Jak nás mohou ovlivňovat uvězněné emoce?
Svého otce jsem v době puberty upřímně nenáviděla. Nepamatuji se, že bych někdy jindy cítila tak čirou nenávist. Nevěděla jsem přesně proč, naši se rozvedli, když mi bylo pět let, s tím, že otec byl těžký alkoholik s agresivní opicí. Pamatuji si, jak jsem skládala dlouhou nenávistnou píseň a upřímně mu přála smrt.
Po několika letech jsem se vdala. Moje matka mě dokopala k tomu, dát o tom vědět otci. Vědělo se, že má právě delší období abstinence. Postupně jsme navázali vztah. Já překvapivě zjistila, že mi je ten člověk blízký, že má podobný styl humoru, že není blbej a že jeho sexualita je stejně vášnivá jako moje. Prostě, že máme společného mnohem víc, než bych kdy připustila.
Později jsem se začala zabývat odpouštěním a podobnými očistnými metodami. Zpočátku to bylo, jako když píchnu do vosího hnízda; při jedné situaci jsem k němu vyventilovala všechen ten dávný uložený vztek (vztek je zdravý, ventilovat ho k dotyčným ale často není potřeba, uvolnit ho jde i jinak). Později jsem dospěla k odpuštění a docela mě překvapilo, že to není o něm, ale že mě osobně se velmi ulevilo. A ano, mělo to smysl, komunikovalo se nám pak lehce, cítila jsem mezi námi lásku. Nevnímala jsem ho jako otce, ale byl mi blízký.
Před jeho smrtí jsme měli krásný oboustranně respektující vztah. Stihl ještě i vydání mé první knížky. Tehdy mi sám zavolal a řekl mi nejkrásnější větu za celý můj život: „Holka, já vůbec netušil, jakou máš duši.“
Ještě dlouho po jeho smrti mi tato slova vháněla slzy do očí.
Odešel klidně a hezky, dá-li se to tak říct.
Byla jsem v domnění, jak bezvadně mám téma otce zpracované.
Jenže – odešla jsem od prvního muže, pak od druhého. Měla jsem volné období milenců, a ejhle… samí starší muži… o dost starší. Aha? Že by tam s tím otcem ještě něco bylo? Nechtělo se mi do ničeho se vracet. Ale začalo mi vrtat hlavou: proč potkávám tyto muže? Jakmile se začnete ptát, dostáváte odpovědi.
Pak jsem potkala dalšího muže, který měl 70 let, byl ve věku mého otce. „Tak už dost, už tomu musím přijít na kloub“, řekla jsem si. Uvědomila jsem si, že každý z těch mužů měl něco z mého otce, jeden jeho ruce, druhý oči… jak to, že mi to nedošlo dřív?
Jakmile jsem byla ochotná skutečně se podívat, začala jsem pozorovat další svůj mechanismus. Jakým stylem mámím muže. Dělám to přes komunikaci, přes maily. Došlo mi, že vždycky bylo pro mě podstatné mít kolem sebe muže, kterému mohu psát nebo si s ním intimně povídat. S kterým potřebuju sdílet své vnitřní stavy. Uviděla jsem to a uvědomila si, že jsou věci, které ani muži nepotřebují vědět, že v tomto by mi lépe posloužila kamarádka. Ale pro mě bylo důležitější zažívat sdílení s mužem. Viděla jsem to, ale nedokázala jsem toho nechat, i když to trochu povolilo. Setkala jsem se tím mužem ve věku mého otce… a nahlas mu v hovoru přiznala, že skutečně jsem ho svou komunikací lákala… nebylo úplně příjemné si to přiznat. Dávala jsem mu tím falešné naděje, i když nevědomě.
Díky tomu, že jsem byla ochotná se na to pravdivě podívat… mi najednou odněkud vyplavala stará emoce, pocit z dětství. Že ten, se kterým toužím sdílet, není nikdo jiný než můj táta. Do očí mi vlétly slzy, v krku a v srdci to zabolelo. Jejej... jak mě táta chyběl, jak moc mi chybělo, že si s ním nemůžu povídat, on by mi rozuměl… to jsem najednou věděla.
Nechala jsem tu emoci volně proudit, poplakala si... na několikrát jsem s otcem promluvila.. dokud jsem v sobě neucítila klid.
A pak – potřeba psát mužům zmizela! I to manipulativní mámení bylo fuč. Vždy předtím jsem je chytila do své otevřenosti a jakmile se lapili, přestali mě zajímat... ale přitom jsem je udržovala v kontaktu… jakmile by se chtěli vzdálit zase jsem se otevřela. Hezký mechanismus, který byl ovšem pouhou falešnou hrou na získání si lásky. Vše se mění v momentě připuštění si skutečného pocitu.
Proč o tom píšu… nemohu používat příliš příběhy žen, „klientek“, ale mohu dobře použít svoje. I když si myslíme, že máme vztah zpracovaný, tak to neznamená, že se někde nemůže objevit emoce z dětství, která nás v současném životě ovlivňuje. Například, pokud máme v sobě zlobu na otce, podvědomě ji můžeme projektovat na partnera. Nebo, jak to bylo v mém případě, emoce typu – osamocení, chybějící otec, vás může udržovat v pocitu osamění, ve špatném výběru partnerů… a v mnoha dalších věcech. O chybějící matce ani nemluvím.
Naše nevědomé, vytěsněné emoce nás mohou ovlivňovat častěji, než jsme ochotni si vůbec připustit. Jako když reagujeme podle složeniny zážitků, zkušeností, informací. Prohlédnout skrze toto všechno chce určité odhodlání, většinou jsme k tomu dovedeni přes nějaké nepříjemné stavy, kdy nás zradí buď tělo nebo psýcha. Buď to můžeme brát jako zradu, nebo jako informaci, dar pro nás. Protože – upřímně, jak jinak se zastavíme v tom věčném běhu?
Tento proces, zde popsaný v kostce, trval ve skutečnosti několik měsíců. Jedna informace doplnila druhou, až se vše pěkně složilo. Pak došlo ke změně a k uvolnění, která mi umožňuje zažívat reálnou změnu ve svém životě. A to za to stojí.
Magda Křepelková
Láska a moudrost
„Vím, že to není muž pro mě..., ale když já ho tak miluju...“ Je vám to povědomé? Jako by nás tato věta zbavovala zodpovědnosti. Ale my si tvoříme svůj život. A jen my samy jsme zodpovědné za to, jak ho prožijeme... jak naplníme svoje sny, touhy... Nelze se touto větou nechat vláčet životem.
Magda Křepelková
Služba a sobectví.
V mnohých knihách čtu, jak moc je naplňující, když nemyslíme jen na sebe. Sama jsem se ve svém životě zaměřila na službu... a mohu všechna ta slova jen potvrdit. Když moje žití nebo práce někoho obohatí... jsem naplněná, šťastná, spokojená tak hluboce, jak jsem si to dřív neuměla ani představit. Nejlepší texty nebo terapeutickou práci vytvořím tehdy, když se totálně ponořím do procesu a skutečně mě zajímá, co ten dotyčný člověk potřebuje. Někdy se při práci otevře více témat a já si dělám poznámky, ke kterým se pak vracím a na jejich základě píšu. Pak vím, že píšu pro skutečné lidi a ne jen nějaké svoje teorie. Když pak přijde reakce třeba jednoho človíčka, jak mu ten text pomohl... vím, že jsem dobře. Že tohle je ono. Že tohle má smysl... je to pocit, který mě hluboce sytí a uspokojuje. To samé cítím při vytváření textů pro lidi přihlášené na mých stránkách k odběru textů.
Magda Křepelková
Moje dcery a škatulky
Jako průzkumník podvědomí musím uznat, že náš mozek je sakra rychlej. Ale taky omezenej, přesněji omezující. A to je nutné mít stále na paměti. Mám na mysli naše okamžité posuzování a třídění. Jakýkoliv obraz, vjem, který zahlédneme, třebas jen koutkem oka, náš mozek bleskurychle potřebuje zařadit. Reaguje na základě zkušeností, vzpomínek, nálady, výchovy, informací vložených rodiči i dalšími lidmi. Reaguje na základě toho, co už zná. A my mu automaticky věříme. Zaznamenáme obraz a vyhodnotíme ho. Nepátráme po tom, na jakém základě jsme ho ohodnotili. Často bychom byli velmi překvapeni.
Magda Křepelková
Realita nebo virtuální svět?
Žijeme v době velmi elektronické. S možnostmi, o kterých se nám dřív ani nezdálo. No, má to své pro i proti. Nedávno jsem jela se Student Agency. Seděla jsem vzadu uprostřed. Odzadu to byl pohled jako ze scifi filmu, pravda, 20 let starého... Sedadla, před nimi obrazovka. Sedící zírají na obrazovku, na uších sluchátka. Zabíjejí čas přesunu. Seznamování? Povídání si mezi lidmi? Pozorování cesty? Ani náhodou. Jen virtuální realita. Možná novější verze je pohled do notebooků, moderní styl práce často bez hlubšího smyslu... nestíháte? Normálka... kolem vás dalších 50 a více lidí? Normálka... Máte z toho psychické potíže?... Normálka.
Magda Křepelková
Co nás živí?
Naše zdraví není jen otázka těla, fyzična. Žijeme život, zažíváme mnoho situací, prožíváme – anebo přežíváme. Už víme, že je třeba i psychické zdraví. Nelze oddělit jednu část od druhé, všechna témata se navzájem prolínají a souvisejí. Je to dar člověka i jeho života. Jakmile jedna oblast jde silně do háje, ovlivní to i další oblasti. A tudíž i naše – vaše zdraví. Chceme být zdraví? Věřím, že ano. Takže – začneme se zabývat tělem. Co potřebujeme ke svému zdraví? Jistě kvalitní výživu. Ale co všechno je naší výživou? Týká se to pouze jídla? Ani náhodou! Ale přesto jídlem začneme.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Ani vás nepustí do haly. Podvodů při prodeji lístků na MS v hokeji přibývá
Organizátoři i policie varují: Kupovat vstupenky na mistrovství světa v hokeji od někoho jiného než...
Katar plánuje vyhoštění lídrů Hamásu, ale není kam. Jordánsko je zpět nechce
Premium Katar je místo, kde si lídři teroristické organizace Hamás léta užívali pětihvězdičkového luxusu....
Za bydlení politiků platíme tisíce, vládní byty a vily mnozí z nich nevyužívají
Premium Stát jen za tento rok zaplatí za bydlení v Praze mimopražského ministra školství Mikuláše Beka...
Izrael zavřel hraniční přechod do Pásma Gazy. Humanitární pomoc tam končí
Izraelská armáda v neděli oznámila, že po ostřelování uzavírá hraniční přechod Kerem Šalom, určený...
Celoročně obyvatelná Chata, Náchod - Peklo, V Ostrovech
V Ostrovech, Náchod - Bražec
3 190 000 Kč
- Počet článků 74
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 975x