Jak se mi žije v České republice

Možná by celý článek zněl zajímavěji, kdybych ho mohla napsat jako přistěhovalec. Jenže to já nejsem ...

Jsem Češka ze všech stran, pár cizinců, co nám profrčelo přes rodokmen to neohrozí.

Je mi přes třicet, zažila jsem revoluci, chodila do školky, do školní jídelny, do skauta a hudebky, do práce i do kina. Domnívám se, že v tento okamžik se dvěma dětmi a hypotékou na krku představuji tzv. reprezentativní vzorek.

Považuji se za patriota. Ač jsem před nedávnem křičela před televizí, že jestli volby vyhrají komunisti, stěhuji se do zahraničí, zatím jsem to neudělala. Stačila mi malá stáž před několika lety ve Francii a zjistila jsem, že by mi Čechy chyběly.

Štve mě tu ale pár věcí:

• mám intenzivní pocit, že nejkoncentrovanější místo pro zloděje, lháře a padouchy je naše Sněmovna. Už ani nesleduju zprávy, protože by mi bylo každý večer zle. Tihle "stejcové" se to ani nepokoušejí skrývat a veřejně z náš dělají dojné krávy. Úplně bezostyšně korumpují, rozkrádají a snaží se to marně vyvážit zvyšováním nákladů na cokoliv. 
• Ať se snažíme doma jakkoliv, mám pocit, že se lepšího životního standardu v životě nedohrabu. Ať se neustále zlepšujeme, vzděláváme a stavíme na hlavu, abychom mohli mít lepší práci, výše zmiňované rostoucí náklady nám to prostě neumožní.
• Další na mém seznamu jsou mezilidské vztahy tady přímo v České zemi. Naštěstí se kolem sebe obklopuji mnoha milými lidmi, díky kterým si tu děsnou lhostejsnost tolik nepřipomínám. Když mě ale na nádraží lidé překračovali, když jsem jako těhotná omdlela, nebo jsem šla do soukromé porodnice, abych mohla bez obav komunikovat s doktorem, bere mi to dech ...
• Ztratili jsme tradiční české značky a podniky. Vlastní potraviny vyměnili za kompost z Polska. A tohle se netýká jen jídla, zkuste se někdy podívat, jaké se k nám vozí léky.
• Myslela jsem donedávna, že se za těch několik let, co nechodím na základní školu, pár věcí změnilo. Nevím, jak u vás, ale u nás ve škole dostávají děti na prvním stupní dvojku za jeden chybějící háček a tráví hodiny v lavici při nekvalitní výuce. Docela by mě zajímala motivace na druhém stupni.
• Dělají z nás hlupáky. Když se podívám, co se vysílá během hlavních zpravodajských bloků (ano, když se opravdu jednou za čas podívám), připomíná mi to bulvár. Plno informací se z českých zdrojů ke všemu nelze dozvědět, ani když je hledáte.

Já vím, všechno je relativní. Tím, že v naší zemi nezuří válečný konflikt, máme doma pitnou vodu, teplo a střechu nad hlavou, pak patříme mezi 2% lidí na světě. Jen mi vadí, že u nás vládne Josef a Václav, jeden za osamnáct, druhý bez dvou za dvacet a když moje babička zažila válku, rodiče komunismus, tak že ani nám zatím růžové zítřky nekvetou.