Moji lidé, moje vlast - čínský doják

Z čínských filmů jsem sledovala většinou jen ty s kungfu tématikou, v poslední době se snažím trochu vzdělávat a sledovat i něco jiného. A tak jsme minulý týden zašli do kina na nejnovější čínský film.

Jako nám na Vánoce vychází nové a nové pohádky, v Číně se důležité novinky strategicky plánují na Zlatý týden, tedy oslavy založení republiky, a na období kolem Nového roku. Když mě manžel minulý týden vytáhl do kina, ani mi to nedocvaklo, protože už bylo po svátcích. Moji lidé, moje vlast - prý to všichni hodnotí velice kladně a je to legrace. Proč ne, teď už má většina čínských filmů i anglické titulky, takže bych neměla být zmatená. Čínsky umím docela dobře, ale zajít na nějaký historický film bez titulků, opravdu bych tápala. Rádi totiž užívají různá přísloví a starší rčení snad v každé větě. 

Film produkoval slavný Zhang Yimou, režii tentokrát přenechal jiným. Zhang kromě filmů jako Hrdina nebo Klan létajících dýk režíroval také závěrečný ceremoniál Olympijských her v Pekingu v roce 2008. Sám o sobě je velice zajímavou postavou, protože ne vždy byl takovým přítelem režimu jako v posledních letech. Některé z jeho filmů byly v Číně zakázany a on sám nějakou dobu nemohl točit. Dopředu jsem si o filmu nic nehledala, tak jsem byla hodně překvapená, když jsem si v úvodních titulkách přečetla, že se na filmu podílelo hned devět režisérů. Tomu bych rozuměla u takového Pána prstenů, ale u příběhu o životě obyčejných lidí? 

Takže, o čem film je?

Film se skládá z pěti na sebe nenavazujících příběhů lidí z různých provincií, různých profesí, různého sociálního postavení.

1. Dobrý člověk Peking

Trochu jsem názvu nerozuměla, až jsem po chvíli zjistila, že hlavní postava nejen že žije v Pekingu, ale i se jmenuje Peking. Potom to už dávalo smysl. Příběh začíná v Pekingově bytě, kde zrovna maluje strop a někdo zazvoní na dveře. Za dveřmi stojí pán v uniformě firmy expresních donášek jídla. Peking zmateně prohlásí, že si žádné jídlo neobjednal. “Já vím, já jsem tvůj bratranec! Dlouho jsme se neviděli.” Když si spolu sednou, Peking zjistí, že ho nenavštívil jen tak. Bratranec se mu totiž svěří, že je vážně nemocný a na operaci potřebuje asi 70 000 yuanů (asi 230 000 Kč) a zmíní, že slyšel, že si chce Peking pořídit auto. To je v Číně ještě docela nízká částka. Rodina manželova kamaráda musela prodat byt, aby měli na léčbu rakoviny rodinného příslušníka. Peking totiž pracuje jako hlídač parkoviště a hodně dlouho šetří, aby si mohl konečně koupit auto a stát se osobním taxíkářem a trochu si v životě polepšil. Peking tak překotně zavírá notebook, kde má na obrazovce zvětšeninu vysněného vozu, vkladní knížku háže do koše s tím, že tam stejně nic nemá. Jen aby svého příbuzného přesvědčil, že to jsou klepy a peníze nemá. Slíbí ale, že něco vymyslí. A vymyslel. Když jsou rodina, měli by si být podobní. Stačí tedy, aby si bratranec oholil hlavu dohola jako má on, půjčí mu svou kartičku zdravotního pojištěnce a je to - operovat budou oficiálně Pekinga, ale na sál půjde bratranec. V tomhle příběhu byla velká spousta opravdu úsměvných scén, protože jim plán samozřejmě nevyšel. Když oslavovali, jak to pěkně vymysleli, Peking dostal menší infarkt a převezli ho do nemocnice. Tam už měli zaměněné výsledky testů krve, takže ho hned připravili na operaci, na kterou měl jít ten druhý. Naštěstí se na to přišlo, Pekinga propustili z nemocnice, bratrance pustili z vězení za odcizení kartičky hned druhý den. Peking se nakonec rozhodl si auto nekoupit a operaci bratranci zaplatil. Tam Číňanům určitě ukáplo pár slz, protože po čínsku to bratranec odmítl s tím, že slyšel, že jsou na to pampelišky, a raději je bude jíst celý den, Peking si auto přeci vysnil. V poslední scéně oba sedí doma na vesnici a vyprávějí ostatním tu historku. Manželka bratrance si zaťuká na čelo, jak je to mohlo jen napadnout, vždyť si nejsou vůbec podobní - a vytáhne zdravotní kartičku bratrance. Pekingovi spadne brada - jakto, že jsi pojištěný? Bratranec o tom nevěděl. Manželka mu to zařídila na vesnickém výboru a ani mu to neřekla, protože si stejně nic nepamatuje. Oba s Pekingem vytřeštili oči, nastartovali starou herku a uháněli na výbor, aby bratranci operaci proplatili a Peking dostal své peníze zpět.

Naivní, jak často jsem, o čem tenhle celý film je, mi ještě nedocházelo. U druhého příběhu by to asi trklo každého. Už vás nebudu trápit celými příběhy, jen pro dokreslení:

2. Záhada UFO

Tahle část je docela šílená. Ve vesnici na jihu Číny žije ne příliš vzdělaný vynálezce, kterému se jednoho dne podaří postavit létající talíř. Při testovacím večerním letu ho samozřejmě uvidí celá vesnice, úkaz si natočí na video, které se rozšíří po celém světě. Vesnice se okamžitě stane středem zájmu celé země a obchod jen kvete. Když přijedou dokumentaristé, nakonec pravda vyjde najevo. A proč že se snažil vymyslet tolika vynálezů? Jejich vesnice leží v horách a nemají dobrou infrastrukturu, která jim brání v komunikaci nejen se světem, ale kolikrát i s okolními vesnicemi, které jsou za kopcemi. V jedné takové žila slečna, do které se zamiloval, ale kvůli nepřekonatelné vzdálenosti několika kilometrů nemohli být spolu. Aby to dobře skončilo, dozvěděl se, že jeho vyvolená se sice vdala, ale pak se rozvedla a… najednou vtančila do záběru a bylo to. Do vesnice přišla spousta nadšených mladých lidí, kteří také výmýšleli, jak zlepšit a usnadnit život ve vesnici a tak žili šťastně až do smrti. 

3. Cesta domů

V jedné vesnické škole v provincii Gansu se koná školní střetávka po x letech, na kterou se sjíždí bývalí studenti z nejrůznějších míst Číny. Mezi nimi je i velice úspěšná mladá žena, která se stala internetovou celebritou. Tu nahání bývalý spolužák, aby s ní navázal spolupráci, která by mu pomohla v obchodu. Tvrdí o sobě, že je milionář, vizionář a velice slavná osoba u nich doma.  Čím se živí? Pěstí a prodává jablka. Nicméně, nemá ani na zaplacení účtu na oběd, a tak je paní velice podezřívavá. Hlavním bodem školních oslav se stane prezentace příběhu právě toho, v jejích očích, podvodníka. Jako malého ho našla jejich třídní učitelka a vzala si ho za svého. Zatímco se spousta žáků rozutekla za lepším životem ve městech, on zůstal věrný své domovině. Spolu s ostatními neúnavně dřel, aby se písečné kopce všude kolem zazelenaly, aby měli dostatek vody a jídla a vypěstoval místní odrůdu jablek, která odolá i tak suchému a písečnému počasí. Všechny peníze, co měl, věnoval do obnovy vesnice, na rekonstrukci školy, prostě svým lidem. Takže ho tam oslavovali jako hrdinu. Paní měla slzy v očích a sama se nabídla, že mu s propagací jeho jablek na internetu pomůže, aby své domovině také něčím přispěla.

4. Magické doteky (štětce)

V tomto příběhu se velice známý umělec rozhodne odmítnout stipendium ke studiu na světoznámém institutu umění v Rusku, a místo toho raději odjede na vesnici, aby jim tam pomáhal s obrodou. Tady byla také spousta srandy, protože se o svém rozhodnutí bál říct těhotné manželce, trenérce wrestlingového týmu. :-) Takže celý rok předstíral, že studuje v Rusku, zatímco na vesnici působil jako první sekretář místního výboru. Kancelář měl naplněnou předměty, které podle nich vypadaly rusky, matrijošky měli z čínských dýní, výhled z okna jen namalovaný. Co čert nechtěl, manželka se s přáteli vydala na focení těhotenského bříška právě do té vesnice. Nakonec manželovu lež odhalila, jak se ale naštvaně plahočila ulicí, aby mu vyčinila, uviděla všechnu tu práci, kterou odvedl, jak moc přispěl místnímu životu. Slyšela, že kolikrát neměl ani čas na jídlo. Když ho konečně našla, viděla, jaké má puchýře na rukou z těžké práce. Nakonec mu přede všemi řekla, že v jejím srdci i srdci všech je tím opravdovým hrdinou.

5. Poslední hodina

Příběh začíná ve Švýcarsku, kde spolu žije Číňan s manželkou cizinkou a jeho tatínkem. Tatínek je už starší a má zdravotní problémy. Při výuce na vysoké škole se mu stane, že dostane mrtvici, převezou ho do nemocnice a zjistí, že má ztráty paměti, že trpí demencí. Chová se velice zvláštně, až přijdou na to, že tatínek asi uvízl ve svých vzpomínkách na dobu, kdy byl vesnickým učitelem. Doktor navrhne, aby ho tam vzali a nechali ho naposledy prožít ty okamžiky, na které teď vzpomíná. Zavolají tedy do vesnice, která se zmodernizovala a je vyhlášeným spíš výletním místem. Pro bývalého pana učitele studenti vytvoří v jedné rozpadlé boudě třídu, do které kdysi chodili, naženou tam místní děti, které se ujmou rolí jeho studentů. Tenkrát strašně pršelo, takže ještě ze shora pouští vodu z hadice, aby dojem byl dokonalý. Samozřejmě to neklapne, lež se provalí a pan učitel je naprosto ztracený. Zmatečně se vydá pryč, až dojde na místo, kde jeho třída opravdu stála. Jenže je tam postavené moderní sportoviště a krásná veliká škola. Jeden z jeho bývalých studentů se nakonec osmělí a učitele pozdraví. Je to ten student, který kdysi namaloval vizi své vysněné školy, a učiteli to při jeho odjezdu daroval. Tenkrát neměli žádné pastelky, dovnitř zatékalo, děti neměly pořádné boty. To pan učitel přesvědčil jejich rodiče, aby je nenutili pracovat na polích a poslali je do školy. Díky němu dostali vzdělání a teď vesnici přebudovali na moderní ráj na zemi.

Účel filmu už je zřejmý asi všem, že jo. V jedné recenzi na tenhle film jsem četla, že je to jako když dětem do jídla propašujete zeleninu, aby do sebe dostaly potřebné vitamíny, ale nevěděly o tom. Musím říct, že film je to skutečně skvěle natočený, velice kvalitní, krásné barvy, scény, vtipný, dojemný… opravdu se mi to moc líbilo. Navíc je přeplněný velice slavnými hvězdami, a to si tam někteří zahráli jen štěky. Ale… Schválně jsem se zeptala manžela, jak se mu to líbilo. Občas si ho takhle zkouším, abych věděla. Film hodně vychválil, ale dodal: “Jinak je to vymývárna mozku. Dát lidem pocit, že by se měli vrátit do své vesnice a přidat ruku k dílu, aby se všichni měli dobře. Myšlenka je to pěkná, ale ani náhodou. Rodiče udělali, co mohli, aby nás dostali do města. Abychom měli dostatek jídla, abych mohl chodit do dobré školy. Pamatuju si, když jsem jako malý měl stále hlad, všichni jsme spali na jedné posteli a místo rukavic jsem měl na rukou ponožky, protože prostě nebyly peníze.” No, manžel je hodný, ale rozhodně žádný “kolektivista”. Má za cíl postarat se o svou a mou rodinu a tím to pro něj hasne. Nemá potřebu vykonávat dobro pro celý národ… ještě že tak.