Přijímací zkoušky na čínskou univerzitu

V neděli jsme se zašli podívat zpátky na Šanghajskou sportovní univerzitu, kde manžel strávil osm let života, já o jeden rok méně. Vrátila se mi spousta vzpomínek, tak se s vámi o některé z nich v následujících článcích podělím.

Během prvního roku jsme museli všichni projít přípravným kurzem čínského jazyka. Zahraniční oddělení nás všechny ujistilo, že po jeho zakončení budeme schopní bez problémů nejen plnohodnotného života v Číně, ale také nastoupit na jakýkoliv studijní obor na jejich univerzitě, a to i v čínštině (něco o mém studiu zde: https://krumpalova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=748845). A my jim uvěřili. My jim skočili na lep, i když tvrdili, že většina oborů může být vyučována z velké většiny v angličtině. Mohla být, kdyby vyučující anglicky uměli. A když už někteří anglicky něco zvládali, tak v ročníku byla většina Číňanů, kteří nebyli schopní mít výuku v angličtině, a tak se stejně užívala čínština. Svůj magisterský a později i doktorský obor jsem prostě studovala v čínštině. Sportovní management, na který se přihlásila většina tehdejších Američanů, byl čínsky z 90 %. Jejich jedinou výhodou bylo, že úkoly a svou závěrečnou práci mohli odevzdat a prezentovat anglicky. Otázkou zůstává - pokud vyučující angličtinu až tolik neovládali, přečetli si vůbec jejich práce?

Já se nakonec přihlásila na obor zvaný Tradiční čínské sporty, protože jsem přitom mohla naplno trénovat čínská bojová umění - to bylo tenkrát středobodem mého vesmíru. Teď už bych si vybrala jinak, ale to je historie. Tím, že obor byl hodně tradiční, byla jsem smířená s tím, že to bude čínsky. Závěrečnou práci jsem měla slíbenou anglicky, tak jsem si říkala, že to zvládnu. Na přípravu jsem měla rok, tak jsem to viděla nadějně.

Přijímací zkoušky pro cizince

Jako cizinci jsme se účastnili pouze dvou částí: praktická zkouška a pohovor. Praktická zkouška probíhala v naší tělocvičně celý den, studentů byla strašná spousta. Byla jsem v jedné skupině o asi dvaceti lidech. Učitelé byli rozesazení kolem soutěžních koberců jako rozhodčí a jeden učitel nás uváděl na místo a zadával úkoly. Struktura byla jednoduchá - jako klasický trénink wushu. Jako první všechny základní kopy a přechody mezi postoji. Následovaly moderní skoky. V druhé části jsme nastupovali po čtyřech na jeden koberec a měli zacvičit jednu sestavu beze zbraně a jednu se zbraní. Pokud se někdo hlásil na obor sanda (zápas), tak jako první byl stínový boj, druhé kolo bylo na lapách s partnerem. I na této zkoušce je vidět, že čínská bojová umění jsou tady chápána jako jeden celek. Bylo jedno, jestli jste zápasníci nebo se specializujete na zdravotní qigong - první částí museli projít všichni. 

Přijímací pohovor probíhal v čínštině. Po představení se komisi se nás začali ptát na spoustu věcí ohledně historie, našeho porozumění bojovým uměním, našich zkušeností, plánů do budoucna a hlavně zamýšleného směru studia a diplomové práce. Já měla ještě jednu bonusovou otázku: “Jak to, že tvoje čínština není tak dobrá jako Mika”? Mike byl můj jediný zahraniční spolužák v ročníku, pochází z Afriky a v Číně už vystudoval bakaláře se zaměřením na čínský jazyk. To učitelé věděli, ale prostě jim to nedalo. Na škole nás vůbec ve všem možné všechny porovnávali. Kdo má lepší čínštinu, kdo se naučí více slovíček, kdo napíše delší úkol, kdo dostane lepší známku, kdo má lepší přízvuk v angličtině, kdo umí více čínských přísloví a rčení… Protože jsme v ročníku byli vždy jen dva cizinci, kteří se hlásili, bylo tak nějak jasné, že nás vezmou. Na magisterském studiu jsem byla ve společnosti jedné Američanky, která v Číně ale pracovala dlouhé roky a trénovala v univerzitním týmu. Doktorské studium s už zmíněným Afričanem. A na bakaláři byli kamarádi z Israele a Itálie. Časem přišel ještě jeden Američan, Thajka a Afričan, a to bylo za celé ty roky všechno.

Výběr vedoucího

Všichni mi během přípravného roku říkali, že si už teď musím začít vybírat vedoucího, protože to bude pro další studijní roky stěžejní. Určitě si musíme sednout co se týče zaměření výzkumu, způsobu práce, musíme si rozumět atd., netušila jsem ale, jak moc výběr učitele naše studium a život doopravdy ovlivní. Na bakalářském studiu v Čechách jsem si vybrala vypsané téma bakalářské práce a podle toho by mi přidělen vedoucí. Hodiny s ním byly výborné, sám byl opravdu kapacitou, mluvil spoustou různých jazyků, anglicky jako rodilý mluvčí… Za celou dobu psaní své práce jsme se viděli ale dvakrát. Poprvé, když jsme si upřesňovali téma a metody zkoumání. A poté na závěrečné obhajobě. To v Číně jsem to měla úplně jinak… Aby to nebylo moc dlouhé, o tom ale v dalším díle.