Před měsícem nám kousek od domu otevřeli Lidl. Pro našince normálka, pro Angličany pozdvižení. No jo, německá kvalita.
V Anglii otevírají krámy v neděli až v jedenáct, samozřejmě mě nenapadlo nic jiného než si jít v neděli v jedenáct dopoledne nakoupit. Potřebovala jsem jen pár drobností. Meba byl jako každý chlap nadšený, ale tak přeci jen jsem slíbila odplatu za to "chřipkové trýznění".
Možná mě už mohlo trknout, že vše nebude ok, když nebyl volný ani jediný vozíček a musela jsem si vzít jen plastový košík. Co mě ovšem čekalo vevnitř byla teprve hysterie. Snažila jsem se nenechat rozhodit, ale poté, co se mi už po čtvrtý zabodl čísi loket do žeber, jsem jako správná hysterka flákla s košíkem na zem, do kterého jsem stihla dát jen rukolu a odešla bez nákupu. Já se ale tak snadno nevzdávám. Další výpravu jsem naplánovala na druhý den ráno.
V půl sedmý budím Mebu a za chvíli už vyrážíme. Bez snídaně. Ten chlap mě musí vážně milovat. Dojdeme ke krámu, nikde nikdo. Ani důchodci, kteří už jinak v Česku stopují před Kauflandem. Jsem jim to natřela, v poklidu si nakoupím, napadne mi. Dojdeme ke dveřím a ty se jaksi automaticky neotevřou. To bude asi tím, že otvírají až v osm. Zajdeme si na kafe, při kterém pročítám leták, který jsem stihla před krámem ukořistit. Všechno je takřka za polovinu, oproti anglickým krámům, a navíc výběr obrovský. Za pět osm si to přihasíme k Lidlu po třetí. Do třetice všeho dobrého. Před vchodem už postává asi padesát nedočkavců. Nakonec i pár důchodců se našlo.
“Mám vzít menší nebo větší vozík?”
“Vem menší, chci jen rukolu, vajíčka a nějaký pečivo!” o tři čtvrtě hodiny později před sebou Meba tlačí vozík, za kterým není vidět. Kdo by ale odolal frankfurtským párkům, lovečáku, smažáku či koblize, která je ještě teplá. Navíc za ty prachy!
Mebovi trošku nervama cuká pravé oko a když mu nějaké kopyto už asi po páté najede na achilovku, mám pocit, že i lehce mění barvu. Chtěla jsem mu na uklidnění koupit víno, ale bohužel, před devátou vám v Anglii neprodají ani vaječňák. Ulička s alkoholem je uzavřena.
Když dojedeme k pokladnám a zjistíme, že jsou otevřený jen ty samoobslužný myslím, že mě Meba přetáhne opodál stojící motyčkou(zahradnické týdny v Lidlu. Zahradní práce se švihem a energií). Odhodlaně se procpu davem k volné pokladně a začínám načítat čárové kódy. Jeden po druhým. Samoobslužná pokladna má dvě nevýhody, odkládací plocha není moc velká a lehčí položky má problém zaznamenat. Please Place The Items In The Bagging Area. Ozve se pokaždé když načítám něco lehkého – takže zhruba každou čtvrtou položku. Sušené droždí v prášku. Please Place The Items In The Bagging Area. Rukola. Please Place The Items In The Bagging Area. Pokladna se zablokuje, rozbliká červeně a musíme počkat na asistenci prodavače, který nás zase odblokuje. Jeden asistent na 16 samoobslužných kas, to je přece jen výkon. A tak chudinka pán lítá jak ten zajíček v Nu, pogodi! ale místo zachytávání vajíček, odblokovává kasy.
Po dvaceti minutách urputné dřiny a rozteklých nervů, pěti plných taškách, jsme se konečně dočkali placení. 45 liber hlásí pokladna a zase se rozbliká červeně. Přiběhne ten zajíčkovej asistent a s velkým úsměvem nám oznamuje, že jelikož jsme utratili přes dvacet liber dostaneme litrový extra panenský olivový olej zdarma.
“Jééé, to jsem nevěděla a nešlo by, že bysme půlku toho nákupu odmarkovali a namarkovali jsme ho zvlášť, abych dostala ty oleje dva?!”, tsss Češka se nezapře. Nevím, kdo vytřeštil oči víc, jestli ten asistentník při představě, že bude muset odmarkovávat půl nákupu, nebo Meba.
“A vlastně už je po deváté a mohli bysme koupit i to víno!”, napadne mě ještě. Už už Meba sahá po motyčce, ale ten asistentík ho nakonec od vraždy zachrání. Přiběhne s druhým olejem, beze slova mi ho vrazí do tašky a utíká pryč.
Myslím, že ještě v noci Meba ve spánku slyšel to otravné píp aPlease Place The Items In The Bagging Area. To ale ještě chudák netuší, že příští týden k nákupu nad dvacet liber dávají levandulový prací prášek.
