Hieronymus Bosch byl holandský malíř, který se narodil kolem roku 1450 v brabantském Hertochenboschi a zemřel kolem roku 1516 tamtéž. Ačkoliv nejsou známy žádné spolehlivé prameny o tom, že by kamkoli během svého života cestoval, ve svém díle nám zanechal neobyčejně komplexní, neobyčejně zajímavý a neobyčejně děsivý pohled na náš svět, na náš život v něm …
Pocházel z malířské rodiny, malířem byl jeho dědeček i jeho otec. Rodina byla v nějakém ( pro Boschovo malířské dílo možná důležitém, nevíme) poměru s náboženskou společností „Bratří společného života“. Tato sekta usilovala o duchovní prohloubení života a dá se právem předpokládat, že nějakým, možná rozhodujícím vlivem ovlivnila Boschovo malířské dílo.
Hieronymus Bosch byl váženým a zámožným měšťanem. Asi ve 30 letech se oženil a tímto sňatkem získal značné jmění. Jedna americká badatelka zjistila studiem dobových dokumentů, že byl mezi 5 největšími plátci místních daní v Hertochenboschi. Nemusel se tedy při tvorbě svých obrazů ohlížet na jejich komerční úspěch, ostatně tento pohled byl umělcům tehdejší doby zcela cizí.
Nebudu jmenovat jednotlivé mistrovy obrazy, vynechám jejich popis, protože pohled na ně je tak fascinujícím uměleckým zážitkem, že vás o něj nechci připravit a raděj říkám:
„Podívejte se sami a pohleďte na fascinující hrůznou krásu Boschova mistrovství.“
Chci ale pojednat o zajímavých motivech, které lze v jeho díle nalézt…
POUTNÍK.
Tulák životem, který si uvědomuje, že to jediné co má, je jeho duše, jeho život. Kráčí pozemským světem, který je plný zlých událostí života.
To, že tulák kráčí světem pozemským, je důležité, protože v jiných motivech se umělec dotýká sfér nadzemských…
Tento motiv Boschova díla je možná silně autobiografický. Bosch možná chtěl vyjádřit svůj postoj pozorovatele a cestovatele světem pozemských strastí. Ale kdo ví….
VUZ SENA
Vůz sena jako symbol pozemských statků, který jakoby sám od sebe projíždí krajinou. Jeho pouť krajinou provází rej lidí všeho druhu- všech společenských vrstev, kteří jsou ochotni nechat se třeba i zavraždit pro nesmyslnou hrst naloženého sena, symbolu pozemského majetku.
Vrah a jeho oběť, smyslná jeptiška, opilý mnich, šarlatán vykládající budoucnost a v čele král, císař a papež v čele toho divného průvodu. V mumraji a zmatku, fascinováni touhou získat hrst sena si nikdo z jednajících postav nepovšimne, že vůz je vláčen do pekla.
Jen docela nahoře se modlí anděl ke Kristovi, který jakoby mizí v oblacích …
Někteří historici umění věří, že obraz je vyjádřením starého vlámského přísloví:
„Svět je jako vůz se senem, každý si z něho urve, co se dá.“
SEDM HLAVNÍCH HŘÍCHU
Tento obraz Bosch namaloval jako desku stolu a je z něj patrné, že za nejodpudivější lidskou vlastnost považoval:
„Hněv“, který symbolicky znázornil jako hádku dvou opilých venkovanů.
„Chtíč“ je další odpudivou lidskou vlastností. V pootevřeném stanu laškují dva páry.
„Obžerství“. Symbolizované obézní dvojicí, která se cpe jídlem.
„Zahálčivost“ má podobu dřímajícího kněze, kterého napomíná jeptiška.
„Lakomství“. Úplatný soudce bere peníze zároveň od dvou znepřátelených stran.
„Závist.“ Měšťan svádí sousedovu manželku.
A nyní přicházíme k jednomu z nejmocnějších symbolů v Boschově díle, symbolu tunelu, kterým stoupají duše do nadzemských sfér.
Tento fenomén je dobře známý a v literatuře popsaný „Prožitek klinické smrti“, který ve svých knihách velmi zpopularizovali doktor R. Moody a doktorka Elisabeth Kubbler-Ross. Bylo pro mne velmi, velmi překvapující, když jsem tento fenomén našel na obraze mistra Hieronyma Bosche. I když ze starých malířských mistrů nebyl jediným, kdo tento fenomén zachytil, je jeho zachycení tohoto fenoménu velmi působivé, možná úplně nejpůsobivější.
Bosch se zde vydává na nelehkou a náročnou cestu zachycení božských sfér, pekla, zatracených a vyvolených duší. Peklo viděl Bosch jako krajinu plnou zlověstných skal, podivných záblesků, kde zvítězila temnota. Duše ztracenců jsou pronásledovány a mučeny nenasytnými démony, kteří mají podivnou podobu zvířat, sestavených z různých částí jednotlivých těl.
Bosch byl zcela jistě velmi citlivý člověk, pro něhož se svět se náhle ukázal v temných barvách zloby, temnoty a beznaděje. Kolik bezesných nocí asi proseděl ve svém ateliéru, než podněty, kterých se mu dostávalo z reálného světa, přetavil ve své fantazii ve vize pekla, démonů a podivného světa plného podivných zvířat.
Jedním z nejzáhadnějších a pro mne nejzajímavějších rysů Boschova díla je fakt, že jeho současníci mu velmi pravděpodobně – na rozdíl od nás, kteří hádáme – rozumněli. Proč nejsme schopni porozumět tomuto velkému mistru, jednomu z nejgeniálnějších malířů všech dob? Odpověď je prostá:
Jsme lidmi úplně jiné epochy.
Pokud někdy navštívíte Hertochenbosch a uvidíte trhy na náměstí, které se tam prý konají až do dnešních dnů, uvidíte scény, které se během proběhlých staletí zas až tolik nezměnily a které možná inspirovaly jednoho z největších malířů všech dob. Ostatně v jednom z domů na náměstí prý Bosch bydlel …
