Téma pravdivosti mě přitahuje dlouho. Kdysi jsem odešla z manželství, kde jsem necítila, že mohu pravdivě žít. Po dvaceti letech soužití jsem začala zjišťovat, že to, co se snažím vytvořit, je jakýsi obraz dokonalé ženy. Ale nejsem to já. Ale moje skutečné nebo spíš v tu chvíli hledající já, bylo pro mého muže po těch letech nevstřebatelné. A ani já neuměla náš zažitý mechanismus změnit. Bylo pro mě jednodušší učit se být svá s novým mužem, s mužem, který mě dříve neznal.
Od té doby jsem na sobě hodně pracovala a pravdivost a otevřenost jsem vždy považovala za stěžejní pro svůj život. V praxi mi tehdy moc pomohl další muž. Naučila jsem se sdělovat to, co jsem považovala za nepříjemné. Zpočátku jsem měla až fyzický problém, v krku se mi to bolestivě sevřelo a já potřebovala čas a prostor na to, abych to dokázala rozdýchat tak, abych mohla promluvit. Dnes stále pracuji na své otevřenosti i uvolněnosti těla, abych si dovolila spontánní reakci ihned, když ji cítím. A stále se přistihuji, že mám tendenci svoji reakci schovat a nechat si ji na potom. Často v tu chvíli nerozumím tomu, co se přesně děje. Dlouho jsem si myslela, že nemohu partnerovi nic sdělovat, když v tu chvíli sama nerozumím tomu, co se ve mně odehrává. Takže jsem vysvětlovala své pocity až později, když jsem si je v hlavě srovnala. Pojmenovala, vydedukovala souvislosti, které jsem dokázala vnímat až za tři rohy. Muž už většinou nevěděl, co řeším, vždyť v tu chvíli to bylo ok.
Často jsem přemýšlela o pravdivosti, s vědomím toho, že jsem žena a reaguji pokaždé jinak, moje nálady se mění často během chvilky, někdy jsem jak dítě, hned brečím a hned se směju. A všechna slova, kterými muže zahltím, mohou mít kontraproduktivní efekt.
V první fázi jsem si uvědomila, že nejdůležitější je pravdivost k sobě. Ideálně bez hodnocení a souzení. V druhé fázi jsem pochopila, že mohu s tématem pravdivosti pracovat i jinak. Není to ani tak o slovech, ale hlavně o reakcích těla. Pokud vás muž zasáhne a vy reagujete spontánně, neschováváte se, nevyčítáte, ale okamžitě a čistě projevíte svoji emoci, budete pro vašeho muže lépe čitelná. Je to rozhodně smysluplnější informace, než pozdější vysvětlování, přemýšlení a řešení. Pochopila jsem, že nemusím zcela rozumět tomu, co se mi děje, že efektivnější je prostě dovolit si to prožít. Nutno podotknout, že pokud milujeme, tak nás zraňuje mužova nepřítomnost, necitlivost, ale i uhýbání a zavírání se. Dokonce se velmi běžně stává, že jakmile ve vztahu postoupíte hlouběji, tak velmi pravděpodobně vám partner vytáhne na povrch nějaké zranění. Přes vědomé milování, dotek, přes spontánní reakce, přes aktuální projití bolestí lze tato zranění léčit. Jistě, muž, který není ve své síle, není spojený se svým mužstvím, tak se emocím vyhne, nebo je chce řešit, nebo jak vtipně píše Deida, chce ženu „opravit“, protože její reakce nejsou normální.
Ovšem, abychom mohly projevovat to, co se v nás skutečně děje, je potřeba osvobodit naše těla, emoce a také naše přesvědčení o tom, co se hodí či nehodí. Musíme navázat se svým tělem kontakt. Dovolit si být autentické. Cítit i ty nejjemnější reakce nitra. Je to vlastně péče o svoje energetické pole. Vnímám, jak se cítím, kdy moje energie proudí a kdy se zastavuje, kdy se zasekávám. Nutno podotknout, že veškeré mlžení, přemýšlení a kalkulování nás energeticky zbytečně vyčerpává. Pokud si dovolíte být maximálně pravdivá, zjistíte, že je to i velmi osvobozující a úlevné. Předstírání stojí skutečně až příliš mnoho sil.
Pravdivost ve vztahu vás zavede do jiné dimenze žití. Osobně jsem přesvědčena, že to stojí za to. Můžete prožít tak intimní vztah, hluboký a naplňující, že se vám o tom ani nesnilo. I když projdete bolestnými tématy, není třeba se jich bát. A hlavně, pokud se naučíte být pravdiví neustále, průběžně, pořád, tak předejdete mnoha těžkým situacím. I případným rozchodům. Někdy je fakt šokující, že lidé spolu žijí spousty let a teprve při nějakém otřesu si řeknou to, po čem touží, co si myslí. Co skutečně prožívají. Ale toto je skutečný život. Někdy syrový, někdy bolestný, ale také radostný, extatický a hlavně živý. Život je pohyb, změna a vývoj. A v lidské přirozenosti je – vyvíjet se. Touha po růstu a propojení je naprosto přirozená lidská potřeba. Je jen na nás, co si vybereme.
