Jestli ano, tak Vám upřímně gratuluji.Informací je totiž mnoho, často jdou proti sobě, jedna popírá druhou a vzápětí se objeví další, která je popře všechny. Jednou se horuje pro maso, ale pozor, jen kuřecí.. (teorie, že vepřové je jen zelená strava propasírovaná přes prase - se moc neujala), pak zase pro nízkotučné výrobky..pozor- samá éčka.. pak vyletí BIO a ihned zprávy o tom, jak a kde se skutečně pěstuje.
Směry, které se staly životním stylem – makrobiotika, veganství, masožrouctví, nynější hit vitariánství. Často se v těchto směrech odráží touha po čistotě, po dokonalosti, která má ovšem úplně jiný původ i naplnění. Do toho reklamy na hubnutí, obrovský byznys v oblasti potravinových doplňků, hubnoucích přípravků a léčiv. Pořady o jídle a vaření jsou všude, jako by snad český národ neznal jinou zábavu.
Zajímá Vás opravdu vaše zdraví?
Chce se mi říct – hlavně si zachovejte zdravý rozum.
Jak se tedy v tom chaosu vyznat? Vlastně je to fajn, že dojde k přesycení informacemi. Neboť Vám nezbude nic jiného, než všechny drahocenné rady pustit k šípku a začít poslouchat jenom svoje tělo. Vnímat co mi opravdu dělá dobře a co ne. A tím se řídit. Jak to tak bývá, pravda je ve skutečnosti velmi jednoduchá. Jenže – proč je tak těžké podle toho žít? Možná proto, že jsme stále v rychlosti, v neklidu, v hluku? Ono, když chceme něco ucítit – je třeba se hlavně zastavit, dovolit si se zklidnit. Těžko budete vnímat svoji skutečnou chuť při neustálém podprahovém působení televize.
Aha – a najednou se dostáváme k tomu, že my vlastně víme, co je pro nás dobré, ale nevěříme si natolik, nevážíme si sami sebe natolik, abychom skutečně něco pro sebe reálně udělali.
Stravou se dá zdraví ovlivnit opravdu moc. A když se z něčeho stane posedlost, striktní zatvrzelost, nebo boj, tak už to také moc zdravé není. Přitom stačí pár jednoduchých zásad.
1. Nakupovat jen to, co potřebujete. Rodinná balení - opravdu je to tak výhodné, když to všechno sníte?
2. Vybírejte si pro sebe to, co považujete za nejlepší. Za to si snad stojíte ne? Ve skutečnosti nepotřebujeme tolik jídla, však nemáme většinou těžkou fyzickou práci? Proto si můžeme dopřát kvalitní suroviny. Jak je poznat? Vybírat v momentu klidu a nasycení, používat svoji intuici – nebo jinak řečeno zdravý selský rozum, nebrat co mi nevoní či jakkoliv se mi nezdá. Jistěže nevíte, co v tom ve skutečnosti je. Pokud Vás to trápí, tak nakupujte od farmářů, které znáte, máte je doporučené. Pěstujte si, co můžete. Vybírejte a hledejte. Udělejte maximum, co v tu chvíli můžete, a pak s klidem přijměte i to, že nemůžete mít vše dokonalé a čisté. V životě taky musíte umět leccos strávit, tak svému tělu důvěřujte, že to zvládne. Neznamená to, ho trávit, jak to jde. Znamená to dopřát mu to, co považujete za dobré, s radostí a lehkostí – žádná křeč. Toto lze velmi snadno nacvičit. Vaše tělo Vám vždy hned po jídle dá zpětnou vazbu, zda Váš výběr byl ok.
3. Jíst, když mám skutečně hlad.
4. Nic si nezakazovat.
5. Přestat jíst, když mám příjemný pocit nasycení.
6. Zjednodušit svoje stravování.
7. Vybírat si potraviny, které mi pocitově dělají dobře. Po kterých jsem nasycená, neusínám, jsem pohyblivá.
8. Pochutnat si!
Proč je důležité pochutnat si? Pokud jídlo jím ve spěchu, nevnímám ho, nebo pokud jím něco jen protože je to prý zdravé, a přitom mi to nechutná, část ve mně (emocionální tělo) zůstává neuspokojená. Pokud tento dílek narůstá, můžete se vsadit, že brzy vybílíte lednici a půjdete po všech Vámi zakazovaných „nezdravých“ potravinách. To, že si nic nezakazujete, totiž neznamená, že se budete stále cpát jen tím, na co teď máte největší chuť. Mohu jíst cokoliv, co chci a pokud jsem nalezla zdravý vztah k sobě – neignoruju se, pak moc dobře vím, co mi skutečně prospívá. A velmi přirozeně chci jíst a jím to, co mi dělá dobře.
Naše potrava a vztah k ní ukazuje mnoho o celkovém vztahu k sobě. Mám–li se skutečně ráda, tak se ani netrápím hlady, neomezuji se dietami ani se nepřejídám (nadváha, obezita je velmi často ochrana - zeptejte se samy sebe, kde se necítíte ve svém životě v harmonii, v bezpečí?)
Ve skutečnosti to vůbec není o jídle.
Je to o přijetí zodpovědnosti za sebe, za svůj život, za svoje tělo. Je to o vystoupení ze strachu, hromadného ovlivňování a o svobodě. Je to o lásce a úctě k sobě.
A taky o zdravém selském rozumu.
