Hovno se neříká

jsem tento týden musela vysvětlit svému školkou povinnému dítěti. A kde k tomu přišlo? No přeci u nás doma ...

Situace byla vyhrocená.

Malovali jsme a to za asistence šestnáctiměsíčního a téměř pětietého prcka. Starší dítě chtělo zoufale pomáhat a uráželo se, že jej nepovažujeme  za plnohodnotnou pracovní sílu. Mladší pochopilo kyblík s barvou jako dobrou zábavu ve smyslu "kam až se dá ponořit ruka" a zkoušelo, jak rychle se dá běžet po krycí fólii. Ač několikátým rokem trénuju na mistra Zenu v trpělivosti, kombinace dětí a vzteklého manžela vyústila v menší rodinnou hádku.

Navzájem jsme si vyčetli několik skutečností, já pak odtáhla děti do cukrárny a na hřiště, zatímco můj drahý doma rychle dodělával, co se dalo.

Když jsem se vrátila (děti od bahna, já od písku, manžel od barvy), zdála se atmosféra o něco uvolněnější. Prostě jedna z mnoha manželských výměn názorů.

Jak to ale vnímá dětské ouško je věc druhá. Dcera za pár dní přišla se zajímavým dotazem. "Mami, co je to hovno ...?" Pomyslela jsem si něco ve smyslu, že tohle ještě vlastně docela dobrý dotaz, že by mohlo být hůř. Ti malí mizerové ve školce snad nic horšího učit mé slušné dítě nebudou. Vysvětlila jsem tedy dceři, že je to velmi ošklivé slovo, které se neříká a označuje se jím "bobek". Na přednášce jsem si dala záležet a ukončila ji poučením, že by bylo dobré, kdybych tohle slovo doma už neslyšela. V dětské hlavičce to asi dvě vteřiny pracovalo. Pak jen ta malá roztomilá hočička řekla: "A mami, proč jsi tuhle teda tatínkovi řekla hovno??"

Sakra. Úplně jsem zapomněla. Když se hádám s manželem, dávám do toho kus svého temperamentu. Takže občas padne i něco jako hrubší pojem pro exkrementy. Pěkně jsem si naběhla. Zhluboka jsem se nadechla a nasypala si před tím malým šťourou popel na hlavu. A jestli už dělám větší autocenzuru? Ani ne. Myslím si, že když se zvolí přiměřený způsob, mají děti vědět, jak to v životě je. Takže zvířátka občas sníme, lidi někdy umřou, z kamarádek se můžou stát potvory a mamka tu a tam v zápalu boje řekne tatínkovi něco, co se normálně neříká.