Změna volebního zákona je nutná

Opakované komunální volby v Českém Těšíně, které se konaly 8. ledna, neproběhly s největší pravděpodobností opět regulérně. I přes zvýšenou pozornost veřejnosti a dohled například organizace Transparency International jsou v současnosti podány u soudu v Ostravě už tři stížnosti na jejich neplatnost! Kolikrát se bude tato historie ještě opakovat? A jsou volební machinace opravdu specifikem a lokálním problémem pouze Českého Těšína? Bohužel nikoliv. Toto je jen jedním z příkladů, který naznačuje, jak vážným je nakupování hlasů problémem a jak běžně jej někteří kandidáti využívají v přesvědčení, že jim to projde.

Nakupování hlasů různými politickými subjekty a další nekalé praktiky, hrubě narušující demokratický průběh voleb jsou přitom jen špičkou ledovce, nejviditelnějším projevem hlubšího problému kterým je současná podoba zákona o volbách do obecních zastupitelstev. Problémem, možná ještě zásadnějším je účelová manipulace volebními obvody, které jsme byli svědky v Praze, ale například i v Olomouci. Ta hrubě narušuje rovnost volebního práva jako jednu z hlavních zásad férových voleb, přesto ji zákon celkem snadno umožňuje. A samotné nastavení volebního systému, který je velmi nepřehledný a plný paradoxů, činí komunální volby přinejmenším problematickými. Poslední volby ukázaly, že volební zákon potřebuje změnu a to nutně.

Ale vraťme se k tomu, co se stalo v Českém Těšíne. Někdo může namítnout, že striktnější regulace by mohla omezit volnou soutěž stran a dát příliš pravomocí soudům zasahovat do voleb. Já si však myslím, že jde o něco na způsob ochrany hospodářské soutěže – je potřeba chránit ty, kteří hrají podle pravidel a proti těm, kteří se uchýlí k nefér praktikám důsledně zasáhnout. K tomu však je třeba volební pravidla jasně vymezit, čemuž podle mne současná situace neodpovídá. O vkusnosti některých volebních kampaní lze s úspěchem pochybovat, je však přeci jen rozdíl mezi tím, když někdo rozdává na náměstí guláš a tím, když někdo v sociálně vyloučených lokalitách rozdává tisícikoruny s tím, že nechá dotyčnému jen jeden volební lístek a ještě dohlíží na to, aby jej dotyčný do volební místnosti skutečně donesl. Někde mezi těmito polohami se nachází ona pomyslná hranice a jednání, které je „přes čáru“ je třeba jasně označit a z volební soutěže vyloučit. Pokud nechceme, aby se naše politická kultura propadla někam na úroveň některé z rozvojových zemí.