Jak se perou s koronavirem v Thajsku?

Původně jsme plánovali v Thajsku zůstat 3-4 týdny, dokud se život v Šanghaji nevrátí alespoň trochu do normálu. Zpáteční letenky nám na poslední chvíli zrušili, a tak se do Číny vracíme až příští týden. Jaká je situace v Thajsku?

Občané České republiky pro návštěvu Thajska nepotřebují vízum a mohou zde zůstat až 30 dní. Číňané mohou v zemi za normálních okolností zůstat 15 dní, nyní maximálně 45. I proto jsme se rozhodli se sem nějakou dobu uklidit. Spolu s námi i obrovské množství Číňanů. Někdy se stane, že je v restauraci slyšet jenom čínština. Vzhledem k tomu, že se situace v Šanghaji zlepšuje, rozhodli jsme se v nejbližších dnech vrátit zpátky. Ani to ale není zrovna jednoduché. 

Minulý týden nám letenku zrušili (naštěstí vrátili 100 %) a potom jsme měli problém zarezervovat si novou, doteď nevíme proč. Letenky byly k mání, ale nedařilo se nám je zakoupit. Ceny stoupají nejen den za dnem, ale doslova minutu po minutě. Naštěstí se zatím nejedná o tak obrovské sumy. Kolegyně se minulý měsíc vracela do Šanghaje z Indie, kde byla navštívit rodinu. Během přestupu v Hongkongu zjistila, že další spoj byl zrušen a vráceno jí bylo pouze 50 %. Za dvou a půl hodinový let nakonec zaplatila skoro 10 000 Kč. Nyní jsou letenky téměř zpátky na původních cenách ale některé mezinárodní spoje jsou stále velice drahé. Nakonec se nám podařilo zakoupit letenku na příští týden, tak doufáme, že se nic nezmění. I nadále pokračuji v online výuce tělocviku pro naše studenty. Vzhledem k tomu, že je v Thajsku pouze o hodinu méně než v Číně, jediným problémem je pomalý internet, který tady často vypadává. Pokud bych měla vyučovat z Česka, většinu hodin bych měla po půlnoci a brzy ráno.

Tím, že se nám nepodařilo odletět, jsem přetáhla dobu pobytu a musela jsem zajít na imigrační oddělení v městě Phuket a zažádat si o prodloužení. Bylo pro to potřeba jen potvrzení od ubytovatele, kopie pasu, jedna pasová fotografie a vyplněný formulář. Fotografii jsem neměla, a tak jsem se nechala vyfotit na místě za 120 bathů. Nedělali z toho žádnou vědu, postavili mě ke zdi a vyfotili mě telefonem. Za dvacet minut jsem si vyzvedla hotové fotografie. Oddělení pro prodloužení turistických víz bylo plné lidí, většina měla roušky, ale našlo se i nemálo těch, kteří je neměli. Když jsme byli žádat o prodloužení pobytu pro manžela, všichni jsme dostali od konzulátu jednu roušku zdarma. Tady to příliš neřešili. Vládl velký chaos, cizinci přebíhali z místa na místo a dožadovali se informací, nikdo přesně nevěděl, kam se postavit a co dělat. Chvíli to vypadalo, že člověk musí někde dostat číslo a pak čekat, než ho zavolají. Potom se ukázalo, že se stačí prostě zařadit do fronty přímo před stolem jednoho z úředníků. Odsýpalo to velice rychle. Po zaplacení 1900 bathů (necelých 1500 Kč) jsem dostala vízum na další měsíc.

Ve frontě se mnou čekal jeden Íránec, kterému vízum už prošlo. Proto, aby dostal nové, bylo třeba zemi alespoň na chvíli opustit. Jenže s jeho pasem to je velký problém. Do spousta zemí sousedících s Thajskem ho nepustí, domů se také vrátit nyní nemůže. Nedokázali mu poradit, odkázali ho tak na jeho ambasádu. Od jiných cizinců jsme se dozvěděli, že ve městě se objevil první případ nákazy. Rozhodli jsme se tedy, že budeme trénovat už jen sami a do odletu se budeme zdržovat hlavně na pokoji. Při cestě zpět na hotel už bylo znát, že většina lidí na cestě si nasadila roušky a i naše “fit ulička” se vylidnila. Tréninkové centrum Tiger Muay Thai den předtím zveřejnilo fotky, jak desinfikují všechny prostory. Spousta lidí jejich zprávu o prevenci pochopila tak, že se i tady u nás objevil někdo nemocný, a na chvíli zavládla panika.

Ve všech místních novinách v pondělí vyšla zpráva o 32 nových případech, které se objevily v neděli, čímž počet nakažených stoupl na 114, podle jiných zdrojů téměř 150. Před dvěma týdny přitom hlásili kolem 50 nemocných. Celkově je dost problém najít konkrétní zprávy v angličtině vztahující se na jednotlivé oblasti. V restauraci nám dnes místní řekli, že v pondělí mělo proběhnout zasedání vlády, kde se rozhodovalo o opatřeních, která se mají v nejbližších dnech přijmout. Vyčlenilo se několik nemocnic, ale kapacita je, jako u nás, výrazně nedostatečná. I tady řeší problém s chybějícími rouškami a dalším vybavením. Majitelé restaurací, fitness center i lidé prodávající jídlo na ulici, se dost bojí, jak to zvládnou, protože nemají příliš úspor. Celá země zatím čeká, kdy vstoupí do “třetí fáze”, která má nastat, až onemocní i ti lidé, kteří nevycestovali do rizikových oblastí. Většina země už ale zavedla přísnější opatření, které zahrnují měření teploty, zrušení akcí při účasti 50 a více osob, na některá místa je vstup povolen pouze s rouškou, obecně se doporučuje vycházet co nejméně. Včera jsem četla v novinách, že byla zrušena i březnová MotoGP a další hromadné akce. Nicméně, protože Thajsko vydělává zejména na turismu, brání se zuby nehty úplnému uzavření hranic a veřejného života. První případ se tady přitom objevil už 13. ledna a 1. března zemřel první pacient. 

Co se týče návratu do Šanghaje, zatím se pro nás nic nemění. Po příletu bychom měli projít zdravotní prohlídkou, vyplnit formuláře a měli by nás odvézt domů, kde podstoupíme dvoutýdenní domácí karanténu. Měl by platit naprostý zákaz vycházení s tím, že nám budou donášet potraviny a vše potřebné. V Pekingu a Shenzhenu domácí karanténa momentálně povolena není, všichni jsou odvezeni do vyčleněných hotelů, kde budou pod stálým dohledem.