Pohodlně usaďte, vypněte své mobilní telefony a nesrkejte brčkem příliš nahlas, ruší to. Připraveni? Oukej. Začíná Americkej biják.
Detektiv John Smith se zrovna chystá na ranní jogging se zlatým retrívrem Charliem, když mu zazvoní telefon. Volají ho k případu.
,,Promiň kamaráde, venčení bude muset počkat!” .
Na místě činu už se to lidmi jen hemží. Nechybí otravní novináři, zvědaví čumílci a kolegyně Emma ze síájej. K dokreslení dojmu ošklivky si vzala dioptrické brýle, tenisky a vlasy stáhla do culíku. V ruce drží kelímek se jménem, pravděpodobně sojové lattéčko, jak jste již správně pochopili ze Starbucksu, nejkvalitnější kafe, které lze ve Státech sehnat. Product placement nesmí chybět.
John dostává příkaz pracovat s Emmou, což se mu nezamlouvá, protože je to detektiv samotář, navíc se ještě nevyrovnal se smrtí svého kolegy, ale příkaz shora je příkaz shora a tak mu nezbyde nic jinýho než tu otravnou a přechytračelou šedou myš přetrpět. Ve skutečnosti by místo ženský dostal starýho senilního vyšetřovatele před důchodem, který by si na něm léčil své mindráky, ale v rámci zachování genderové rovnováhy a příležitostného sexu je tu prozatím bezestrogení Emma.
Sice se nemáme moc šanci dozvědět, o co v případu půjde, ale jedno je jisté, bude to tajemné, děsivé, plné hádanek, mrtvol, porušování zákona a nesnadných, život ohrožujících, rozhodnutí. Nebude chybět praní peněz a odstraňování nepohodlných svědků.
Spletité vyšetřování zavede detektivy do jiného města. Naneštěstí vyjíždějí opravdu pozdě a nezbyde jim nic jiného než někde přespat. Zastavují u neonového nápisu Billův motel. Budova nepůsobí zrovna svěžím a luxusním natož rušným dojmem, přesto schrbený majitel Bill s orlým nosem oznamuje, že má pouze jeden jediný volný pokoj. Nemusíme ale mít strach o pověst našich hrdinů, protože jak už to bývá v každém dobrém laciném motelu, nejen že blankytně bílé měkké župany jsou připraveny v každém pokoji, ale nechybí ani pohovka na které John může spát. Sice bude druhý den ráno rozlámaný jako kdyby ho v noci přejel traktor, ale nedá se nic dělat. Je absolutně nepřípustné, aby v Americe, kde se ukazují bradavky a holé zadky na potkání, muž a žena spali spolu v jedné posteli ve vší počestnosti a bez postraních úmyslů.
Druhý den, po rozhovorech se servírkou v místní kavárně a pánem venčícím psa, jsou vyšetřovatelé na stopě místnímu boháči, který večer pořádá ve svém sídle večírek. Emmě s Johnem nezbývá nic jiného, než se tam v přestrojení vydat.
Zatímco si John ulízne vlasy na blbečka a přilepí falešný knírek. Emma se navlékne do dlouhých černých plesových šatů, které odkrývají holou kůži na zádech. Rozpustí si vlasy, zvýrazní oči řasenkou, rty rtěnkou, sundá brýle a vezme lodičky na vysokém podpatku. Přeměna, která by normální ženě zabrala s pomocí kadeřnice a vizážistky pár hodin zvládá Emma v pěti minutách. Z ošklivého káčátka se vyklube krásná labuť. Emma vejde do pokoje a John zůstane civět s otevřenou hubou a pronese obyčejnou jednoduchou větu “Jsi krásná!” Ema nakloní hlavu na stranu, sklopí oči a usměje se. Kompliment přejde mlčením a ujme se zavazování Johnovi kravaty.
“Kde ses to naučila?” zeptá se on.
“Vázala jsem jí dědečkovi, když jsem byla malá než ..”, začne Emma se zaručeně srdcervoucím příběhem. Divák napětím ani nedýchá a hořečnatě přemýšlí, co se tomu starému chudákovi dědečkovi asi tak mohlo stát ..”,,..než ho babička zabila!” doplní Emma historku a v tu chvíli si John uvědomí, že tuhle silnou a obdivuhodnou ženu miluje.
Návštěva setkání boháčů nepřinese do vyšetřování příliš mnoho nových detailů a než si stihnou naši hrdinové dát jednohubku a druhou sklenku šampíčka, jsou odhaleni a dávají se na útěk. Utíkají přes park honosného sídla a jen zásahem osudu se netrefí ani jeden z deseti chlápků, kteří po nich samopalem střílejí. Návštěvníci party tleskají a domnívají se, že jde o ohňostroj.
John v běhu odtrhává knírek, přeskakují nízkou kamennou zídkou a schovají se na pár sekund před palbou. Během této chvíli se stihnou ujistit, že jsou oba v pořádku, zahledí se hluboce jeden druhému do očí a vášnivě se políbí. Kouzelný okamžik přeruší hlasy se silným ruským akcentem. Sergej se dohaduje s Voloďou, kam se ti dva asi tak mohli schovat. Emma s Johnem sedí jak zajíčci ve své jamce a s prsty na rtech si přikazují být zticha. Vyčkávají. Když se jejich pronásledovatelé začnou vzdalovat z doslechu, propletou si prsty, stisknou ruku a na hlasitéTEĎ, aby je všichni slyšeli, se rozeběhnou opačným směrem. Ač jim jde o život, Emma stále utíká po trávníku ve svých vysokých šteklích a to i přesto, že ještě včera netušila, že existuje něco jiného než tenisky. Jen Laboutin či Manolo dokáží vytvořit takový zázrak, jako jsou vysoké jehlové podpatky nebořící se do rozměklé hlíny.
Naskakují do auta schované pod stromem a vydávají se zpět do motelu. Johnovi se nechce spát druhou noc zase na pohovce a tak udělá ten známý tríček. Jen co dovře dveře pokoje, narazí na ně Emmu. Následuje vášnivá scéna, při které aktéři převrhnou lampičku, vázu, smetou papíry ze stolu, strhnou kus závěsu a odměnou za tu námahu může John spát s Emmou v posteli a ne na gauči. Ráno se probouzí vedle krásky, která nemá oči rozmazané od řasenky, ba naopak, ještě stále má na rtech lesk a po šedé myši ani památky. Odteď Emma nosí už jen rozpuštěné vlasy a místo brýlí kontaktní čočky, které si na tajňačku přes noc koupila v optice, která čirou náhodou byla přes ulici.
Líbánky v motelu končí a naši vyšetřovatelé se musí vydat zpět. Nejprve mají v plánu se zastavit u Johna doma. Když přijíždějí do ulice, vítr rozhoupe rozvrzané houpačky u sousedního domu a my víme, že je zle. Něco se stane.
“Charlie!”, stihne John ještě vykřiknout ve snaze zachránit svého psa. Je pozdě. Johnův dům exploduje a jelikož on i Emma strašně rádi létají, čas zastaví a my si můžeme vychutnat zpomalený let vzduchem a rychlý a tvrdý dopad na trávník. V tu ránu se sjíždějí policejní auta a sanitky z celé kontinentu. John sedí na obrubníku silnice s obličejem v dlaních truchlící po svém psovi. Když v tom přiběhne Charlie a oblízne mu od kouře špinavý obličej. John ho obejme. Marně hledá Emmu s kterou se chce podělit o štěstí z přežití svého věrného psího kamaráda. Emma tu není… . Začíná hra o čas.
Přivázaná k židli zoufale kroutí zápěstími ve snaze povolit sevření pout. Bohatý kriminálník stále ještě ve smokingu z předchozího večírku s rozvázaným motýlkem a divokým výrazem ve tváři vysvětluje Emmě proč a jak to všechno udělal. Svým ruským gorilám dal asi den volna, protože je zrovna nikde není vidět. Ve chvíli, když namíří hlaveň Emmě mezi oči a my s hrůzou očekáváme nejhorší, místo výstřelu se ozve zvuk rozražených dveří a na scénu přichází John. Strhne se rvačka o pistoli, situace se zdá být zmatená. Výstřel. John zůstává s vytřeštěnýma očima zírat před sebe, pusu opět dokořán, nakonec však k zemi upadá proklatý zloduch. John odvazuje Emmu ze židle. Venku se začne rozednívat a v dálce je slyšet zvuk policejních sirén. No to brzo.
STŘIH
Letadlo roluje po ranveji, když se na scéně opět objevuje náš hrdina. “Zastavte, zastavte!” křičí John a mává rukama. Pilot okamžitě uposlechne jeho rozkazu a letadlo zaparkuje uprostřed ranveje. Emma zamyšleně čumí z okýnka, když v tom si HO všimne. Kde se vzali, tu se vzali schůdky jsou přistavené a Emma vystupuje s nechápavým pohledem z letadla. Zatímco John plká nějaké bludy o tom, jak jí nemůže nechat odejít, všichni pasažéři se nadšeně vyřítí ven aby si mohli poslechnout Johnův srdceryvný výlev. Nikdo neremcá a nekomentuje“Co, že to je za debila a že letadlo bude mít zpoždění.” Ba naopak, ženská část osazenstva pláče dojetím a na závěr všichni s úsměvem na tváři zatleskají. Emma mezitím sejde schody a stále nevěřícně kroutí hlavou. John jí sevře do náruče a jednou se společně otočí kolem dokola. Pak to přijde - dlouhý polibek se zvednutou nohou na který jsme všichni čekali celý film a pak již ruku v ruce odchází při západu slunce vstřím novým dobrodružstvím. Za zády jim vlaje americká vlajka. A to je konec. Konec Amerického bijáku. The END.
Napadají vás další filmová klišé, bez který se žádný americký film neobejde?
