Jsou bankovky a mince přežitkem?

Kamarád Američan mi dnes psal a ptal se, jak nám v Číně funguje digitální yuan. I přes všechna úskalí mu přijdou bankovky už jako přežitek a je na čase, aby se jich zbavili.

Ne že bych byla nějaká velká sběratelka, ale ze všech zemí, kde jsme byli, jsme si vždycky nechali pár jejich mincí a nějakou tu malou bankovku na památku. Ta různorodost a barevnost se mi vždycky moc líbila. Euro to trochu zabilo. I když jsem měla potom bankovní kartu, dlouho mi trvalo zvyknout si na tyhle platby a preferovala jsem peníze, na které jsem si mohla sáhnout. V Číně během studií jsem platila jenom hotovostí, protože ne všude mi karta fungovala. Když jsem se potom vrátila do Číny pracovně před třemi lety, viděla jsem obrovské změny. Manžel mi vysvětlil, že už nějakou dobu běžně platí přes QR kódy. I tak ale byla stále spousta míst, kde byla potřeba hotovost, např. automat na lístky na metro, autobus, úřady, poplatky v bance, pouliční prodejci a podobně. To se ale vyřešilo velice rychle, ale já tomu moc nevěřila a raději dál používala “opravdové” peníze. Jenže telefon mám stále při sobě, stačí jenom ťuknout na kód, nechat si ho prodejcem oskenovat nebo ho přiložit k zabudované čtečce, potvrdit platbu a je to. Je to prostě rychlé, pohodlné. Zvykla jsem si na to.

Už přes rok jsem hotovost skoro neviděla. Párkrát nějakou tu babičku, jak vytahuje z kapsy ušmudlané yuany. Ale překvapivě, i spousta babiček a dědečků platí přes telefon. Velká část života Číňanů se totiž odehrává online (internet je levný) a nějaký ten chytrý telefon má už opravdu skoro každý. Na spoustě místech je navíc wifi zdarma - kavárny, supermarkety, určité městské části, metro ve středu města a podobně. I pouliční prodejci mají přilepené své kódy na vozících, takže hotovost už nepotřebujete ani na ty smažené nudle před barákem, když se v noci vracíte domů. Na některých místech dokonce začali hotovost odmítat. To vláda samozřejmě nenechala jen tak a teď si můžete klidně stěžovat, když vás někdo s mincemi odmítne.

Takže jediné, co potřebujete, je telefon. Ten se stal už tak nedílnou součástí mého života, že se stane pouze vyjímečně, abych ho někde zapomněla. Když už, tak si ihned vzpomenu a vrátím se pro něj. Elon Musk v jednom z rozhovorů řekl, že lidé už vlastně jsou chodícími cyborgy. Telefon v ruce, chytré hodinky na zápěstí, sluchátko na uchu… Dalším krokem je prostě tahle zařízení zabudovat do člověka. Co ale, když vám telefon v zimě třeba zamrzne a vy nutně potřebujete zaplatit? No, nedá se než vyčkat, až se zahřeje. U předchozího telefonu se mi strašně rychle vybíjela baterka a kolikrát to byl opravdu závod s časem, abych si stihla zavolat taxi domů nebo zaplatit za nákup. I to mají ale Číňané vyřešené. Na spoustě místech jsou zásuvky a USB díry najdete i v některých soupravách metra nebo třeba na lavičkách. Většina taxíkářů vozí hned několik kabelů, takže si můžete u něj během jízdy dobít téměř jakýkoliv telefon. Když si zapomenete svůj vlastní kabel nebo powerbanku, nevadí, dá se koupit na každém rohu. A nebo si můžete za poplatek vypůjčit powerbanku. Ty stojany jsou po celém městě - v nákupních centrech, v restauracích, u malých rychlých občerstveních, ve večerkách, u kadeřníka, prostě všude.

Už dvakrát se mi stalo, že jsem zapomněla zaplatit účet za telefon. A zrovna, když jsem ho potřebovala, nechal mě ve štyku. Objednala jsem si kávu, ale nedařilo se mi za ni zaplatit. Už byla na stole a já se stále marně snažila zaplatit. Až potom mi došlo, že si musím dobít kredit. Baristka už mě zná, tak to za mě zatáhla, já si ji přidala do kontaktů na Wechatu, a když jsem se dostala na internet, peníze jsem jí poslala. Jindy jsem ze školy dojela do stanice metra a chystala se projít do stanice, jenže mi to zamítlo vstup a dvířka zůstala zavřená. Několikrát. Nakonec mi to došlo - musím si dobít kredit. Není problém, stačí se dostat na wifi. Přes silnici jsou dvě kavárny, tak to bude hned a dám si k tomu ještě kafíčko. Jenže abych se dostala na jejich wifi, musí mi zaslat ověřovací kód. Můj telefon nejenže neodešle zprávy, ale ani je nepřijme. Zkusila jsem několik míst, všude to bylo stejné. Musela jsem tedy zase nasednout na skútr a vrátit se do školy, kde už wifi mám automaticky. V přízemí jsem potkala kolegu učitele, který si všiml, jak se trápím, protože se mi nedařilo najít, kde se kredit dobíjí. Normálně mi to dobíjí manžel, já se o technické věci příliš nestarám. A takhle to dopadá. Kolega mi nakonec pomohl a já se vydala zpátky na stanici. Ztratila jsem na tom 40 minut. Zjistila jsem, že dobít si kredit je jednoduché, tak už mě snad nic nezaskočí. Nicméně, raději mám v batohu nějakou hotovost, pro všechny případy.

Nedávno jsem četla velkolepou zprávu o tom, že se Švédsko v roce 2023 stane vůbec prvním národem, který přestane používat hotovost a v současné době lidé už tak vlastně fungují. Čína tak funguje už několik let.