Anglický dům je malý. Anglický dům je úzký. Anglický dům je studený a navíc má dva kohoutky. A provázek. A pumpu. A…
nemá elektrickou zásuvku v koupelně. Teda má, ale bohužel jen s proudem vhodným pouze k dobíjení pánského holícího strojku, což v době #MeToo považuji za naprosto nepřijatelné a diskriminační. Neexistuje totiž větší vopruz než si fénovat vlasy v obýváku nebo v kuchyni. V jedné ruce fén, v druhé ruce vařečku. Jo, Boušková s Vydrou by mě za vlas v polívce nepochválili.
Anglické koupelny jsou pro mě Pandořinou skříňkou a tu prostě dobrovolně otevřít nechcete. Můžete totiž objevit i něco takového jako koberec místo dlaždiček, zmíněný provázek místo vypínače a právě ty dva znepřátelené kohoutky. Každý zvlášť, osamoceni na opačných stranách umyvadla. A pak je tady ta pumpa. Mystický přístroj, který dělá kravál, ale díky němu si můžete dát horkou sprchu, protože vytáhne vodu i do druhýho patra.
Unavuje vás mytí oken? Přestěhujte se do Anglie, tady vás to trápit nemusí. Okna se vyklápějí jen na větračku, nebo se vysouvají nahoru. Nenáviděná činnost tak odpadá. Sice skrz okna nevidíte, ale taky nikdo nevidí vás. Důmyslný způsob nahrazení záclon a závěsů.
Krom maličkosti, že zdi nejsou rovné, takže okna a dveře většinou netěsní, a proto zima, a proto všude koberce. Taky jsou zdi ze sádrokartonu. Trošku nervóznější člověk, který si ve vzteku občas pošimrá klouby o zeď se nenaděje a skončí na návštěvě u sousedů. Díky tomu jsem se stala mistrem v nahazování omítky, takže kdyby někdo potřeboval něco zaflikovat, nebojte se na mě obrátit.
Angličané milují schodiště. Vejdete do domu, schodiště, kuchyň s obývákem, schodiště, dvě ložnice, schodiště, další pokoj, schodiště a konečně koupelna se záchodem. Sice super na spalování kalorií, ale když jste zrovna v posledním patře a zazvoní pošťák, je pravděpodobnost, že ho stihnete asi tak velká, jako že vám doručí zásilku Česká pošta.
Navíc schodiště jsou strašně úzká, takže pokud neumíte kouzlit a nebo se nejmenujete Kristýna, na některé kusy nábytku můžete zapomenout. Třeba na americkou lednici, která stejně jako její tlustý americký vynálezce anglickým schodištěm neprojde (i když všechno jde, když se chce ehm).
Další zajímavostí je zábradlí. Podle mě v Anglii vyrábějí jen jeden druh. Chcete zábradlí? Tak 'na' tady máš tisíce zaoblených žbrblinek, které si musíte sami natřít tou lesklou bílou barvou, která není zaschlá ani za tři dny a ke které se vám mezitím přilepil pes, kanárek i manžel v čerstvě vyžehlené košili. Nicméně do roka se z bílé stane nažloutlá, která odpovídá barvě podprsenky profesorky Kaňkové po třístém vyprání. A pak můžete začít nanovo. Kdo potřebuje vybarvovat mandaly, když máte anglické schodiště. Štětec do ruky a 'barvuj, 'barvuj.
A když už jsme u toho domácího kutilství. Pravou perličkou jsou dveře. To si takhle jdete do obchodu koupit dveře, přinesete si je domů a musíte si vysekat panty, navrtat panty, vyvrtat díry na kliku a na zámek a ještě je natřít! Zatím jsme vyměnili troje, nemám odvahu poznamenat, že jich ještě šest zbývá. Podle mě bych měla rychle sbalené kufry. Prej pá a tradá, mazej si to do Čech.
Prosím ujistěte mě někdo, že takhle se dveře v Čechách nekupují!
