Naše čínská svatba - přípravy

K čínské kultuře mě to táhlo odmala. Rozhodně mě ale nikdy nenapadlo, že v Číně zůstanu tolika let a dokonce se tady provdám. Jak probíhaly přípravy na naší svatbu?

V roce 2017 se blížil konec mých dlouholetých studiích na Šanghajské sportovní univerzitě a rozhodovala jsem se, co dál. Nikdy jsem v Číně neplánovala zůstat tak dlouho, a tak bylo rozhodování celkem jasné - odjedu zpátky domů. Lukáš od začátku věděl, že nemám v úmyslu se v Číně usadit, takže se připravoval na to, že pojede se mnou. Československá rodina plánovala další poznávací cestu po Číně, a tak to všechno do sebe zapadalo - v létě se vezmeme!

Pro většinu to asi byl trochu šok, protože jsme o tom nikdy nahlas nemluvili. Rodiče, hlavně maminka, by mě asi raději viděli s někým, s kým si dokážou popovídat, poznat ho, a kdo nepochází z druhého konce zeměkoule. A tak mi kladli na srdce, abych si to pořádně promyslela. V zimě jsme byli na návštěvě doma u našich i na Slovensku u rodiny a Lukáš se snažil získat si maminku na svou stranu. Svědomitě se učil česky, aby si s ní mohl povídat, a při všem asistoval. Dokonce i uvařil. Čínská rodina se s tím smířila dobře - přeci jen mít v rodině cizinku je velká výhra pro všechny zúčastněné. Alespoň v čínských očích. Takže tam se začalo hned plánovat - kdy, co, jak, kde, kdo, a hlavně za kolik.

Čínská maminka už dlouho přemýšlela nad tím, jestli mají u nich na vesnici koupit byt - spíše jako investici, protože většinu času tráví v Šanghaji. Tím, že svatba se plánovala doma v provincii Anhui, kde žije většina rodiny, rozhodnutí jí to ulehčilo. Jako investici ale i kvůli tradici, kdy má muž  v den svatby vyzvednout svou nastávající u ní doma a odvézt si ji k sobě, koupili a zrekonstruovali krásný byt v malém městečku Miaoshou (asi dvě hodiny od Žlutých Hor). Úspory na svatbu byly, jako nejstarší člen rodiny se plánování a zařizování ujal maminky starší bratr. Dědečkové už si jenom užívají.

Ještě než propukly přípravy naplno, nadhodili jsme čínské rodině, že za ty peníze, které na svatbu padnou, bychom mohli všichni odjet třeba na dva týdny do Thajska a udělat si malý obřad tam - jen pro nejbližší rodinu. S tou širší čínskou stejně nevycházíme. K mému překvapení maminka s tatínkem řekli, že to není špatný nápad, a že by se jim to osobně líbilo. Jenže tradice je tradice, s tím se nedá nic dělat. Navíc - oni se účastnili hned několika rodinných svateb, rozdali červené obálky s penězi, teď je čas, kdy dostaneme ty obálky zpátky. Nedá se svítit, bude klasická svatba.

Datum svatby se stanovilo podle letenek, které si moje rodina pořídila. Přiletěli do Šanghaje, kdy zůstali první dva dny, aby se trochu aklimatizovali. Třetí den ráno jsme už měli pronajatý autobus, který nás všechny odvezl do Miaoshou - tam už čínská rodina všechno připravovala. Cesta trvala něco přes čtyři hodiny. Na místo dorazil i můj Mistr s doprovodem. Všechny nás pozval na slavnostní večeři. Potom manžel odjel s rodiči do nového bytu a já s mou rodinou zůstala bydlet na hotelu, kde se druhý den měla pořádat svatba.

Všechno, co se týkalo svatby, měli v režii manželovi rodiče. Přesněji maminky nejstarší bratr, který je hlavou rodiny a všechny důležitosti má na starost on. Kromě toho je i úspěšným podnikatelem se spoustou kontaktů, tak se to i hodilo. Rozhodně jsem to neměla tak jako nevěsty u nás. Půl roku nebo rok přes svatbou mají spoustu zařizování, vybírání květin, chodů, alkoholu, dortu, zasedací pořádek… To šlo všechno mimo mě. S manželem jsme se snažili do programu prosadit pár bodů, ale nic nám z toho nevyšlo. Hodně mě to mrzelo, ale musela jsem to brát tak, že svatbu moje strana rodiny neplatí, takže se prostě zúčastníme, pokusíme si to užít a je to.

Kdyby bylo na mně, rozhodně bych se nechtěla vdávat v nějakém hotelu. Přála jsem si mít obřad venku, pod nějakým velikým stromem. Moje rodina mohla dorazit jen v létě, to jsem navíc neměla školu, takže s tím se dělat nic nemohlo. V létě je v Šanghaji i v provincii Anhui nesnesitelně. Číňané teď tu “akci”, nevím, jestli se tomu dá říkat obřad, provozují v luxusních hotelech, kde si pronajmou velkou zasedací místnost nebo tak. Dál si najmou svatební firmu, která se jim o všechno postará - výzdoba, jídlo, hudba, oddávající moderátor. Akcí neprovází kněz ani úředník, a tak jsme si s manželem přáli, aby nám to odmoderoval kamarád Ital, který nás dobře zná, umí výborně čínsky i anglicky. To neprošlo, protože si tam firma samozřejmě dosadila svého člověka. Já měsíce dopředu avizovala, že pokud přijede kamarád z USA, tak mi půjde za svědka. To byl také boj, protože je neslýchané, aby ženě za svědka šel muž. Oni ani tak nemají funkci našich svědků a navíc jich může být i víc. Jsou tam spíš na večerní pitku, kdy si s hosty připíjejí místo novomanželů, aby ti hned neodpadli. Vybojovali jsme si pouze dvě věci: 1) nástupovou písničku, 2) úřední uzavření sňatku až po hotelovém obřadu.