Jak jsme trpěli hlady

Když máte pocit, že dietu nepotřebujete jen vy a váš pes, ale i rybičky, které vám plavou v akvárku. Každá rodina má nějaké tajemství, ta naše je posedlá váhou.  

Táta jí z dezertního talířku a pokud sní kostičku čokolády, všem vypráví, že se přežral. Máma ta už několik let večeří jen mozzarelu s rajčetem a bazalkou a stále tvrdí, že si na tom nejvíc pochutná. Ve dnech, kdy se očekává zvýšený přísun pochutin - oslavy, Nový rok, Štědrý den - se u nás nepodává oběd. Šetříme kalorie.

Byly jsme ta jedna z mála rodin na sídlišti, která nevlastnila friťák a nikdy neochutnala kaťák nebo maso na broskvích. Tatarka byla sprosté slovo, čokoláda se vyhazovala, protože než jí někdo snědl, tak prošla a větaMůžu si přidat? byla tou, která se nevyslovuje. Dva knedlíky houskové, tři bramborové. Jeden kousek pečiva k snídani. Brzo jsme si spočítali, že je výhodnější dát si rohlík, než plátek toastového chleba.

Spočítané byly kolečka salámu a plátky sýra v lednici, ale i sušenky ve špajzu. Časem jsme si vytvořili slovník, kterému jsme rozumněli jen my.

Jsi dneska fárala? - máš velkou porci

Máš porci jak pro horníka. - máš ohromnou porci

Ty už zase jíš? - máš opravdu ohromnou porci, okamžitě odlož příbor

Vždyť ty víš, že projdeš kolem buřtu a přibereš dvě kila! - Ne, opravdu si nemůžeš vzít tu tatranku.

Nikdy jsme vám nic nezakazovali, ale všeho s mírou! - zdůvodnění přídělového systému jedné DISCO sušenky (zákusek po obědě)

Ta na sobě nemá ani gram tuku (při sledování sportovních přenosů / Miss) - podívej, ta není tlustá jako ty.

Dej si jablíčko! - vážně si ke svačině nenamažeš chleba s paštikou

Schovej si to na potom. - Žádné potom nebude, čokoládu z kinder vejce nenávratně vysaje černá díra.

Uděláme jen takové hezké kolečko! - dvacet kiláků na běžkách, to by bylo abys něco neshodila

Jste se tam měly dobře- zhodnocení našeho “stavu” po návratu z obžerstvovacích výletů

Vy tím zadkem prostě nepohnete. No jo, vy tu potřebu nemáte. - už jste opravdu dlouho nesportovaly

S přibývajícím věkem jsme se ségrou naučily systém obcházet. Trávily jsme víkendy u prarodičů a ti, se slovy “Tady můžeš, táta to nevidí!”, nás vykrmovali jak husu na pekáč. Dva hamburgery k snídani, zapité kakajíčkem s koblihou, smažené hranolky se smaženým kuřetem a tunou tatarky (jo, babička friťák měla), uzený špek na chleba ke svačině a klobásky k večeři to vše s citronovou vesetou, ve které bylo, jak nás táta informoval, třicet kostek cukru. Po víkendu nás vždycky převážil a poctivě si to zapsal do kalendáře. Rozhořčen volal svým rodičům, že pokud příští víkend zase přibereme, tak nám k nim zakáže chodit.

Naše rodinné návyky se mi zaryly pod kůži a rozhodla jsem se je předávat světu dál. Meba díky mé péči, domácí kuchyni a lásce, zhubnul za první půl rok společného bydlení osm kilo a vyzkoušel bezpočet diet -Atkinson, Dukanovka, tukožroutská polévka, naklíčená rýže a momentálně jsme najeli na populární keto nebo-li nízkosacharidovku. 

Jelikož jsme já i ségra vypadli z domu (můžeme se teď nepozorovaně přecpávat každý den, když teda zrovna nejsme na dietě), pozornost se zaměřuje na psy, kocoura a rybičky, zrovna včera nedostaly neonky nitěnky, protože prej přibraly.