Žena a jídlo

Nástup teplejších dní je plné reklam na hubnutí, akce typu -zhubněte do plavek nás oslovují ve všech médiích. Zjara a před létem se často snažíme shodit, co jsme přes zimu nabraly. Představa, že odhalím v plavkách svoje tělo je pro mnohé ženy děsivá. Jaro je i čas očisty, takže jsou velmi populární různé detoxikační a očistné kůry. Podívejte se ale, jaký je váš skutečný důvod, proč do nich vstupujete. Velmi často je pod jinou nálepkou opět skrytá touha zhubnout. Zkuste si položit pár otázek. Jste spokojeny se svým tělem? Staráte se o něj s láskou, nebo občas podlehnete šílenství a týráte ho dietami? Jaký je skutečný důvod vašeho půstu, detoxikace, diety? Jídlo jako takové není problém. Ovšem dovede nás báječně zaměstnat, odvést od podstaty našeho dění. Kudy tedy na to?

Jedna z prvních cest je naučit se rozpoznávat svoje skutečné pocity. Nejíst ze zvyku, nebo z náhlého popudu. Nedělat u jídla něco jiného. Zastavit se a uvědomit si přítomnou chvíli, zda mám opravdu hlad. Co cítím? Může to být bolest, smutek, vztek, samota. Zajídat svoje pocity nepomůže. Ony se tím totiž neztratí. Jsou stále někde uvnitř nás, ovlivňují naše chování i zdravotní stav. Naopak, v momentě, kdy si je dovolíme cítit, dáme jim prostor, tak se zmenšují a postupně mizí. Pokud ovšem svoje nepříjemno utlumíte jídlem, jen naložíte další závaží do vašeho baťohu. Přidají se výčitky viny z přejedení, pak špatné nálady kvůli nafouklému břichu nebo časem kvůli nadváze. Kolikrát jsem slyšela: „Měla jsem příšerný den, dám si odměnu.“ JJ, ale pokud mě pravidelná odměna ve formě chvilkové úlevy zavedla ke dvaceti kilům nadváhy, která mi dělá fyzické i duševní obtíže – byla to skutečně odměna? 
Někdy máme v sobě trauma tak čerstvé, že prostě nemůžeme, nechceme cítit. Je to přirozená, ale dočasná ochrana organismu, aby přežil. Ovšem po čase je zdravé i tato traumata vyčistit. To, co pro nás bylo nesnesitelné v dětství, to je dnes prostě bolavá minulost. Kolik z naší minulosti nás denně ovlivňuje?
Hlad – po čem skutečně hladovím? Pokud cítím hlad často, a jídlo mě nedokáže zasytit – je to hlad duše. Pak je třeba se zeptat sama sebe. Po čem já skutečně hladovím, toužím? Která moje část je nespokojena? Co opravdu chci?
Vždycky to víme. Ale raději sáhneme po jídle, raději utlumíme to volání, jen abychom proboha nemusely ve svém životě něco změnit. Někdo se utlumí alkoholem, někdo sladkým. Pokud sahám často po sladkém - kde mi v životě chybí laskavost? Pokud sahám po mase – proč? Je dobré vnímat, kdy přesně, po kterých jídlech saháte.
Tělo – ženské tělo se mění nejen v průběhu života, ale i měsíce. Menstruační cyklus ovlivňuje nejen naše nálady, ale i chuť k jídlu, nebo zadržování vody. O mateřství ani nemluvím. Pokud všechny jeho změny respektujeme s láskou, najde si svoji přirozenou podobu.
Jak se naučit mít se rád? Může to být dlouhý proces, ale pokud chceme, tak k němu dojdeme. Umět se hýčkat, ale skutečně hýčkat – to neznamená žranici, oslavu, po které mi je těžko. Postupnými krůčky lze navázat vztah se sebou třeba přes koupele, masáže, tanec, dotek, vědomou pozornost.
Existuje skupina žen, které mají pocit, že mají svůj jídelníček (život) pod kontrolou. Některé přísně dodržují určitý režim, který jim zaručuje jejich ideální postavu, jiné odmítají jíst vůbec. Je toto skutečně svobodný život? Jak dlouho vydrží? Není to cesta ke svobodě. Mám svůj režim pod kontrolou já, nebo on mě? Kdo je pánem? Všechno je to o vědomí. Pokud ráno vstáváte a vaše první myšlenka je na to, co budete či nebudete jíst, tak to nejste vy, kdo je pánem. Pokud se většina myšlenek točí pouze kolem jídla, postavy a ručičky na váze, už jste svůj život odevzdaly. Pokud ho chcete získat zpět, bude to práce. Jen vaše, vaše denní práce se sebou. Nečekejte, že vás někdo zachrání, že to časem zmizí, že to vyřeší jiná dieta. Zakazovat si cokoliv vytváří vnitřní boj nebo frustraci. Později - falešný pocit ovládnutí svých potřeb, svého těla, svého života.
Myšlenky. Každá známe ten hlas uvnitř, který nám před zrcadlem řekne: „Ty vypadáš! To břicho, stehna musíš schovat, takhle jít ven nemůžeš.“ Myšlenky v nás víří neustále, fungují na základě zkušeností mozku, starých záznamů. Umí báječně soudit, hodnotit a kritizovat. Ale víte co? Nemusíte jim věřit! Vy nejste vaše mysl. Pokud získáte hluboký kontakt se sebou (třeba meditací, dechovými technikami) zjistíte, že ten šrumec, který vám běhá v hlavě, nejste VY. Naučte se být pozorovatelem a klidně svůj kritický hlas pošlete někam, nebo se mu zasmějte. Chvalte se za každou drobnost. Zkoumejte svoje tělo, obličej, srdce, činnosti a chvalte se, podporujte se, jako byste podporovaly své jediné dítě. Buďte sama sobě nejlepší přítelkyní. Opět je to práce s uvědomováním si, co se děje uvnitř mě. Nebojujte s myšlenkami, nechte je, ať přijdou, ale neztotožňujte se s nimi.
Je skutečně možné, naučit se vnímat svoje tělo s takovou láskou, že si přirozeně vybíráte potraviny, které mu dělají dobře. Vnímáte moment nasycení a prostě přestanete jíst, když máte dost. Vychutnáváte si každé sousto. Nechte tělo, ať si najde svoji přirozenou formu. Pokud s ním navážete skutečně láskyplný vztah, zjistíte, že to nevede k přejídání, že i když si dovolíte jíst vše, tak vlastně tolik jídla nepotřebujete a tím se dokonce vaše váha přirozeně upraví. Milujte ho a respektujte. Díky pozorování svého stravování, návyků, o sobě i mnohé zjistíte. A čím větší jídelní peklo (např. bulimii) zažíváte, tím víc se můžete naučit. Ve světě jídla můžete nalézt cestu k sobě, naučit se žít přítomným okamžikem. Potrava je tak zásadní věc, že vás dovede do hloubky vaší duše. Je to cesta pro všechny, kteří chtějí být se svým životem spokojeni.