Vyprávění na pokračování o putování v mé mysli, v Čechách i v zahraničí. Trochu s nadhledem o mně, o lidech a o světě.
Necítila jsem se dobře. Svou domněnku, že je to celé postavené na hlavu, ve mně přiživovala Iveta se svojí host matkou, která Edwinu pomluvila, kde mohla. To jsem nepočítala, ale hodně jsem dala na Indru, učitelku angličtiny.Od září se přede mnou vystřídalo pět au-pair. Nikdo nevydržel dlouho. Svoje děti by za podobný chování propleskla. A jak chceš, aby se ti zlepšila angličtina, když s nikým nemluvíš?
To jsem nevěděla.
V místě, kde jsme bydleli, neexistovalo autobusové spojení. Nač také, pro necelých třicet obyvatel a 1.7 auta na osobu. Na mě vycházelo těch 0.7, tudíž jsem žádné auto neměla.
Edwina s Timem odjeli v pátek ráno a děti zůstaly doma. Lépe řečeno u Nony, která nás okamžitě povolala. Navečer přijela Edwinina sestra Kay, takže jsem se mohla uchýlit do svého domečku. Slíbila jsem přijít na snídani, protože Kay neuměla dělat palačinky. Taktéž jsem s ní jela na plovárnu, kde jsem byla k ničemu, protože jsem toho věděla stejně jako ona. Kay byla fajn, ale já byla sklíčená a nemohla jsem si pomoct. Cítila jsem se provinile. Kay nakonec vzala děti do kina. Já šla místo Chipmunků koupit lepidlo na záchodové prkýnko, které porouchal John.
Rozhodla jsem se dát vše do pořádku, abych mohla v případě nouze prchnout.
Heather se vztekala, Tara mi opakovala, že nepatřím do jejich rodiny. I celý domek, ve kterým bydlíš, patří mně, prskala nazlobeně. Touha po vlastnictví se objevuje sakra brzy.
Tak teda dobře.
V pondělí brzy ráno sympatická Kay odjížděla, takže bylo praktičtější, abych spala v domě s dětmi. Několikrát za noc mě vzbudila zimnice, jenže jsem neměla náladu hledat po domě medikament.
Ráno mě Heather uviděla poprvé neupravenou a pronesla zajímavý komentář na účet mých vlasů. Během mytí nádobí jsem si změřila teplotu. Třicet devět celých šest.
Poprvé jsem dychtivě očekávala Nonin telefonát a poprvé se nedočkala. Zavolala jsem já. Liam mi přivezl Panadol, který se v Irsku používá na všechno, a hodil holky do školy, protože pršelo. Taru si vzali k sobě. Padla jsem do peřin a spala jako miminko.
Děti přinesly ze školy vši. Vyčesávat jsem je měla já. Dobelhala jsem se celá říčná a bolavá k Noně a seděla v kuchyni se skleněnýma očima. Pak jsem se dala to těch vší.
Nona byla naštěstí přesvědčená o tom, že v noci dojde ke katastrofě, děti tedy spaly u ní. Jen ráno jsem měla zajít pro případ, že by se někdo sháněl po palačinkách. Najednou o ně nebyl zájem.
Heather se v obýváku zeptala na jméno prezidenta, Grace ho řekla správně a Heather jí za to vlepila facku. Gracie začala brečet, Heather se plazila kolem jako had a snažila ji zdržet od žalování. Byla jsem vytočená. Grace to na ní s mou podporou stejně řekla a Heather byla omluvena, protože má Aspergerův syndrom.
Ke katastrofě nedošlo v noci, ale odpoledne. Zapomněli jsme totiž na Heatheřin basketbal. Heather to připomnělo cosi v televizi půl hodiny před vyzvednutím a leknutím vypískla. Běžela jsem domů pro oblečení. Když jsem se vrátila, Heather začala vřískat, že tohle nosit nebude. Běžela jsem tam znovu. Měla jsem přinést kalhoty se srdíčky, jenže jsem nevěděla, kde jsou. Volalo se Edwině do Las Vegas.
Čekala jsem s Heather doma na odvoz a uklízela nepořádek, který zůstal po Kay. Od devítiletého mudrce jsem poslouchala, jak jsem nezodpovědná, neschopná a taky strašně hloupá. Kalhoty se srdíčky nakonec našla zahrabané ve své skříni. Basketbal stihla bez problémů.
Horečka neklesala, všechno se se mnou točilo. Vši zůstávaly se vlasech, Tara vřískala bez důvodu a Nona ode mě neustále vyžadovala okatou prezentaci své lásky. Nemohla jsem to vydržet.
Napsala jsem Edwině, že nejsem šťastná. A jak víme od Tima, nešťastná au-pair je k ničemu.
