Jsou věci, které se v turistickém průvodci nedočtete a které mě nepřestanou nikdy fascinovat. Jiný kraj, jiná popelnice.
Tak ať teda nejsem stále negativní. Za mě malé bezvýznamné plus dostávají Angličané za sáčky do koše, které si můžete vyzvednout v nejbližší knihovně ZDARMA a slouží k obsahu, který se dá recyklovat. Tím bych skončila s pozitivy. Velké významné mínus za to, že se vše míchá dohromady - plasty, sklo, plechovky, papír, lup tam všechno. Různobarevné popelnice holt do Anglie ještě nedorazily.
Co mi, ale trhá žíly o trošku víc, je fakt, že své odpadky můžete vynášet jen 2x týdně. Pokud žijete v domě bez možnosti vlastní popelnice, je to celkem problém.
V naší ulici můžeme vynášet v neděli a v úterý od deváté večer do sedmé ráno, takže pokud máte ve čtvrtek plný koš, musíte si zkrátka počkat do neděle. Speciálně přes léto pak můžete mít doma celkem pěknej odérek, který nepřebije ani vůně do zásuvky, ani Yankee svíčka dokonce ani smrad Mebovejch ponožek po fotbalovém zápase. Pokud se dožijete neděle, sedíte večer u dveří a netrpělivě čekáte až odbije devátá, abyste se konečně zbavili toho pytle, s kterým to už trošku hýbe. Položíte ho na místo určení a pak nastává teprve ten pravej roj. Londýnské lišky pořádají ve společnosti potkanů, holubů, a dokonce i racků během noci sněz, co sníš bufet, takže když ráno jdete do práce zpravidla si našlápnete zbytek jogurtu, který měla sousedka před pár dní k snídani anebo se svezete na slupce od banánu až ke vchodu do metra.
Mimochodem, jednou jsem se pokusila ten koš propašovat už v sobotu, protože jsme odjížděli na měsíc do Čech. Po návratu nás čekala krásná obálka s osmdesáti librovou pokutou. Jojo, velký bratr v Londýně vidí vše, až teda na ty zloděje, kteří násvykradli, ty asi zaspal.
Londýňané jsou posedlý poštovním směrovacím číslem. Nejen, že se vaším směrovacím číslem můžete přihlásit do loterie, kde každý týden vybírají výherce právě na základě směrovačky, nebo můžete taky vyhrát vysavač v televizní soutěži, ale vaše směrovačka určuje i váš sociální status a podle toho se i odvíjejí ceny domů v Londýně. Chcete mít dobrou směrovačku? No problem, jen si pořádně připlatíte. Je na denním pořádku, že za kůču se směrovkou začínající na W (západní Londýn) zaplatíte to samé jako za dům s červenou střechou, pěti pokoji a dvěma koupelnami se směrovačkou začínající na E (východní Londýn).
Nezáleží, jak dlouho žiju v Anglii, ale na jejich míry si asi nikdy nezvyknu. Jasně, vím, kolik je stopa, inch nebo míle, ale když mi někdo řekne, že měří šest stop a váží patnáct kamenů nebo když mě navigace nutí, abych za sedm set stop zahnula doprava, rozumím tomu asi tolik, jako když se na mě Meba snaží mluvit svou mateřštinou.
V roce 2002 byla v Anglii představena kampaň “5 a Day”, která doporučuje sníst pět porcí ovoce a zeleniny denně, přičemž jedna porce má být 80 gramů. Chytří marketingový odborníci se toho chytli a od té doby se na potravinách všeho druhu začal objevovat nápis upozorňující, že pokud sníte zrovna tohle splníte si jednu porci z pěti doporučovaných. Co na tom, že pomerančová čokoláda nebo cereální tyčinky neviděly ovoce a zeleninu ani z rychlíku.
Stále marně čekám, kdy se1 of your 5 a day objeví na flašce od vína. Plnila bych pravidelně a ráda.
