Čínský pohled na jídlo u nás

Jídlo je pro Číňany středobodem světa. Dokáží si o něm dlouho povídat, na internetu hltají kulinářská videa a sami se vytahují, co si zrovna uvařili. Dá tedy rozum, že manželovy první kroky v ČR vedly do místního supermarketu.

Začnu od toho, co je pro mého manžela nejdůležitější, a to je jídlo.

Během roku stráveného v Olomouci mi Čína dost chyběla. Ty roky tam byly přeci jen znát. Chybělo mi jídlo. Ta pravá chuť číny. Možnost najíst se v jakoukoliv denní či noční hodinu.  Zavolat si jídlo až domů za pár korun, kdy nečekáte déle než 30 minut. Nepřeberné množství knedlíčků, nudlí, polévek, placek… Tentokrát je to přeci jen lepší, protože jsem si s sebou přivezla pravého Číňana - manžela. Umí udělat téměř všechno, co máme rádi, a co neumí, rychle se podle videí naučí. A nebo se poradí se svou maminkou, výbornou kuchařkou. Dovezl si z Číny parádní rýžovar, v Sapě jsme sehnali některé z omáček, octů atd., co normálně používá, takže udělat si tu pravou čínu není problém. Abych řekla pravdu, odvykla jsem rýži parboiled. U nás doma se rýže nikdy moc nejedla, a když tak právě tahle. Teď když ji mamka udělá, tak mi prostě nechutná. Tak jsme si teď pořídili čtyřkilový pytel jasmínové rýže a vše je zase tak, jak má být. :-) Přijde mi docela zvláštní, že v klasických čínských restauracích u nás se těžko najdou pokrmy, na které jsme z Číny zvyklí - rajčata s vajíčkem, lilek, okurka s česnekem a podobně. Jsou to jídla nenáročná, rychlá a neznám cizince, kterému by to nechutnalo.

Manžel není moc na historické památky, raději trávil první týdny v ČR procházkami po zdejších supermarketech. Procházel si naši nabídku, porovnával si ceny, studoval, kde co mají. A byl nadšený. Většina potravin mu vycházela levněji než v Šanghaji. A to hlavně maso, bez kterého se neobejde. Prohlásil, že naše maso je takové, jaké si v Číně vozí už většinou jen z vesnic - má pěknou barvu a nesmrdí. Nemusí se tedy provádět žádné úkony navíc, aby se maso zbavilo toho puchu. Byl překvapený, že maso stačí pouze omýt, nasolit, přidat koření a může se péct. Samozřejmě mu oči zazářily, když objevil v obchodě i divočinu - jelena, srnčí, divoké prase… Na zmražené mořské plody, ryby a zeleninu se dívá s velkou nedůvěrou. Na tyhle věci je zvyklý jenom v jejich čerstvé podobě. To tedy jíst nebudeme. Zmražené maso je ale prý už ok, tak možná časem vezme i zbytek nabídky z mrazáku na milost. Na druhou stranu, nabídka čerstvé zeleniny u nás ho nijak neohromila. Už je mu jasné, proč je u nás tolik lidí nemocných a ve špatné fyzické kondici, když jí málo zeleniny a není tady moc výběr listové zeleniny. No, na čínském trhu, to jsou haldy listí a trav - a i tomu se tam říká zelenina. Je ale pravda, že každý druh má svou osobitou chuť a když se to umí udělat, je to fakt výborné a nabité vitamíny. V porovnání s Čínou zelenina u nás je levná, ten základ, na který je zvyklý, tady máme, tak dobrý. Jen že čerstvý zázvor je tady strašně drahý. Ten používá téměř do všech pokrmů.

Jako největší problém se ukázal náš keramický sporák. Žádný pořádný plamen. Zelí s vepřovým masem, které měl v Šanghaji za 10 minut hotové, tady měl na plotně přes půl hodiny a stále to nebylo ono. Kdyby prý měl udělat pohoštění o několika chodech pro návštěvu, tak mu to bude trvat několik hodin. Když jsme v Číně na čištění a krájení byli dva, do půl hodiny jsme měli i pět chodů na stole. I tohle má naštěstí řešení. Kamarád Číňan nám doporučil, abychom zašli do Decathlonu a koupili si hořák na kempování. 

Nadšený byl i z procházek do přírody v okolí. Máme tu krásně, to taky. Ale hlavně nám tady roste tolika ovocných stromů, ořechy, jsou tu borůvky, houby, prohánějí se tady zajíci a srnky, na rybnících kachny a pod nimi plavou ryby… prostě ráj. Prohlásil, že kdyby sem přišli Číňané, tak za pár hodin na rybníce nezbude jediná kachna. Nechápe, proč místní zvířata nelovíme, špendlíky ze stromů padají a hnijí na zemi… Pro Číňana není ani tak důležité, co to je. Spíš to, jestli je to jedlé nebo ne. Takže jsme chodili na třešně, ostružiny, houby, špendlíky, švestky… prostě všechno, co jsme našli.

V českých restauracích Lukášovi samozřejmě chutná vepřové koleno a zamiloval si guláš s knedlíkem. I když prý by se mu k tomu hodila více rýže. Ta ale většinou na seznamu možných příloh nebývá. To je v očích Číňana z jihu velká chyba. Ten když si nedá rýži, nemá pocit, že se najedl dosyta. Když jsem si objednala smažený sýr, moc to nechápal a ani ochutnat nechtěl. Natož sladká hlavní jídla. U omáček mu ale přijde zvláštní, že se nejí jenom to maso a příloha. Že se knedlíkem pěkně vytře i omáčka a všechna zkonzumuje.Když je hlad, rád si dá klobásu, ta nikdy nezklame. Ovšem chléb, to je kapitola sama o sobě. V čínských pekárnách narazíte z 99 % na sladké pečivo. A to i v případě, že do rohlíku strčí třeba párek, posypou to sušeným vepřovým masem a zakápnou majolkou. To těsto je prostě sladké. Západní pekárny a kavárny už mají v nabídce i klasické slané pečivo, ale třeba za dvakrát takovou cenu. Chléb a rohlíky Lukášovi chutnají, ale vyhýbá se takovým těm klasickým bochánkům chleba s tvrdou hutnou kůrkou. Že je to moc tvrdé a chudák trpěl zácpou  několik dní. V obchodu mi raději strkal do košíku chléb toustový, než jsem mu ukázala, že máme i jiné měkké pečivo, které ho nezabetonuje.