Nikdy jsem nepatřila k fanouškům, kteří jsou svým „hvězdám“ oddáni celou svou duší. A už vůbec nejsem skalní fotbalový fanda. Ale čas od času mi fotbal zkříží cestu. V pubertě jsme s kamarádkami koukaly na fotbalové zápasy jen proto, abychom se pokochaly krásou Patrika Bergera. Když nám ho ovšem třetí minutu po zahájení zápasu odnesli ze stadionu s nataženým lýtkovým svalem na nosítkách, rychle jsme o televizní přenos ztratily zájem.
Dodnes mi zůstal utajen princip hry a manžel je alergický na otázky, které mu kladu po deseti minutách sledování každého sportovního přenosu: „Tak naši hrajou teda v červeným nebo bílým dresu? Náš brankář je ten vpravo nebo vlevo? Ten černoch je ale fakt pěknej, viď? A co podnikneme zítra? A nepustíme si radši nějakej film?“
Nejčastěji se s fotbalem potkávám na výpravách za poznáním. Cestu vlakem z Mnichova bych raději vymazala z paměti. Fanoušci Bayernu Mnichov to totiž umí rozjet ve velkém a to se pak dějí věci. Netřeba zacházet do podrobností.
Kuriózní byla návštěva egyptského obchodu, kde si mého muže místní spletli s Milanem Barošem. On neviděl důvod, proč by se nemohl vydávat za Milana a užíval si pozornosti. (Navíc vysvětlovat arabsky, že se zmýlili, nebylo v našich silách.) Nenápadně tedy zatáhl břicho a posunky vysvětlil, že u sebe bohužel nemá fotografii s podpisem. Ochotně se i s mládeží vyfotil. Problém nastal v momentě, kdy egyptští chlapci odběhli pro fotbalový míč, ať tedy Milan ukáže, co umí. To už jsem začala být zvědavá i já. Ke zklamání všech manžel zavelel: „Zdrháme!“ A já myslím, že udělal dobře…
Na skutečné fotbalové fanoušky s velkým „F“ jsme narazili v Mexiku, kde jsme se toulali v době konání fotbalového mistrovství Evropy. K našemu překvapení zápasy sledovali Mexičané s velkým zájmem a zápalem pro hru. Dodnes nechápu proč, ale nejpopulárnějším týmem byl ten český. To automaticky znamenalo, že jsme byli populární i my dva. Lidé nám tleskali, v hospodě jsme pili pivečko na účet podniku a dveře jsme měli všude otevřené.
A já viděla na vlastní oči, že sport dokáže udělat divy v mezinárodních i mezilidských vztazích. Takže díky, kluci sportovci a holky sportovkyně, že tu naši malou zemičku tak dobře a poctivě ve světě reprezentujete A až bude nějaké budoucí fotbalové „Nagano“, čekejte mě na Václaváku s transparentem „Petr Čech na Hrad!“
