Jak vypadá náš den na soukromé škole v Šanghaji?

Od září fungujeme na škole normálně a strašení, že se po oslavách nového čínského roku všechno opět zavře a budeme učit online, se nevyplnilo. Jak u nás vypadá běžný den?

V Šanghaji jsou roušky povinné nyní pouze v MHD a při vstupu do obchodních center, do kina a podobně. Nicméně, spousta lidí si je potom sundá a pohybuje se bez nich. Nijak zvlášť se to nekontroluje, pouze v dopravních prostředcích jsou stále přísní. Během zimních prázdnin se při vstupu do budov požadovalo ukázání zdravotního QR kódu, teď už nutný většinou není. Teplota se měří ale všude. Buď mají při vstupech postavené kamery a nebo nás změří sami pracovníci. Za včerejšek mi byla teplota měřena celkem šestkrát. U brány školy jsou hlídači s rouškami, do školy vás po změření teploty ale pustí i bez ní - pokud zde pracujete a nebo studujete. Ve škole se roušky nenosí, pouze v případě, že máte třeba rýmu, tak to bývalo i před pandemií. Tady se totiž taky nenosí, aby nemocný člověk zůstával doma. Zaměstnanci si to nemůžou dovolit a proč nám do školy posílají nemocné děti netuším, když se o většinu starají prarodiče, kteří už nepracují.

Teď už ale k našemu běžnému dni. Většina dětí, a to i prvňáčků u nás, bydlí na koleji celý týden, a tak je jejich všechen čas rozplánován na minuty od brzkého rána až do večerky.

Po probuzení, kdy jim na koleji hromadně hraje hudba místo budíku, a ranní očistě se jde do kantýny na snídani. Žáci prvního stupně mají všechno připraveno na svých stolech, ke kterým usedají podle zažitých jmenovek. Druhý stupeň a středoškoláci už si normálně chodí k okénku a vybírají si dle vlastní chutě. U těch starší nebývá nezvyklé, že si místo školní snídaně zavolají nějakou tu donášku, třeba KFC a podobně. V 7:15 už musí být všichni ve svých učebnách a připravovat se na nový školní den. Ten začíná už v 7:30 ranní dávkou čtení, protože čtení je základ. Knihu si studenti vyberou podle svého, může jít o čínský i anglický titul a svůj postup si zapisují do čtenářského deníčku. Končí v 7:55 a o pět minut později již začíná klasická výuka. Tedy kromě každého prvního pondělí v měsíci, kdy se všichni (celá škola) povinně účastní slavnostního vyvěšení vlajky na našem fotbalovém hřišti. Každá třída má svůj oddíl v několika řadách (v závislosti na počtu studentů) a těch ze třídy vyběhnou, oběhnou jedno kolečko po běžeckém oválu a zařadí se na svou značku na hřišti. Těch čtyřicet minut ještě vedení stihne naplnit různými proslovy, chválou, kritikou, zhodnocením daného měsíce, oznámení, co se bude dít další měsíc… po ukončení opět ve svých oddílech oběhnou jedno kolečko a v tempu se vydají zpět do učebny. Zdraví především. V 8:50 - 9:30 probíhá druhá vyučovací hodina. Každý stupeň má ještě své vlastní vyvěšování vlajky každé pondělí od 9:30 - 9:50, během kterého se ještě rozdávají různá ocenění daného měsíce. Oceňují se téměř všichni (nejlepší student daného předmětu, nejzdvořilejší student daného předmětu, student, který se v daném předmětu nejvíce zlepšil…), takže se to většinou protáhne. I když všichni ocenění běží na jeviště, rychlý potlesk, rychle vyfotit, rychle odběhnout, v tom přibíhají další studenti… ale i tak se to ne vždycky stihne.

V čase od 10:00 do 10:05 se ve všech učebnách zhasne, z reproduktorů se ozve hudba a studenti za hlasového doprovodu vykonávají “oční cvičení”. Zavřou oči, nadechnou se, hluboce vydechnou. Začnou si mnou oční víčka tímhle směrem, potom tím opačným, koulí očima na všechny strany a podobně. Asi jako reakce na to, že spousta čínských studentů nosí brýle. Následují další dvě hodiny a je oběd.

Oběd začíná v 11:35. První stupeň jde do kantýny opět organizovaně a jsou pod bdělým dohledem svých učitelek. Zbytek se tam chaoticky nahrne. Spousta studentů si i na oběd objednává donášku, což nikdo nedokáže vysvětlit, když mají zakázáno brát si do školy mobilní telefony. Další možností je stravování se v našem místním obchodě, kde nabízejí instantní nudle, křupky, jogurty, nanuky. Kromě sem tam nějakého jablka tam nenajdete nic zdravého. Vedle je ještě “západní” mini jídelna, kde si mohou studenti objednávat hamburgery, pizzu, těstoviny atd. Chutná to ještě hůř než čínská kantýna v patře. Člověk by si řekl, že když už si rodiče za školu platí takové peníze, bude se dětem vyvařovat a budou mít přistup ke kvalitnímu jídlu. Opak je bohužel pravdou. Musím říct, že naše univerzitní jídelna byla daleko lepší než tohle. A to to bylo za pár yuanů. Učitelé dostávají na jídelní kartu měsíční příspěvek 200 yuanů, což pokud se tam stravujete každý den dvakrát rozhodně nestačí. Já tam ale nechodím, raději si nosím jídlo z domova a nebo si nechám doručit salát.

Teď nově máme od pondělí do čtvrtka zařazeno poobědní anglické čtení od 12:30 do 12:55. Před dvěma lety jsme měli něco podobného ráno od 7:30, bohužel Číňané teď přišli s vlatním systémem, který nedává moc smysl, a tak spíš fugujeme jako hlídači dětí, aby si po obědě nedělaly, co chtějí. Protože to by byla katastrofa. Každý student si vybere knihu ve své jazykové úrovni a každý den má přibližně 20 minut, aby se jí věnoval. Současně si vypisuje slovíčka, která neznal a která se nově naučil. Není tam ale žádná kontrola ani zpětná vazba, a tak hlavně studenti, kteří se neradi učí nebo anglicky neumí, během té doby jen zírají do otevřené knihy a nic nedělají. Když už je přinutíte, tak začnou vypisovat anglická slova, jak je napadne a stejně neví, co znamenají. 

Pátá vyučovací lekce začíná v 13:05. První stupeň má jednu lekci na 35 minut, druhý stupeň a středoškoláci se učí 40 minut. Pokud jako já učíte všechny třídy na škole, máte v tom kolikrát dost hokej, protože hodiny jinak začínají a jinak končí. Po šesté vyučovací hodině je opět pětiminutové “oční cvičení”. Následují dvě další hodiny a výuka končí v 16:20. O deset minut později už jedou zájmové kluby, které se platí ještě zvlášť. Na každém stupni je nabídka trochu jiná. Na výběr je například basketbal, fotbal, frisbee, stolní tenis, taekwondo, šerm, čínská bojová umění, kaligrafie, vědecký, jazykový, dramatický nebo matematický kroužek, karetní hry, tanec, hudební skupina, vaření, modelování, počítače a další. Mimo školu máme ještě plavání, golf, střelbu z luku a jízdu na kole.

V 17:20 začíná výdej večeře. V 18:10 už musí být všichni opět zpátky v učebnách, protože začíná samostatné čtení novin, aby věděli, co se kde děje (20 minut). Na závěr dne připadá večerní studium v čase od 18:30 do 20:35 (rozděleno do tří lekcí). Během toho si studenti pracují na domácích úkolech, opravují si testy nebo se na ně připravují. Kdo má vše hotovo, může si číst svou vlastní knihu. Má jít o tři hodiny samostudia v naprostém tichu, ale to většinou žádný učitel nevydrží a nechá děti si sesedout k sobě a pracovat spolu. Po zkouškách se někdy povede, že necháme studenty koukat na nějaký film, ale vedení to nevidí rádo. Po posledním zvonění daného dne se všichni rozutečou na pokoje. Tam je má na starosti přidělení vychovatelé. Ti dohlížejí na pořádek na pokojích a v devět hodin večer je večerka, na střední škole je to o hodinu později, protože jim večerní studium končí i později. 

Každý učitel musí mít povinně alespoň jeden klub a večerní studium týdně, takže jsem tady každý čtvrtek od 7:40 do 20:35 a domů se dostanu před desátou večer. Učitelé na prvním stupni mají i noční služby, takže jednou týdně přespávají na koleji s dětmi a dávají na ně pozor. Proč, když jsou k dispozici vychovatelé, to nevím. A protože jsme internátní škola, studenti odcházejí v pátek odpoledne a vracejí se v neděli odpoledne. Už ten den mají večerní studium.

Každá “katedra” musí aspoň jednou za pololetí přijít s nějakou akcí. Přírodní vědy mají každý březen a říjen akci Věda hrou. V tomto měsíci na přidružených předmětech studenti pracují ve skupinách na svém vědeckém projektu, který poté prezentují během Dne otevřených dveří. Učitelé a další hosté poté hlasují o nejpovedenější projekt, který získá hlavní cenu. Samozřejmě máme ještě další ceny (za výtvarné zpracování, za kreativitu atd.). Tělesná výchova má Sportovní den koncem října, potom máme třeba basketbalové turnaje, přetahování provazu nebo skákání přes švihadlo a připravují se další. Pak je tu třeba měsíc čtení čínské literatury, matimatický kvíz, spelling bee, anglická středa (ten den se mluví jenom anglicky - kromě čínských předmětů, a kdo vydrží celý den, aniž by promluvil čínsky, dostane malou cenu), různé akce spojené se zrovna probíhajícími svátky a jinými dny (festival dračích lodí, vymetání hrobek, Halloween, Vánoce, nový čínský rok, mezinárodní den třídění odpadu, den dětí, den učitelů…). Ono je teď v módě vymýšlet zajímavé aktivity pro děti, aby si probíranou látku osvojily nějak jinak než skrze klasickou výuku v učebně. Určitě je to dobrý nápad, ale musí to být dotažené dokonce, jednotlivé oddělení musí spolu spolupracovat a do přípravy se musí investovat trochu víc času než jen jeden dva týdny. Spíš mi to u nás přijde, že se stále něco děje, aby to vypadalo, že se toho spousta děje, ale faktické výsledky nejsou příliš viditelné. Děti chvíli dělají tohle a chvíli tamto a z ničeho pořádně nic neví, a to je škoda. Škola teď vytvořila spousta koutků pro čtení knih a trávení volného času - hřiště pro nejmenší, automat na knihy, stoly na pingpong, připravuje se hřiště pro větší děti… studenti ale nemají moc času, aby toho vůbec mohli využít.