Principy, jak sám se sebou pracovat.

Můžete mít skvělé psychoterapeuty, ale pokud nebudete ochotní podívat se do svých skutečných pocitů, tak to bude jen spousta vyhozených peněz. Proto si nejdřív vyjasněte, zda jste připravení vstoupit i do zóny, kdy Vám není úplně příjemně. Zda skutečně chcete něco v sobě změnit? Vzdát svých starých, hlavně myšlenkových návyků?Pokud se chcete dostat ze závislosti, poruchy – je nutná totální upřímnost k sobě. Připustit si svoje skutečné nastavení, důvody, příčiny.Většinou se dostaneme k dětství. Není v tom žádné obviňování rodičů, házení zodpovědnosti na druhého Je to naprosto pochopitelné, protože jako děti jsme velmi otevření a zranitelní. 

1. Někdy jsou příčiny z dětství viditelné – víme, a stále slyšíme, co jsme poslouchali. Čím nás naše rodiče častovali a jak často se nám jejich nastavení vrací. To, že to prostě jinak neuměli- je fakt. Ovšem je to jejich příběh. A my si žijeme ten svůj. Že mnoho let očekáváme jejich přijetí či pochopení? Ale může nás skutečně pochopit někdo, kdo je úplně jiný? Pokud toto očekávání propustíme, tak se nám velmi uleví a můžeme mít i my své rodiče rádi a přijímat je takové, jací jsou. I s tím, že oni to tak s námi třeba neumí. Vtipné je, že později se role obrací a my zase očekáváme přijetí od svých dětí. K tomu doporučuji – pracujte sami na sobě, ať máte dobrý pocit, že víte, kdo jste. Pak nepotřebujete přijetí a ocenění blízkých ani vás neohrozí hodnocení druhých. 

2. Někdy jsou příčiny z dětství skryté. Zkušenost s ženami s poruchami příjmu potravy ukazuje, že byly jako děti velmi vnímavé a citlivé. Dítě je spontánní, a pokud někdy naprosto bez zábran pojmenovalo, poukázalo svým projevem na něco, co vnímalo pod povrchem rodiny a narazilo, tak tam mohl vzniknout záznam, zásek jeho přirozeného vyjadřování, energie. Jak je bezelstně upřímné, tak mohlo svého rodiče zahanbit, dokonce zasáhnout bolestně, hlavně pokud se dotklo něčeho, co si rodič nechtěl připustit. Pokud na nějaké úrovni došlo k odmítnutí informace dítěte, tak se dítě přirozeně stáhne, přestane to projevovat, protože cítí, že tato reakce není žádoucí. Dítě si v rodině přirozeně hledá polohu, aby bylo milováno, bohužel se často naformuje tak, aby lásku získalo – i když mu v tom není pohodlně, protože popírá, co uvnitř cítí (může ten nepohodlný pocit začít zajídat anebo naopak přestat jíst, aby necítilo). To, že se v rodinách někdy nežije ve skutečných vztazích, ale jen přežívá, to je fakt. Lidé, kteří nejsou šťastní a přitom udržují manželství například jen kvůli dětem, nebo ze zvyku, nebo proto, že se to má – těch je bohužel také dost. Ve skutečnosti je to jen výmluva, jejich vlastní strach ze změny. Svým dětem tím ukazují, že být šťastný není důležité. Že hlavní je - zachovat se správně. Ovšem, každý máme jinou představu o správnosti. Podle mě je hlavně správné převzít skutečně zodpovědnost za svůj život, zdraví a svým životem dávat příklad svým dětem. Chci být šťastná i pro to, aby moje děti viděli, že je to možné. Že je možné živit se tím, co mám ráda, že je možné mít dostatek peněz, lásky, příležitostí i času.
Z dětství pochází mnoho našich schémat, kdy se například snažíme vyhovět druhým, uspokojit je, získat aspoň nějakou pochvalu, uznání. A poté se divíme a není nám dobře z toho, že se to neděje. Práce na sobě je cestou k uvolnění potřeby po ocenění, lásky, která přichází zvenku. K nalezení klidu a také poučení v čemkoliv co žijeme.
Tento text je jen slabý nástin toho, co můžeme uvnitř objevit. V dalším textu se dostanu k tomu, jak s tím lze pracovat. Nejsem příznivcem neustálého přebírání minulosti, vše můžeme poznávat přes naše aktuální pocity. Že nás do toho dětství stejně dovedou? Ano, dovedou. Tato pochopení nám pomohou získat nadhled a odstup, tak že nás spousta věcí již nezasahuje, netrápí. Přináší úlevu a také náš velký rozvoj. Protože stará omezující paradigmata nás mohou brzdit nejen tělesně, ale vztahově nebo kariérově. Omezují náš život….dokud to dovolíme.