Jak třídíme odpad v Číně

Čína je země, která se s ničím moc nepáře. Pokud to tak někdy vypadá, je to součást pro nás často nepochopitelného dlouhodobého plánu. Něco funguje, něco příliš ne, ale i tak se postarají o to, aby to fungovalo. Po svém.

I když žiji v Číně už dlouhou dobu, sleduji spíš české a zahraniční zprávy. Pokud se tady děje něco  důležitého, většinou se o tom všude mluví a nebo dostanu informace od manžela a poté si k tomu dohledám, co mě zajímá. A tak jsem občas pozadu a překvapená, co nového se tady děje.

Už dlouhou dobu jsou na veřejných prostranství odpadkové koše rozdělené na recyklovatelný a ostatní odpad. Nikdo to moc neřešil. Někdy jsem ze zvědavosti nahlédla dovnitř a často zjistila, že tam chybí přepážka, která odděluje oba koše od sebe. I když tam byla, tak stejně přijelo auto a všechno se to odvezlo dohromady. Od loňského roku se mnohé změnilo.

Začalo to tím, že nám na dveře zaklepala zapálená dobrovolnice z našeho sousedství. Přinesla nám tři odpadkové koše, každý jiné barvy a s jinými symboly. Do ruky nám vrazila informační letáčky a odešla. Představte si, že asi každá domácnost v Šanghaji dostala tři odpadkové koše zdarma. To je spousta košů. Přečetli jsme si, že se teď v našem sousedství začíná povinně hromadně třídit odpad. Smetí se bude vybírat pouze v určenou denní dobu. V práci jsem se dozvěděla, že v některých městských částech se tahle operace už spustila, v jiných na zahájení zatím čekají. Jak to tedy vypadá?

V sousedství teď přes den nenajdete jediný odpadkový koš a kontajnery jsou zamčené. Každý den ráno do asi 9. hodiny a večer od asi 8. do přibližně 11. hodiny se na určeném stanovišti vybírá odpad. Jsou tam otevřené jednotlivé kontajnery - nebezpečný, recyklovatelný, kuchyňský odpad a zbytkový odpad - ale většinou se rozlišuje jen bioodpad a ostatní. U nás tam sedí v polozastřešené budce jeden pán, který na všechno dohlíží. Kontroluje, jestli jsme nepodváděli a vše rozdělili, jak se má. Záleží ale, jakou má náladu. Často je mu to jedno. Větší krabice a pet lahve si od nás většinou hned vezme. Za jejich sběr se dá vydělat pár drobných. Na ulici často potkáte starší lidi, kteří čekají na to, až odhodíte lahev do koše, aby si ji mohli z ní vybrat. Poprvé jsem si myslela, že má děda žízeň, tak jsem mu dala skoro plnou láhev s vodou. On hned vodu vylil a láhev si odnesl. Teď rozumím, proč spousta lidí plastovou láhev ani nevyhazuje do koše a nechají ji prostě na ulici. Dříve nebo později si najde svého nového majitele. V ulicích také často potkáte většinou starší pány na rozhrkaném bicyklu, kteří zvoní kudy jedou. Vybírají staré elektrospotřebiče, kovy a podobný odpad. Ti modernější už mají za sebou reprák, ze kterého se ozývá výčet všeho, co vybírají. Spousta lidí tady vlastní iPhone, a tak je velmi populární i vrácení starého přístoje do Apple obchodu, díky čemuž dostanete slevu na nákup nového.

Ze začátku byly hodiny pro vybírání odpadu u nás celkem krátké a dost nás to štvalo. Ráno chodíme na poslední chvíli a často zapomeneme. Přes den nebyla šance nic vyhodit a večer jsme se často vraceli hodně pozdě domů a kontajnery už byly zamčené. Problém je to hlavně v létě, které je tady strašně horké a vlhké. V poslední době tam zůstává pán delší dobu, takže stíháme. Navíc jsme přišli na to, že v jednom koutě naše sousedství se shromažďují kontajnery a bývají odemčené, takže když to nestihneme, zajdeme smetí vyhodit tam. V případě nouze největší, jsou stále dostupné odpadkové koše na ulici. Ty jsou ale celkem malé.

Všude po městě od loňského roku visí nejrůznější poučné letáčky o tom, proč se má odpad třídit, a jak na to. V metru se promítají informační a výuková videa. Na škole jsme měli hned několik akcí, které mířily na vzdělávání našich dětí. Mimo jiné se i chodilo po areálu a sbíral se odpad. Musím říct, že snaha je vidět obrovská. Mají na to systém, program je spuštěný celoplošně a podle plánu by to mělo fungovat v celé Číně do roku 2025. Je to opravdu působivé. A asi byla potřeba k tomu tak přistoupit, protože se Čína s přebytkem odpadu potýkala dlouhou dobu a měli problém to zvládat. Našla jsem zajímavý článek od Marcuse Lu (https://www.visualcapitalist.com/china-plastic-ban-global-recycling-industry/), kde zmiňuje, že od počátku devadesátých let se rozvinuté země vyhýbaly environmentálním nákladům na plasty tím, že zadávaly své recyklace do rozvojového světa, konkrétně do Číny. Vydělaly na tom obě strany, protože čínské kontajnery se tak do Číny nevracely prázdné a přivážely tolik potřebné suroviny pro místní průmysl. Podle článku si v roce 2016 Čína přivezla až 7 milionů tun odpadu k recyklaci. Hodně se ale změnilo koncem roku 2017, kdy Čína zavedla hned několik opatření a nabrala zelenější směr. Mezi ně patřila například kampaň Národní meč, která vedla k zákazu dovozu 24 různých druhů odpadu ze zahraničí (https://www.bbc.com/news/business-41582924).

Čína se velmi rychle vyšvihla na špičku, životní úroveň se v mnoha oblastech výrazně zvýšila, střední a vyšší třída se rozrostla a jejich ochota nakupovat je enormní. Obchody jsou přecpané nejrůznějšími výrobky, expresní služby jsou velice populární. Když si objednáte oběd přes internet, dorazí vám většinou v plastové tašce. Každý chod v oddělené plastové misce, hůlky v plastovém pouzdře, k tomu ubrousek… V posledním roce jsem se na to trochu zaměřila a musím říct, že jsem byla hodně překvapená, kolik odpadu s manželem vyprodukujeme za pár dní. A to jsme jenom dva a moc toho nekupujeme. Co teprv celá rodina, a když si představím, že v Šanghaji žije více lidí než v celé České republice…

Šanghaj je velice pokrokové město, které si velice rychle přisvojí všechno nové, hlavně v jeho centru. Je tady hodně cítit snaha o to žít zeleně a šetřit trochu naši planetu. Plastová brčka se plošně nahradila papírovými a nebo prostě nejsou. Za nákupní tašky se často musí platit a vidím hodně lidí, že si nosí vlastní. Starbucks a další kavárny se snaží motivovat své zákazníky, aby si pro kávu chodili se svými hrnečky a termoskami (zakoupenými u nich samozřejmě :-) ). Zatím mi to spíš ale přijde jako móda. Spousta lidí to dělá jenom proto, že to tak dělají ostatní a je to trendy. A pak je tu také spousta lidí, kteří jsou jsou tříděním unavení a snaží se své hlídače odpadu oblafnout, aby si usnadnili práci. Přimět manžela poctivě třídit není jednoduché. Většinou mi odpoví, že se to nakonec stejně všechno smíchá dohromady. Že Číňané kladou důraz hlavně na tvář, na to, co je vidět zvenčí, ale vevnitř je stejně nepořádek. Na druhou stranu kolikrát i na ulici sebere cizí odpad a vyhodí ho do koše. 

Čína ve spoustě věcech jedná velice svérázně, autoritativně, pro nás nepochopitelně. Snaha zlepšovat se a růst se jí rozhodně upřít nedá. Pohnutky jsou samozřejmě různé, do pozadí většinou nevidíme, ale některé přístupy fungují. Uvidíme.