Černoch a blondýna

Etiopan a Češka. Článek o tom, proč máme kozy na terase, v obýváku otevřené ohniště a proč spíme na zemi s válečným oštěpem.

V rohu ložnice stojí několik akácií a běžně snídáme horkou krev přímo z hrdla naší kozy Lízy.

Tohle je jen jedna z mnoha představ, které okolí napadne, když řeknu, že mým partnerem je Etiopan. Po vysvětlení, že netančíme v obýváku kolem ohníčku, přichází zpravidla věty jiného rázu.

„Ježišmarjá, dyť ti unese děti! Tys nevidělaBez dcerky neodejdu?”, viděla, to bylo v Iránu.

„A to je jako taky ten muslim jo?!”, ne, není muslim. Je křesťan, nechodím zahalená a jíme vepřový. Nemlátí mě po nocích a nepřivazuje k topení.

V létě, když jsme prvně přijeli do Čech, se u nás dveře netrhli. Příbuzní si podávali kliky a chodili se na něj dívat, jak na opičku do zoo. Na Vánoce už nepřišel nikdo, asi i kvůli tomu, že jsme zavedli povinné vstupné. Není nad to vydělat nějakou tu kačku na příbuzných.

Etiopie je znázorňovaná, jako země chudoby, bídy, hladu a prachu. Stejně tak jako ne každý Čech je z Prahy, ne každý Afričan se narodil v chýši a trpěl hladem. Jedinej, kdo ho trápí hladem jsem já. Po pětiletém vztahu se mnou zhubnul dvanáct kilo, sice šest nabral přes léto, když se mu babičky v Čechách neustále pokoušeli protlačit nějaký ten knedlíček nebo řízeček navíc, jakože na přilepšenou.

Zatímco on měl řidiče, tutora, chůvu a služky, nikdy si neustlal postel a auto s přehledem řídil už od čtrnácti. Já vyzvedávala ségru z družiny, po příchodu ze školy umyla nádobí a šla psát domácí úkoly.

Jinak nás trápí obyčejné problémy – ve tmě se ho občas leknu, protože není vidět. Na fotkách focených v noci jsou zase vidět jen zuby a bělmo. I když je pravda, že tyhle problémy nás trápí převážně přes léto, přes zimu vždycky trošku vyšisne a z espressa se tak stává lattéčko. A pak je tu ještě jedna typicky africká vlastnost, která mě dohání k šílenství a které se ani nikdy nezbaví. Tím konfliktním bodem je dochvilnost. Meba chodí neustále pozdě, jeho akademická čtvrthodinka se skoro pokaždé blíží k dvaceti minutám. Já upřednostňuji být všude o deset minut dřív. A tak když se máme někde sejít mám zpravidla zbývá půl hodinku pro sebe. Můžu mrznout na Piccadily Circus anebo si zalézt někam do kavárny a napsat článek o tom, jaké je soužití černocha a blondýny.