Co mi v Šanghaji chybí

Kvůli pandemii jsem už nebyla přes dva roky doma. V posledním době mi moc chybí jídlo z domova. Je pravda, že v Šanghaji se dá koupit či uvařit téměř všechno, ale i tak to není ono. No, není to jako do maminky. :-)

Mléčné výrobky

Když jsem v Šanghaji studovala, neměla jsem zrovna peněz nazbyt, a tak jsem si musela vybírat, za co je utratím. Čínské mléčné výrobky v Číně nejsou zrovna populární a kdo má peníze, nakupuje hlavně zahraniční značky, ať už jsou známé nebo ne. Na mléko moc nejsem, když už, tak jsem si koupila to čínské, protože bylo nejlevnější. Mají hlavně plnotučné či polotučné, najít odstředěnou variantu není úplně lehké. Když jsem si chtěla přilepšit, tak jsem si koupila jogurt - bílý Beihai 135g teď za asi 30 Kč, populární Momchilovtsi z Bulharska 110g za asi 18 Kč (ceny z internetového obchodu Taobao při nákupu celé krabice). Většinou jsem ale zůstávala u stravování se ve školní kantýně, kde mléčné výrobky neměli. K snídani ale nabízeli velký kelímek teplého nebo studeného sojového mléka (s cukrem nebo bez) za asi 9 Kč. Během studia jsem si nikdy nekoupila žádný sýr. Čínské mě nelákaly a ty zahraniční byly zbytečně drahé. Prostě jsem se přesvědčila, že to nepotřebuji a vždycky si nějaký sýr přivezla z domova. Někdy dostala jako dárek od přátel, kteří přijeli na návštěvu. Nedávno jsem viděla v Metru francouzský sýr Isigny Brie 350g za 373 Kč, Petit brie od Ile de France 125g za 145 Kč, plátky Leerdammeru 160g za 304 Kč… Jsou tu samozřejmě i levnější sýry, nedávno jsme pořídili 125g nějakého tvrdého sýra z Irska za 74 Kč. I teď si takové věci ale moc nedopřávám, přijde mi to zbytečně natažené. Sýry si užiju naplno doma. Stejně mám nejraději grilovaný hermelín. :-)

Sem patří asi i většina zmrzlin, a to je něco, co mi strašně chybí v létě. Ne že by tady zmrzlinu neměli, zvlášť když se Čína kasá, že ji vymysleli. Italská značka Venchi prodává jeden kopeček v závislosti na příchuti atd. od 35 do asi 48 RMB za kopeček, to je 112 - 154 Kč. Vyhlášená pekárna Luneurs mají kopeček za 80 Kč, dva za 144 Kč, takže jsou tam často dlouhé fronty. Godiva má točenou za 160 Kč. Obyvatelům Prahy to možná nepřijde moc, v centru města jsem viděla také hodně vysoké ceny. Pro mě je to ale hodně extrém, i když tady mám slušný plat. Když už je chuť, tak to zachraňuje KFC nebo McDonnalds, kde mají točenou za asi 30 Kč a někdy i méně, když jsou akce. Dražší je Dairy Queen, kde je kelímek hutné zmrzliny za asi 96 Kč. Na druhou stranu, je tady obrovský výběr nanuků - čínských, korejských, japonských i třeba těch od Algidy atd. To mini magnum je za asi za 24 Kč. Hodně zajímavé (i když ne už tolik chuťově) jsou čínské nanuky s příchutí kukuřice, červených, zelených nebo černých bobů, nasoleného vajíčka, datlí a podobně.

Pečivo

Kousek od školy se brzy po mém příjezdu otevřela vyhlášená pekárna 85C, kde si pečivo i sami připravují - slané i sladké. Jeden kousek za asi 30 Kč. Jenže i to slané je ale ve sladké housce. Sladká houska, v ní sladký párek, posypané sladkým sušeným vepřovým masem. I bílý nebo tmavý (pouze barvou) toustový chléb je sladší. Podobné je to i v dalších čínských pekárnách. Narazit na něco opravdu slaného nebo aspoň nesladkého, je těžké. Zmíněná pekárna Luneurs peče opravdu slané pečivo, dýňové a další chleby, jeden menší bochánek kolem 128 Kč. V ulicích francouzské konsese stojí spousta malých pekáren, kde se dají najít kolikrát neskutečné dobroty, a ne vždy až tak předražené. I tak to ale ani v nejmenším nemá na naše české pekárničky.

Mák a tvaroh

Čína má velmi špatnou zkušenost s opiem, a tak je tady mák zakázán, do země si ho nemůžete ani dovézt pro vlastní spotřebu. Podobně tomu tak prý je i na Taiwanu a v Singapuru. Sice mi chybí makové buchty, ale v Číně používají pastu z drceného černého sezamu s cukrem a to je taky dobrota. Co jsem nevěděla a dočetla se až ve spojení s mákem, že se v Číně nesmí používat ani levandule - pro konzumaci. To neznamená, že by tady nerostla. V Šanghaji se například každoročně pořádá levandulový festival. V autonomní provincii Xinjiang mají dokonce levandulové muzeum a park s rozlohou 220 akrů. Abych řekla pravdu, tak nevím, jak to s tou levandulí opravdu je. Je fakt, že jsem ji nikde neviděla, na internetu jsou zmínky, ale když na odkaz kliknu, tak se objeví chyba. Tak to asi bude pravda. Něco jako náš tvaroh jsem tady na pečivu viděla, takže se to koupit asi dá, ale v obchodě jsem to nezahlédla.

Pokud žijete ve velkém městě a máte dostatek financí, tak většinou není problém pořídit, na co máte zrovna chuť. Zvlášť v Šanghaji, kde žijí lidé snad ze všech koutů světa. Je tu dokonce i česká restaurace. Jsou tu restaurace indické, ruské, indonéské, francouzské, italské, brazilské, argentinské, norské… prostě na co si vzpomenete. Všechna ta místa musí odněkud nakupovat suroviny, takže to asi opravdu nebude problém - zvlášť pokud je někdo zdatný kuchař. To já bohužel zatím nejsem. Dokonce se tady teď dá sehnat i Budějovický budvar (24 x 330ml za 752 Kč), Pilsner Urquell (24 x 330ml za 954 Kč) nebo dort Marlenka (800g za 723 Kč).