Díky webináři mužského projektu jsem si uvědomila jednu věc. Vlastně nádherně o tom mluvil Richard Vojík: „Když na tebe žena útočí – a ona někdy útočí, vnímej, co je za jejími slovy. A když zůstaneš v klidu a v meditaci, sám se sebou a jen ji vnímáš, tak tě najednou napadne, co je za tím, proč je rozzlobená. Fascinující je, že v momentě tvého pochopení ona přestane.“
Richard odkryl a pojmenoval velký fenomén ženského fungování. Totiž to, že ona sama často neví, proč takto reaguje.
Musím říct, že mě takhle informace zasáhla. Najednou jsem měla možnost uvidět svou ženskou kvalitu v celé šíři. A stále ji vnímat jako KVALITU.
Protože my jsme schopné vnímat neskutečné věci. Reagujeme, když náš muž mlží, když nalhává něco nám anebo sám sobě, když je ve svém světě a není v přítomnosti s námi, když ho láká jiná žena, když se mu něco stalo v práci. Tohle všechno dokážeme vnímat. Prostě cokoliv. My ani nevíme co, jen cítíme, že něco je špatně, jinak, než je nám sdělováno. Intenzivně vnímáme hlavně v intimitách, při milování. Neomylně vyčucháme mnoho nevyřčeného. Jenže - my tomu nevěříme. Nikdy v nás tato schopnost vnímání nebyla podporována, celé roky ve školách je preferována pouze činnost našeho mozku. Naše intuice, smysly, jako když v této společnosti nemají vůbec místo. Stále je všude preferováno pouze myšlení, nejsme vůbec v kontaktu se svým tělem, se svými emocemi, pocity. Tato část vnímání je společností považována za něco ulítlého, možná i nebezpečného. Proto se nemůžeme divit, že naše důvěra v intuitivní informace je velmi nestabilní. Nevěříme tomu, že můžeme takhle vnímat, i proto, že tomu často samy nerozumíme.
Někdy cítíme dobře nesoulad pocházející od druhých, ale náš vlastní, tam je naše citlivost leckdy umrtvená. Když uvnitř nás zavane nějaké ale, výstraha – jsme tak naučené na automatický souhlas – to je v pohodě, to je v pořádku, to nevadí, (jsem přeci pozitivní, měla bych odpouštět, neměla bych se zlobit), že nám negace dojde až po nějaké chvíli, nebo dokonce po několika dnech. A často se vše snažíme zpracovat samy. Jenže - hlavou. Vydedukujeme si jakousi konstrukci, která nám přesně zapadá, která se nám hodí. A co se pak děje? Nereagujeme, nereagujeme, ale hladina nespokojenosti uvnitř roste a bouchne nejlépe v tu nejnevhodnější dobu.
Anebo se najednou sebereme a odejdeme. Protože toho máme za ty roky dost.
Věřím, že než naše dedukce a vysvětlování, které jde mimo skutečnou chvíli, kdy cítíme negaci, je daleko lepší, dovolit si projevovat se autenticky v přítomném okamžiku. Tohle je i pro mě úkol asi na hodně dlouho.
Abychom to zvládly, vnímaly, postřehly a dovolily si to projevit, čeká nás mnohdy práce s navázáním kontaktu s naším tělem a duší. Uvolnit strnulé klouby, svaly, prostě tělo. Uvolnit svoje myšlení a hlavně hodnocení, co se má či nemá. Uvolnit svoje zákazy a omezení. Dovolit si být autentická. Věřit tomu, co cítím, nepochybovat o svých pocitech i když jim nerozumím. Nemusíme všemu rozumět, vše logicky chápat. My samy jsme nelogické bytosti, jsme proměnné, intuitivní, takže se nesnažme samy sebe nacpat do spořádané omezující škatulky.
Někdy zůstávám v úžasu, když objevuji CO všechno je ŽENA. Co vše je její schopnost a jak její přirozenost může obohatit MUŽE. Protože její intuice i přirozenost mu může dát mnoho informací. Muž, který pochopí, jaké skutečné kvality se v ženském čarodějném vnímání skrývají, může získat moudrou rádkyni a průvodkyni ve svém životě. Tak i on může být jejím průvodcem a ochráncem.
Každopádně odměnou za to, že do svého života pozveme stejnou měrou smysly, intuici i myšlení - je nám život, který je živoucí a vyživující. Intenzivní – rozhodně to není nuda. Je nádherné pochopit a zažít, jaké jsme čarodějky.
Takže – užijme si to.
