“Kdo se nepobleje, nesoudruží s ostatnýma vojáky!”
Bylo časné ráno velmi sychravého podzimního dne roku 1988. Vojsko stálo už asi půl hodiny na buzerplace a čekalo na příchod velení našeho útvaru. Poručík nervózně pobíhal okolo a snažil se navodit bojovou atmosféru. “Americký imperiálisti vytvorili jedovatů pumu, ktorů shodili hentam u lesíka. Všetky zajace už pokapali, otrávený mrak idě na vesnicu. Vojaci ĺudovej armády musija byť pripravený k obraně. Kdě mátě atombordel Marek?”
“Když si nasadím masku a vobleču ten igelit, tak omdlívám soudruhu poručíku,” nevzrušeně odpovídal vojín, “mám to v papírech, včetně lehké obuvi.” A na podporu svých slov pomalu vystrčil z řady nohu s děravou teniskou bílé barvy. Sarafín srovnal barvu obličeje s obuví invalidního vojáka a nasucho polkl.
“Keby bola vojna, na miestě vas zatrelím,” procedil mezi zuby a nevědomky pohladil rukou kožené pouzdro s pistolí. “Výkonný praporčík, vystuptě!” Ospalý dav škodolibě zamručel, ale byla to bohužel jediná odezva na velitelův rozkaz. “Kdě je to hovado?!” vytočil poručík hlas do fistule a rychlým krokem se přesunul na kontrolu ložnice.
Vzhledem k nejvyšší bojové pohotovosti se mu po vstupu na pokoj velitelské čety 4. oddílu udělalo nevolno. Po zemi rozházené prázdné lahve od piva a levné kořalky, cigaretové nedopalky na stole i na postelích, zbytky neidentifikovatelného jídla, rozlomená kytara a mezi tím vším se povalovalo pět vojáků hrubě neustrojených a nepřipravených plnit jakýkoliv úkol, natož se bránit americkým imperialistům.
“Poplááááách, vietě, že pred pol hodinou bol pískaný poplááách!” snažil se velitel ujasnit situaci až se mu plíce málem obrátily naruby. “Zavři dveře zvenčí, gumáku, a nech čísla 33 dospat ranní veršík,” vyzval jej četař Švanda, nadějný plavec, kterého armáda nevzala do Dukly a tak zanevřel na všechny vojáky z povolání a navíc z něj promlouval i zbytkový alkohol v rozpětí 2,5 – 3,5 promile, nerespektující subordinaci.
“Všetci mátě seděm ostrých, boha jeho. Výkonný 14! Marek nafasuje atombordel. Za minutu vás čakám na nástupisku!” zahřímal Sarafín a práskl dveřmi. “Ty vole, ten kokot nás snad teď měsíc před civilem pošle do basy,” zhodnotil situaci probudivší se desátník Ivan. “Pudem mrknout aspoň na ten buzerplac,” navrhl tedy výkoňák a cestou nafasoval ve skladu prostředek IPCHO pro zatím nechráněného vojína Marka.
Na prostranství před budouvou už to vřelo, dostavil se velitel oddílu a zjistil závažné nedostatky. Poté velitel útvaru a ten zjistil totální bordel. Auta nenastartovala, vojáci neustrojení a nevyzbrojení, nižší velitelé naprosto nevěděli co mají dělat, časový limit raději nikdo nepřipomínal, chaos, zmatek, křik a jediný vojín Marek si oblékal zelenou pláštěnku. Cvičení bylo ukončeno právě v momentě, kdy si upravoval poslední pásek na ochranné masce a opravdu se do ní pozvracel.
Vojenský zákon padajícího hovna se projevil hned na druhý den. Totálně frustrovaný poručík Sarafín nechal ráno nastoupit svoji četu a s výrazem krvelačného vlkodlaka předčítal denní rozkaz: “Čatári Švanda a Ország, desiatnik Ivan, slobodník Vaňo – seděm ostrých, čatár Kríž štrnáct. Pozor! Rozchod!”
Konec příběhu se odehrál po měsíci, kdy jsme měli opustit brány kasáren v Lešanech a konečně vplout zpět do civilního života. Jako výkonný praporčík jsem měl možnost malinko tahat s figurkami na zelené šachovnici a tak žádný z nás do útvarové káznice nenastoupil. Ono nešlo o ty dny v base, ale spíš o jejich násluhu a tedy oddálení vytouženého civilu. V absolutním chaosu, který zde na útvaru vládl se to dalo zaonačit. Jenomže ukřivděný Peter Sarafín, toho času poručík Československé lidové armády a student vojenské VŠ ve Vyškově, který byl klidně schopen napsat VISOKÁ ŠKOLA a druhou mocninu ze čtyř spočítal na 6 (4+2), nám naši oslavu kamarádových narozenin nechtěl odpustit.
Už jsme stáli na korbě Tatry, která nás měla odvézt na nádraží do Krhanic, když se z davu pod nákladním autem ozval jeho hlas: “Vezni, sestúpiť z automobila, ustrojiť do vzora 60 a so mnou ku base!” “Ty vole, jeď!” křikl Ivan na šoféra. Mladej projevil statečnost a šlápl na plyn. Svobodník absolvent na místě velitele vozu se jen pokřižoval, ale nakonec jsme my a vlak byli rychlejší než gazík poručíka. Prý se to pak nějak uhrálo, jako že nikdo nic neslyšel a tak dále, takže konec dobrý, všechno dobré. Ale na dva roky strávené při obraně socialistické vlasti pod komandem soudruhů velitelů, z nichž někteří se uměli sotva podepsat, opravdu jen tak nezapomenu.
© Karel Kříž, 6.7.2009
Zajímavé články si můžete přečíst i zde: www.pravyblog.blog.cz www.eportal.cz
Karel Kříž
Klinika: Mozky vymyté komunismem
To si tak se svými rudými kamarády vyhlédnete dům, který zrovna nikdo nevyužívá. Je opuštěný. Ale celkem pěkný a velký.
Karel Kříž
Totalitní dobroserismus
Asi tak bych pojmenoval současné společenské uspořádání. Lepšolidé, nebo chcete-li bolševici mysli, nám tlačí jejich “dobro” přes mrtvoly ...
Karel Kříž
Štědrovečerní Kouzelník Žito. Chyběl už jen prvomájový průvod
Málokdy se pouštím do recenzí "uměleckých děl" z českého televizního světa, ale prime time ČT na Štědrý večer je přeci jen alespoň minimálně k zamyšlení.
Karel Kříž
Koblihy nejsou zadarmo
Z kruhů blízkých agrofertímu hnízdu neustále slyšíme jak je Burešova vláda ohromně úspěšná, jak se Česku daří a jak je vše zahaleno v růžovém oparu prosperující budoucnosti.
Karel Kříž
Od Jakeše po Bureše II.
Pokud se v naší zemi chodí na výročí 17. listopadu chodit klanět k pomníku "sametové revoluce" estébáci a bývalí nomenklaturní kádři KSČ, není jen něco shnilého ve státě Českém, ale je to s naší společnosti totálně, ...
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
V církvi jich je opravdu moc. Papež šokoval hanlivým výrazem pro gaye
V katolické církvi je už příliš mnoho homosexuálů, a proto by další neměli vstupovat do kněžských...
Jak to Němcům vtlouct do hlavy. Macron rok trénoval, aby jim to řekl po jejich
Když v pondělí Emmanuel Macron střídal francouzštinu a němčinu při projevu k evropské mládeži v...
Pavel dorazil do Jordánska, přivezl humanitární pomoc pro civilisty v Gaze
Český prezident Petr Pavel v pondělí večer přistál v jordánském Ammánu, kde bude v dalších dnech...
VIDEO: Jak v akčním filmu. Po zuby ozbrojení Poláci chytili českého dealera
Polská policie zadržela muže z Česka, na kterého byl vydán mezinárodní zatykač kvůli podezření z...
- Počet článků 501
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4834x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- AB radio humor
- ČT 24 live
- Jára da Cimrman
- e-portál
- iprodeti.cz
- Nechci být otrokem sociálního státu na FCB
Oblíbené blogy
- Rudolf Havlík
- Eva Pallotto
- Jan Ziegler
- Štěpán Binko
- Jitka Gotterová
- Petr Paulczynski
- Ladislav Větvička
- Pavel Jurutka
- Stanislav Janský
- Jan Polanecký
- Karel Pavlíček
- Lea Vojtekova
- Pravý prostor
Co právě poslouchám
- Pumpa
- Lynyrd Skynyrd
- AC/DC (Live at River Plate)
- Marsyas - Marsyas a Apollón
- Iva Bittova & Miroslav Donutil "Zabili, zabili"
- Všech vandráků můza
- Omega