Co mi bude ze Šanghaje doma chybět? - část 2.

Moje maminka si vždycky vzpomene na čínské sladké knedlíčky plněné černým sezamem. Bratranci se vybaví mrakodrapy a rychlovlaky... Na každého udělala Čína dojem nějak jinak. Co bude chybět mně?

Levný internet a wifi snad všude

Můj telefonní operátor je ???? (yidong). Nevím, jak mi to manžel zajistil, ale měsíčně platím cca 50 yuanů (asi 160 Kč) a můžu být online nepřetržitě. Nemusím vůbec koukat na to, kolik mám dat. V metru můžu koukat na filmy a jediné, co mě omezuje, je baterka na telefonu a sluchátkách. Manžel platí 118 RMB měsíčně - 377 Kč za internet v telefonu a domácí Wifi - můžeme využívat data neomezeně - koukat na filmy, stahovat… Na spoustě stanic metra je dostupná veřejná wifi Burák, ke které se rychle připojíte přes jejich aplikaci a můžete si brouzdat během jízdy. V rychlovlacích také mají wifi, ale v určitých oblastech, hlavně v kopcích, připojení není nejlepší. Tím, jak je to dostupné, chytré telefony levné, tak jsou online snad všichni. I na vesnici kolikrát uvidíte strejdu, jak sedí venku před barákem s telefonem v ruce. Stánkoví prodejci na ilici mají vyvěšené své QR kódy na platby přes Wechat nebo Alipay. A dokonce i žebráci mají své kódy k rychlé platbě.

Ceny

Čína je levná země, jídlo za pár kaček, ubytování nehorázně drahé… Tohle ne vždycky platí a spousta cizinců je dost překvapená. Samozřejmě záleží, v jaké Číně jste - ve velkoměstě, ve vesnici, která je turistickým centrem nebo na vesnici zapadlé někde v horách, kam jezdí jeden autobus za pár hodin. Jak už jsem kolikrát psala, cizinci si jezdí do Šanghaje užívat barevného života a vydělat peníze. Plat tady mám asi čtyřikrát vyšší, než jsem měla v ČR. Kamarádka z Ruska mi nedávno říkala, že u ní doma, v městečku, kde žije asi 1 000 000 obyvatel, by si za stejnou práci  (učitelka výtvarné výchovy na škole) vydělala asi 6400 Kč měsíčně, přičemž za byt by zaplatila podobně jako platí tady v Šanghaji. Plat má tady ale mnohonásobně vyšší. Za pronájem nově zrekonstruovaného bytu 2+1 se vším zařízením o ploše 45m2 jsme na předměstí 1.5 hodiny metrem od centra platili přibližně 12 160 Kč. Potom jsme se přestěhovali blíž k centru, teď nám to trvá přibližně 45 minut. Byt má podobnou dispozici, je jen o pár metrů větší a platíme 14 720 Kč. Je tady postel s novou matrací, velká skříň, stoly, židle, pohovka, lednice, pračka, kompletně vybavená kuchyň. Za vodu, elektriku a plyn měsíčně platíme asi 660 Kč. Záleží, jak moc používáme klimatizaci. Na jaře a na podzim platíme i o dost míň, potom už klimatizace běží každý den. Protože hodně sportujeme, někdy se sprchujeme i dvakrát denně, pereme denně, někdy i dvě pračky, a v poslední době i hodně vaříme. Poohlížíme se teď po bytech v Praze a manžel byl hodně překvapený, že obyčejné byty na předměstí často stojí i víc, než ten náš současný v Šanghaji, ceny energií jsou celkem vysoké, a byty jsou často bez vybavení. 

Metrem se do školy dostanu za 50 minut a jízdenka mě přijde na 26 Kč, protože čtvrť Huinan je dost z ruky, celkem 35 km. Po městě jezdím většinou za 12 - 16 Kč a cesta trvá 30 - 40 minut. Cesta z metra do školy vyjde na pět minut autem. Když jsou průtrže mračen a nestíhám autobus, tak si zavolám expres auto, dorazí do pěti minut a cesta mě stojí asi 48 Kč. Většinou jezdím ale na svém skútru, který si můžu ve škole nabít zdarma. U nás na sídlišti máme nabíjecí automaty, kde čtyři hodiny vyjdou na asi 3 Kč. Plně nabito mám za osm hodin a ujedu asi 40 km - záleží, jestli ještě někoho vezu, jak moc mačkám brzdu a tak.

V restauracích se dá do sytosti najíst za tisíce korun, ale i za pár kaček. Velká mísa nudlové polévky s hovězím masem a trochou zelených listů je v restauraci u muslimů kousek od nás za asi 58 Kč. Když jsem před lety byla ještě na univerzitě, podobné jídlo se dalo sehnat i za 38 Kč. Kolik co stojí v obchodech a na trhu napíšu příště.

Jinak zdejší ceny samozřejmě vnímá Číňan a cizinec a lidé z různých vrstev. Navíc je pro každého důležité něco jiného a je ochotný si připlatit za jiné zboží, služby či zážitky. Pro všechno samozřejmě existují důvody. Chtěla jsem jen trochu uvést, v čem se náš život v Šanghaji a v ČR bude lišit, aniž bych nějak zvlášť hloubala nad důvody a hledala vysvětlení či snad řešení. Některé věci v Číně vychází o dost levněji (často napodobeniny a věci na internetu), jiné dráž. Náhled na věc se samozřejmě bude odvíjet od výše příjmu, to rozhodně mění dojem ze spousty věcí.

Velkoměsto

Plzeň je mým nejoblíbenějším místem jednak proto, že jsem tam vyrostla, ale také proto, že je v blízkosti opravdu všechno, co k životu potřebujeme a co nám přináší štěstí. Bydlíme pět minut pěšky od lesa, kolem je hned několik rybníků, město leží na soutoku čtyř řek. Asi hodinku autem je Šumava… Příroda opravdu za humny a v okolí spousta krásných míst na výlety. Ráno nám po sídlišti často pobíhají zajíci. Do města to máme deset minut tramvají. Máme kino, plavecký bazén, divadla, čajovny i obchoďáky. Po životě v Šanghaji mi ale přeci jen přijde Plzeň moc maličká. Ráda chodím na procházky po ulicích a objevuji zákoutí, která jsem nikdy neviděla. Toho jsem si v Šanghaji užila nadmíru. Stále tu objevuji něco nového. I když, po těch letech jsem zjistila, že samotné centrum města zase není až tak veliké. Tu rozlohu nafukují hlavně předměstí. A v Šanghaji většinou vypadají hodně podobně, dost nudně. Po těch deseti letech tady už je jen málo míst v centru, do kterých jsem ještě nezabloudila. Velká rozloha přináší i neustálou nálož nejrůznějších akcí - večírky, grilovačky, veřejné pikniky, tancovačky, filmové premiéry, divadla, je tu stálý cirkus, výstavy, veletrhy, trhy pod otevřeným nebem…

Kdo má rád nakupování, tak tady bude jako v ráji. Obrovská nákupní centra přeplněná obchody ze všech koutů světa. Jsou tady drahé luxusní značky jako třeba Bottega Veneta, kde za malou kabelku do ruky zaplatíte i 132 000 Kč. A to není žádná limitovaná nebo speciální edice. Na každém rohu ale uvidíte i třeba H&M. Kamarádka ze Skotska pracuje v nižším managementu, tak mi vždycky hlásí, když chystají nějaké akce.  Zahraniční značky jsou v Číně drahé. Něco proto, že je to prostě ze zahraničí, něco kvůli daním (například sportovní auta). Značky jako Adidas, Skechers, Nike apod. tady vycházejí podobně jako v ČR. Limitované edice jsou dražší, než u nás, ale věci z výprodeje zase vychází často levněji i o sto koruny. A je pravda, že když jsou v Číně slevy a různé akce, tak je zboží opravdu výrazně zlevněné, a to se pak vyplatí v Šanghaji otevřít (elektronickou) peněženku. Šanghaj je městem, které drží krok s módou a nebo samo udává trendy. Takže tady samozřejmě objevíte všechny žhavé novinky, značky zaměřující se na udržitelnou módu, plastová brčka už moc nikde nepoužívají… Sídlí tady třeba čínská návrhářka, vyrábějící plavky z rybářských sítí, které vytahují z moře, aby zachránili mořské živočichy, kteří v nich uvíznou. Nákupní orgie si můžete užít ale i na čínských tržnicích. Ty najdete snad v každé městské čtvrti. Nejvyhlášenější je samozřejmě ta kousek od městského centra. To je dlouhá ulice lemovaná vysokými obchoďáky, kde najdete doslova všechno, a to za pár kaček. Napodobeniny západních značek, trička se srandovními nápisy a obrázky, tradiční čínské oblečení, svůdné noční prádlo, zimní bundy, paruky a příčesky, dekorativní předměty, svatební šaty, povlečení, nábytek, elektroniku, bylinky a čaje… prostě co vás napadne. A tady se musí tvrdě smlouvat. S manželem to vůbec neumíme, takže sem vyrážíme s čínskou maminkou, která to má v krvi a kolikrát mi usmlouvá neskutečné ceny. Co je super, že jsou tady i krejčí a švadleny, kteří vám oblečení na míru upraví. Já se totiž do žádného zdejšího kostýmku nevejdu - buď jsou mi úzká ramena, krátké rukávy, nebo na stehnech upnuté kalhoty, zatímco v pase mi plandají.

A těch lidí, co tady potkáte, pokud tedy nežijete jenom stylem práce-byt. Doslova lidé z celého světa! Bývalá spolužačka Anniessa je reprezentantka Seychelských ostrovů ve stolním tenise, Supi celebrita z horní vstvy na Sri Lance. Danny Američan původem z Jordánska, kterému nevyšla práce v FBI, tak pracuje jako analytik a manager rodinné restaurace. Adam je instruktor bojových umění a sebeobrany v Israeli (po mamince má ale i rumunský pas), vysloužilý člen jejich speciální jednotky, zaměřoval se na boj s terorismem - vykládal nám třeba, jak poznáte někoho podezřelého v letadle, a jak postupovat. Jeho přítelkyně Káťa je instruktorka jógy a živí se výrobou domácích mýdel a vonných esencí. Rod z Ruska je teď členem jejich Olympijského výboru, Batbayar pracuje už pár let na jejich mongolském ministerstvu školství. Mario je Ital, co vypadá jako Číňan, ale čínsky umí jen pár vět (narodil se čínským rodičům v Itálii) a živí se dovozem italských produktů do Číny. Miree je spisovatelka a volnomyšlenkářka z Norska, kterou adoptovali z Jižní Koreje. Nemůže si pomoct, ale Koreji nesnáší, kimči nemůže vystát. Chenlu je Číňanka světoběžnice. Narodila se v Ujghurské autonomní provincii, kde má stále tatínka, několik let pracovala v Saudské Arábii, v USA, teď na chvíli zakotvila v Šanghaji. Spousta spousta lidí z celého světa.

Velkoměsto z tohoto pohledu mi bude určitě chybět. Na druhou stranu, Praha také není zrovna maličká a o zábavu je tam také postaráno. Navíc, na rozdíl od Šanghaje, své kouzlo tam mají i různá předměstí. Na druhou stranu život v obřím městě přináší i spoustu nepohodlí - neskutečné dopravní zácpy, dlouhé čekání na taxi (nejdéle jsme čekali 45 minut), fronty před restauracemi i kavárnami, přeplněné metro, nemožnost zaparkovat, znečištění vzduchu, vyšší ceny atd.