpátky do těch venkovských částí, kde vláda investuje do rozvoje.

Městské zeleně je všude dost, ale většina parků je otevřených do 17 hodin a pak vás tam už nevpustí. U každého vchodu je navíc tabulka s pravidly, která se musí dodržovat. V některých parcích se nemůže ani na trávu, pouštět draky, jezdit na kole… spíš se asi jen způsobně procházet. Parky jsou opravdu krásné, ale nějaká volná příroda, kus zeleně bez zásahu člověka, to moc ve městě neuvidíte. Většina stromů je vysázená v řadách, keře zrovna tak. Ve čtvrtích na okraji města už to tak čisté není. Vždycky mě udivuje, jaký svinčík si dokáží lidé vytvořit hned vedle domu, kde bydlí. Za plotem ale i na vlastním pozemku mají odpadky, staré kusy čehosi, odpadky jsou i kolem řek kousek od nich… Moc se o svoje prostředí nezajímají, nestarají se. Z části to bude tím, že půda vlastně není jejich, z části tím, že jsou zvyklí, že na každou práci je někdo určen. A asi i proto, že jsou prostě naučení starat se jen sami o sebe.

Mimo města je příroda stále krásná a čím dál do neznáma se vydáte, tím zajímavější a divočejší je. Čínská příroda je opravdu neskutečná, podívejte se na obrázky z provincií Sečuán, Yunnan, Gansu a podobně. Turisticky frekventované oblasti jsou samozřejmě obětí komerce, člověk si při návštěvě slavných míst nesmí své představy malovat podle obrázků na pohlednicích. Například známý Šaolinský klášter byl pro mě i po třetí návštěvě velkým zklamáním. Podobně jako třeba buddhistický ostrůvek Putuo. Stejně tak si nemůžete prostě koupit letenku na ostrov Hainan a očekávat všude čínskou Hawai, jak se ostrovu přezdívá. I tady se musí hledat.