Jak se mají učitelé na soukromé čínské škole

Vzdělávací systém v Číně je v mnoha ohledech jiný než u nás. Velké rozdíly jsou však i v tom, co školy nabízejí svým učitelům, a co je od nás vyžadováno. Zmíním pár výhod i nevýhod své práce tady.

Mezi mými známými v Číně panuje názor, že práce učitele je velice odpočinková a nenáročná. Do určité míry mají jistě pravdu, ale ne vše je zlato, co se třpytí. V porovnání s kancelářskou prací jsme na tom rozhodně lépe, i když určitě záleží na předmětu, pozici, na zaměstnavateli a na člověku samotném. Nejdříve začnu s výčtem toho dobrého, co moje práce na soukromé dvojjazyčné škole v Číně přináší.

1) Spousta volna

 I v Číně se do školy nastupuje 1. září. První měsíc probíhá celkem v klidu a nadšeně, protože se všichni těšíme na státní svátek oslavující založení Čínské lidové republiky. Většina se těší hlavně proto, že to znamená celý první týden v říjnu volno. Nebyla by to ale Země divů, jak Číně říkám, kdyby si s tím neporadili po svém. Letos nám upravili rozvrh následovně:

V pátek 27.9. jsme učili podle pondělního rozvrhu. V sobotu 28.9. bylo úterý a v neděli 29.9. byl pátek. Od 30.9. do 6.10. jsme byli doma. Díky svátku jsme tedy získali 5 pracovních dní volna, přišli jsme však o jeden celý víkend.

Další velké prázdniny nás čekají už v lednu, a to oslavy nového čínského roku. Tentokrát máme volno hned 30 dní, od 18.1. do 17.2. 2020. Dál nás na jaře čeká svátek Vymetání hrobek, Den práce, Festival dračích lodí, v dalším školním roce pak svátky Středu podzimu… Občas se rozvrh mění i v závislosti na různých mimo školních aktivitách. Školní kalendář dostáváme začátkem září, během roku se ovšem ohlášené dny volna různě mění a upozorní nás na to často jen pár dní předem. Rozhodně to nepřeje dlouhodobému plánování dovolené a zajišťování letenek s předstihem. Na druhou stranu, jednou ročně získáváme štědrý příspěvek na letenky.

2) Veškeré vybavení k užívání zdarma

Jako zaměstnanci školy máme zdarma přístup k nejrůznějšímu vybavení, které si můžeme i půjčovat. Učitelé si k nám do tělocvikářského kabinetu často chodí pro badmintonové rakety, pingpongové pálky a podobně. Letos se slavnostně otevřelo nové sportovní centrum, které můžeme mimo výuku využívat - hřiště na basketbal, fotbal, badminton či volejbal, kurty na tenis. V nejbližších měsících se chystá gymnastická tělocvična a na co se těšíme nejvíce je posilovna, kterou nám slibují již rok. S tím, že se bazénu asi nedočkáke, jsme se už smířili. Vzhledem k tomu, že v čínských posilovnách se většinou nedají zaplatit pouze jednotlivé vstupy a permanentky jsou dost drahé, tohle je pro mě rozhodně plus. Podobné je to i s dalšími předměty - na každém patře máme několik klavírů, v hudební místnosti jsou další hudební nástroje. V učebně výtvarné vychovy se můžeme také vyřádit a chystají se prostory pro keramický kroužek. Pokud vám tady něco chybí a dokážete dostatečně zdůvodnit, na co vybavení při výuce potřebujete, škola vám ho objedná.

3) Mezinárodní prostředí

Sestava učitelů se u nás obměňuje téměř každý semestr, setkáme se tak s lidmi snad ze všech koutů světa. Na prvním stupni máme učitele z Jižní Afriky, Peru, USA, a Indie. Na druhém stupni učí několik učitelů z Anglie a Kanady. Na střední škole nyní působí lidé ze Skotska, Anglie, USA, Jižní Afriky, Srbska, a Austrálie. Jsem zatím jedinou zástupkyní pevninské Evropy. Během společných seminářů máme příležitost učit se jeden od druhého, nahlédnout, jak se učí v jiných zemích a jaké metody upřednostňují. 

4) Strava

Každý měsíc dostáváme příspěvek na stravu 200 RMB. Pokud se v jídelně stravujete pravidelně každý den (snídaně, oběd, večeře), tak si musíte doplatit ze svého, ale jen na obědy to bohatě stačí. Bohužel u nás nevaří zrovna nejlépe, takže se mi peníze na školní kartě hromadí a asi je nikdy nevyčerpám.

5) Různé dárky

Zdá se to jako maličkost, ale i to potěší. Při oslavách jakýchkoliv svátků či zvláštních dní dostávají učitelé od školy a od studentů dárky. Na Halloween jsme každý dostali obří plyšovou dýni a bonbony. Na mezinárodní den žen nás obdarovali kosmetickou soupravou a ručníkem. Během svátků Středu podzimu jsme dostali krásnou krabici plnou tradičních měsíčních koláčků. Téměř každý měsíc se něco děje a tahle překvapení vždy zahřejí.

A teď ta negativa…

Bohužel, i přes to u nás většina zahraničních učitelů vydrží maximálně jeden školní rok a poté odchází na jinou školu, a nebo do jiného zaměstnání či Čínu nadobro opustí. Proč tomu tak je?

Přestože se Čína otevřela světu již před nějakou dobou, stále ještě hledá, jaký způsob internacionalizace je pro ni vhodný. Ty opravdu uznávané mezinárodní školy v Šanghaji jsou řízeny cizinci a podřizují se téměř výhradně modelům ze zahraničí, od místní vlády dostávají spoustu úlev. Jsou to však školy hlavně pro děti cizinců a čínskou elitu, protože školné se šplhá do závratných výšek. Naše škola je o několik tříd níže, i tak se školné na jeden semestr pohybuje od 48 000 RMB (pro 1. stupeň základní školy), 68 000 RMB (2. stupeň základní školy), po 88 000 RMB (střední škola). Kurz čínské lidové měny ku koruně by teď měl být 3.26. Rok na naší střední škole tedy vyjde rodiče přes půl milionu korun. Dalším problémem je, že se snažíme dát studentům mezinárodní vzdělání, avšak podléháme čínským pravidlům, a to je často velice obtížné skloubit. Vždy, když je nahlášena kontrola od městského odboru vzdělávání, přijde nám email, abychom v následujících dnech všechny zahraniční učebnice zamkli do skříněk a používali buď ty čínské, a nebo si připravili vlastní materiály. Předměty zahraničních vyučujících se tady mění, často i během semestru, osnovy a nároky k zakončení předmětů jsou nejasné.

Ve třídě jsou studenti různé jazykové úrovně. Zatímco někteří zvládají číst knihy v angličtině a nemají problém s komunikací, je tu také spousta těch, kterým chybí základní znalosti jazyka. Někteří se tedy nudí nebo dostávají extra úkoly, takže jejich znalosti jsou hlavně pasivní, další ničemu nerozumí, také se také nudí a často vyrušují. Nicméně nezávisle na úrovni studentů nám bylo nepřímo naznačeno, že je potřeba, aby zkouškami prošli všichni studenti. Rodiče jsou platícími klienty a škola by o své příjmy nerada přišla. Zahraniční učitelé na to nedbají a známkují dle skutečné úrovně a často s tím bývají problémy - jak rodičům vyjít vstříct ale zároveň působit jako seriózní instituce? Tento přístup vede i k zhoršení disciplíny. Na každé schůzi je nám připomínáno, že jsme tady pro studenty, máme jim ve všem vycházet vstříc, starat se o všechny jejich potřeby a vzdělávat je, nikoli je trestat. Pokud student opakovaně do školy propašuje nožíky a odmítá se jich vzdát, učitelé se mu snaží domluvit a vysvětlit, v čem je jeho chování špatné. Pokud se studenti surově poperou během vyučování, jsou poučeni o nesprávnosti jejich chování, místo hodin tělesné nebo výtvarné výchovy sedí v kabinetě a píší si úkoly nebo si čtou, dokud učitel neuzná, že se dostatečně poučili. Pokud se incidenty opakují, jsou do školy pozváni rodiče, ale tím to končí. Chování studentů se tedy nezlepšuje, ba naopak. A ochota učitelů angažovat se na chodu školy se také úměrně snižuje.

Přístup naší školy k učitelům je vůbec zvláštní. Několikrát se stalo, že se nám snažili změnit podmínky již podepsané smlouvy. U nás neuspěli, avšak čínští učitelé nemají příliš navybranou. Pokud se novým nárokům nepodřídí, na jejich místa čekají další adepti. Čínským učitelům je neustále prodlužována pracovní doba a jsou jim přidávány povinnosti, spousta z nich vůbec není v jejich popisu práce ani kompetenci. Během týdne se často pracuje přes čas, ale nic není propláceno, je to považováno za samozřejmost - dobrý učitel pro školu a své studenty obětuje všechno. Víkendy se většinou neproplácí, někdy nám jen zabezpečí oběd zdarma a tím to končí. Podle zpráv co mám od dalších zahraničních učitelů, situace na školách podobné úrovně je celkem totožná. Dokonce se dá říct, že u nás se máme celkem dobře. I proto jsem tady po prvním roce ještě zůstala. Je lepší chaos, který už znám a umím v něm chodit, než krok do neznáma. Co když by to tam bylo ještě horší? Nicméně, zůstat tady ještě třetí rok už určitě neplánuji.