O setkáních: Yosuhan z Kuby

Yosuhan z Kuby je správňák za každých okolností a je na něj spoleh. Z armádní školy mířil do Kanady, láska ho ale zavedla do Číny.

Yoshe jsem zmínila v povídání o Liz a dnes vám trochu přiblížím jeho příběh. Jeho rodiče jsou rozvedení, co dělá maminka netuším, táta je v armádě na vysokém postu. Celá rodina je černé pleti a třebaže celkem dobře situovaní, žili na předměstí hlavního města ve čtvrti, kam bílí raději nechodí. Nějaké přestřelky, bitky, drogy a podobně v jejich sousedství, to bylo prý na denním pořádku a každý se s tím musel naučit nějak vyrovnat. Buď se přidat nebo si vybudovat respekt, aby měli pokoj. Josh následoval v otcových stopách a nastoupil na vojenskou školu. Historek má bezpočet. Naučil se spát kdekoliv a za jakékoliv situace, dodnes mu denně stačí jen pět hodin a hned po probuzení je schopný fungovat naplno. Dlouho mu trvalo, než si zase zvykl na postel s matrací a polštář. Nejvíce mu stejně ale vyhovuje spát na zemi. Oběd do sebe hodí za deset minut a zase někam běží. Číňané mu dali jméno “Uctivá hora”. Není zrovna vysoký, spíše rozložitější do stran, a nenosí žádné masky. Už než promluví, tak z něho cítíte, že je to prostě správňák, hodnoty má jasně srovnané a nikdy vás nepodrazí. Vždycky když jsme vystupovali z autobusu, stál u dveří a každé ženě pomohl vystoupit. V metru si buď vůbec nesedá a nebo hned pouští babičky. Tohle je prý na Kubě normální, každý muž musí vědět, jak se chovat k ženě. To mu prý vštípila babička, které je už téměř osmdesát let a je stále čiperná.

Už jsem říkala, že se zamiloval do Liz, ke které chodil na hodiny bojových umění. Ta mu ale po pár měsících odjela do Číny, rozhodli se tak vztah ukončit s tím, že se uvidí, až jednou budou opět na stejném kontinentě. Jenže Yosh na ni nemohl přestat myslet a poslal jí zprávu: “Když bych za tebou přijel, dala bys mi šanci, abych tě zase dobýval?” Tak to prý napsal. Liz souhlasila, ale nenapadlo jí, že by to opravdu udělal. Josh prodal domek, který měl od prarodičů, prodal auto a všechno, co měl, aby dal dohromady peníze na letenku a něco do začátku v nové zemi. Život v zahraničí si plánoval už předtím, než ji poznal. Původně chtěl ale do Kanady - učil se francouzsky a měl tam kontakty. Rozhodně ho nenapadlo, že jednou skončí v Číně. A kvůli holce.

První měsíce bydlel na ubytovně s pěti dalšími cizinci z různých zemí, umýval nádobí v restauraci, rozvážel balíky, pracoval jako vyhazovač v baru a několik dalších prací. Liz naháněl od konce léta do prosince a vypadalo to, že asi neuspěje. Měla totiž menší známost s někým jiným a s Yoshem chtěla jenom kamarádit. Na Silvestra se rozhodl, že to vzdá, odletí zpátky domů a začne opět od začátku. Jako kdyby to Liz tušila, z ničeho nic mu o půl noci dala pusu a bylo to.

Po několika měsících se Yoshovi podařilo získat jazykové stipendium na naší univerzitě, měl tak ubytování zdarma, menší měsíční kapesné a nemusel se už tolik ohánět. A hlavně, mohl být s Liz. Po roce ji požádal o ruku. S prstýnkem z ozdobného drátku a čokolády, protože neměl na nic pořádného. Ten prstýnek mi nedávno ukázali, mají ho schovaný. A po dalším roce byla svatba. Bohužel se nemohli vrátit domů, aby to oslavili s rodinou. Mistr jim ale udělal pořádnou veselku u sebe na škole a o všechno se postaral. 

Jednou cestou vlakem mi Yosh vyprávěl, že opravdu miluje svou zemi, se svou i s Lizinou rodinou mají opravdu silné poutou. Jenže mít kubánské občanství je prokletí. V Šanghaji měli problémy zřídit si bankovní konto - jenom proto, že jsou Kubánci. Mají problémy posílat peníze domů rodičům, všude potřebují víza a je to často zdlouhavý a komplikovaný proces. Bezvízově se dostanou do 64 zemí, ale spousta z toho jsou státy, do kterých je to zrovna netáhne jako Angola, Zambie, Samoa, Moldavsko a podobně. Na druhou stranu bez víz už byli na líbánkách v Singapuru a na výletě v Moskvě během přeletu domů. Dostat se domů je také náročné a drahé. Minimálně 29 hodin a alespoň dvěma přestupy. Jenže domů pravidelně létat musí, aby Liz neztratila právo na dům. Pokud by se nevrátila, připadne státu. Uvažovali tedy o tom, že se pokusí získat jiné státní občanství. To by znamenalo ztratit kubánský pas, ale prý to za to stojí. Uvažovali o USA, Itálii, Španělsku, snažili se dostat do Kanady… Nedávno mi říkali, že to prozatím vzdávají, protože se v Šanghaji celkem usadili. Liz dokončila školení pro učitele ve školce Montessori, kde pracuje už 5 let, a zároveň působí v jednom týmu jako trenérka volejbalu. Yosh dělal různé práce, snažil se kreslit, dělat grafické designy, fotit, až se našel v natáčení videí a o víkendech trénuje tým baseballu. Příští měsíc začne fungovat jeho vlastní firma. Měl zakázky od Spartan race, místní pobočky Nike, natáčel kulinářský pořad, dokument o lidech v Šanghaji, natáčel reklamy pro hotely, pomáhá populární blogerce s jejími videi… prý má práce až nad hlavu a je spokojený. A nemá na to žádné školy ani certifikáty, všechno se učí sám z videí a online komunit.