Předsvatební focení v Číně

V Číně se fotky do svatebního alba pořizují kolikrát i několik měsíců předem a pár si na to vyčlení celý den. Ti movitější tomu věnují dní i více a často vycestují nejen mimo město ale i do zahraničí.

Během studií jsem často cestovala po soutěžích a v rámci těch jsme měli i čas na nějaký ten výlet po okolí. Na těch známých místech kolikrát byly houfy párů ve svatebním v doprovodu fotografů. Myslela jsem si, že fotí reklamní fotky. Až potom mi řekli, že to jsou opravdové páry, které si pořizují předstatební fotografie na památku. V Číně je to velký byznys. Pobočku nějakého svatebního salonu najdete ve větším městě na každém rohu. Jako cizinka jsem se trochu bála, že mě špatně nalíbí a budu vypadat jako bílá mrtvola nebo že na mě nebudou mít hezké šaty, a tak jsme raději zvolili vyhlášenější studio, které má desítky poboček po celém městě.

Focení jsme naplánovali, když jsme měli oba po soutěžích, protože na ty jsme museli shazovat váhu - oba jsme tak byli trochu hubenější a prostě víc ve formě. :-) Dalším krokem je vybrat si z nabídky scénářů a šatů. Máte k dispozici třeba dvě lokace a čtvery šaty. Čtyři lokace a šest šatů atd. Záleží také na tom, kde se chcete nechat fotit a v jakém stylu. Tenkrát jsme nechtěli fotky před Perlou Orientu a dalšími známými šanghajskými místy. Dnes bych se rozhodla jinak a vyfotila se právě tam, abych měla hezkou památku i na život v Šanghaji. Vybrali jsme si repliku anglického městečka na kraji Šanghaje a potom ve studiu - evropský styl a tradiční čínský. Nakonec jsme zvolili z nabídky zlatý střed 8 000 RMB, cca 25 600 Kč. V ceně byl výběr a zkouška šatů den předem. Vybrala jsem dvoje bílé svatební (jedny menší a jedny obrovské s dlouhou vlečkou), svatební červené, tradiční čínské a večerní černé - to byly jediné “nedortové” šaty, do kterých jsem se vešla. Prý jsem byla také jediná, kdo si je oblékl, protože Číňankám jsou velké a nesedí jejich postavě, chystali se dané šaty vyřadit z nabídky.

Druhý den v šest hodin ráno už jsme museli být na místě. Sešněrovali mě do prvních šatů, nalíčili, učesali, naskočili jsme do mikrobusu a jeli do venkovní lokace hodinu cesty od studia. Měli jsme s sebou fotografa, jeho asistenta, řidiče a dvě asistentky, které mě převlékaly, česaly a líčily. Fotili jsme v parku, pod ozdobným stromem, u kostela, za kostelem, u malých zděných domků, uprostřed silnice… Mezitím jsem se převlékala do dalších šatů, měnili mi účes, doplňky i líčení. Odpoledne jsme se přesunuli do studia, kde jsme přecházeli z pokoje do pokoje. Jeden vypadal jako oltář kostela, další jako obývák královny Alžběty, v jiné stál černý klavír, měli i několik tradičně čínských místností… Skončili jsme někdy kolem osmé večer. Původně jsem z toho měla dost obavy, ale fotograf už přesně věděl, kam nás postavit a jak nás naaranžovat, aby to vypadalo dobře. Stačilo jen následovat jeho instrukce a výsledek byl zaručen. Špičku boty víc vtočit dovnitř, aby se prodloužily nohy, prolomit se v zádech, aby se zúžil pas, bradu níž, zasněný pohled od strany… Musím říct, že mě po celém tom dni strašně bolela záda. K focení měli i různé vychytávky jako postřikovače s vodou, různobarevné plachty pro dodatečné efekty a podobně.

Fotky si potom vzali do parády na počítači, přikrášlili barvy, trochu nás vyžehlili a za týden jsme si šli vybrat, jaké fotky si necháme. V základní sadě bylo 100 fotek, to jsme si mysleli, že je až až. Jenže když pak vidíte všechny ty super fotky, tak se těžko vybírá, kterou ano a kterou ne. Na to studio samozřejmě sází, každý pár si rád připlatí za pár extra krásných fotek. Měli jsme s sebou čínskou maminku a ta chtěla nechat snad všechny. Takže nás focení vyšlo celkem na šílených 30 000 Kč.