DAŇ ZA SPÁNEK

Když jsem po obědě při uspávání začala klimbat místo tříletého synka já, nestačila jsem se po třech minutách dřímání divit, co stačil náš klučina za tak krátkou dobu natropit. Probralo mě podivné čvachtání vody. Našla jsem své dítko, jak štětkou na záchod umývá celou koupelnu. Na stěně dětského pokojíčku se nově vyjímalo oranžové umělecké dílo. Prádlo na žehlení bylo vysypané v dětské postýlce a na něm svačil roční syn přezrálou hrušku. Moje daň za spánek byla ale jen jedna hodina úklidu navíc.

Když však v ten samý den usnul můj manžel v autobuse cestou z práce, také se nestačil divit. Poprvé sebou škubnul, když ho řidič probudil na konečné. Druhé škubnutí přišlo v momentě, kdy zjistil, že mu někdo ukradl igelitku s kuřecími řízky a horními krůtími stehny, zatímco si spokojeně snil za zvuku motoru. A potřetí to s ním škublo, když si uvědomil, jak ho asi manželka doma přivítá s otevřenou náručí, když má hodinu zpoždění a ještě dorazí bez drůbeže… Nedivila bych se, kdyby mu někdo vzal peněženku, to se v dopravních prostředcích bohužel stává běžně, ale syrové MASO z rybárny? Který zloděj by se s ním chtěl ještě večer vařit či péct? A který zloděj by chtěl, abychom byli večer o hladu?!

Při té příležitosti jsem si vzpomněla na krádeže, které se často odehrávaly na naší chalupě na samotě u lesa. Během několika let nám zmizelo úplně všechno – starožitný nábytek, útěrky, pila, paroží,… – prostě VŠECHNO. Policie nebyla v pátrání po lupičích úspěšná. Až na jednu výjimku. Na spánek tentokrát doplatil jeden padesátiletý podivín, který byl (společensky unaven) nalezen a zadržen na opuštěné autobusové zastávce i se svým lupem. Byl nám tedy později vrácen starý opelichaný plyšový medvídek a ještě jsme k tomu vyfasovali pletené ponožky, které ale nepatřily nám.

Toto prapodivné vloupání nebylo pro nás tak devastující, co se týče ztráty majetku. Bláznivý muž v podstatě jen vysypal všechny nalezené potraviny doprostřed kuchyně a hromadu ozdobil rozbitou lahví od vína. Pak se oholil, uvařil si na plotně francouzskou polévku ze sáčku, vyžvýkal balíček žvýkaček a vyčistil si zuby. Nakonec zabalil medvídka s becherovkou a šel. Takový docela fajn zloděj. Jenom by příště ty žvýkačky nemusel lepit na zrcadlo a na víno tam máme otvírák…

Pokaždé, když jsem projížděla Německem nebo Švýcarskem, kroutila jsem nevěřícně hlavou. Cedule u silnice s nápisem „Natrhejte si květiny“. Vedle pole plné kytek a vedle kasička. Jak by asi tohle podnikání dopadlo u nás, v českých luzích a hájích? Úplně to vidím. U silnice ušlapané prázdné pole bez kasičky, bez květin i bez cedule. Docela smutný obrázek… A proto si dávám se zpožděním novoroční předsevzetí. Začnu u svých dětí. Budu jim každý den vyprávět před spaním pohádku, která končí slovy: „Děti, tak si pamatujte, krást se nemá!“ :-)