Zpráva o stavu planety deset let od Climategate

Deset let od aféry Climategate klima rozděluje společnost více než kdy dříve. Zatímco záškoláci a duševně postižená holčička dělají symbolická gesta, obyčejní lidé demonstrují v ulicích proti zelenému zdražování.

Když jsem jako bloger letěl na klimatickou konferenci COP-15 do Kodaně (2009 - viz reportáž) existovala mezi americkou republikánskou pravicí ještě docela slušná podpora pro klimatické regulace. Měly podporu umírněných republikánů jako Schwarzenegger nebo McCain. President Bush Junior už několik let podporoval byznys s biopalivy. Pak ale přišla aféra Climategate. Na veřejnost unikla korespondence klimatologů a lidé se dozvěděli takovéto perly:

 „Vím, že je tu tlak, abychom vytvořili úhledný příběh o oteplení, které zjevně za tisíc let nemá obdoby, ale realita není tak jednoduchá. (…) Jsem přesvědčen, že před tisícem let bylo pravděpodobně stejně teplo jako dnes.“

„Právě jsem použil Mikův trik z Nature… abych zakryl pokles teplot.“ 

„Píšu teď článek o tom, kam se sakra podělo globální oteplování. Za poslední dva dny tady v Boulderu máme nejchladnější počasí od začátku záznamů. Čtyři palce sněhu… To je lednové počasí…. Faktem je, že absenci oteplování nedokážeme vysvětlit a je to trapas.“

„Musíme se zbavit také redaktora von Storcha.“

„Miku, toto je JEN PRO TVÉ OČI. Po přečtení ten e-mail prosím smaž – prosím!“

„Bylo by hezké, kdybychom zkusili “eliminovat”  (contain) to sporné  (putative) “středověké optimum”.“

„Nepřipustím, aby se kterýkoli z těchto článků dostal do příští zprávy IPCC. Kevin a já je nějak udržíme mimo – i kdybychom měli redefinovat, co je to vědecká literatura!“

„Nenechávej povalovat data na anonymních serverech – nikdy nevíš, kdo je tam může najít. McIntyre a McKitrick pasou po data CRU z meteorologických stanic celá léta. Jestli se doslechnou, že v Británii nyní platí zákon o svobodě informací (Freedom of Information Act, FOIA), myslím, že ty soubory radši smažu, než bych je někomu posílal.“

„I když dá Světová meteorologická organizace souhlas, stejně vám ta data nevydám.  Máme v tom nějakých 25 let práce. Proč bych vám měl ta data poskytnout, když vím, že vám jde jen o to, snažit se v tom najít, něco špatně.“

„Vědecká komunita by mě určitě utloukla, kdybych řekl, že svět se od roku 1998 ochladil. No dobře, ochladilo se, ale je to jen 7 let dat a není to statisticky významné.“

„Dělal jsem, co jsem mohl, abych našel rovnováhu mezi zásadami vědy a požadavky IPCC, což často není totéž. Měl jsem obavu, abys neměl dojem, že jsem snad proti tobě. Jen jsem se snažil informovat o nedostatcích a míře nepřesnosti dat.“

 „Nech si to pro sebe... Tato zpráva s sama zničí za 10 sekund!“

(Český překlad Climategate ke stažení  ZDE na webu Klimaskeptik.cz)

Konspirační jednání klimatologů bylo dost pochybné, což platí dodnes. Na výročí deseti let od Climategate  nedávno byl Michael Mann odsouzen za pohrdání soudem (viz zde). Navzdory výzvám žurnalistických organizací bojujících za transparentnost totiž stále odmítá zveřejnit, jak dospěl ke svému hokejkovému grafu. Nežli by dodržel vědeckou etiku – zveřejnění a ověřitelnost (replikovatelnost) experimentů je hlavní princip vědy – raději prohrál soudní spor.

Z aféry Climategate se odborná veřejnost moc nepoučila. Stále vycházejí krkolomné pokusy hokejku nějak obhájit (třeba Neukom a kol. 2019). Přestože lokální data z Grónska či Antarktidy ukazují současné oteplení jako nevýznamné a nijak neobvyklé, konstruují se místo toho jakési fiktivní globální průměrné teploty středověku, aby současnost vypadala neobvykle. Ačkoli územní pokrytí je zcela nesouměřitelné se současnými daty, takže si s čísly autor může dělat, co ho napadne.

Deset let po aféře Climategate už můžeme zhodnotit i ekonomické výsledky takzvané klimatické politiky. Narozdíl od podzimu 2009 dnes už všichni vědí, jak biopaliva (čti: pálení potravin) vyhladověla Třetí svět. Víme, jak po roce 2010 solární baroni vytunelovali českou ekonomiku (účet: bilion korun). Víme, kolik za obnovitelné zdroje zaplatili Němci a jak jim to zdražilo energie – aniž by se snížily emise. Klimatická politika dokonce vyvolává masové nepokoje v ulicích.

Ve Francii stále pokračují protesty žlutých vest. Hnutí začalo v listopadu 2018. Francouzští řidiči oblečeni do žlutých vest, které jsou součástí povinné výbavy, začali protestovat proti zdražení pohonných hmot. To zdražení zavedl president Macron v rámci naplňování závazků pařížské klimatické konference z podzimu 2017.  Tato buzerace řidičů byla přitom zbytečná, protože Francie s emisemi bojovat nemusí. Díky flotile jaderných elektráren má nejnižší uhlíkovou stopu v Evropě.

V říjnu 2019 v Chile začala veřejnost protestovat proti zdražení metra, které způsobil přechod na „zelenou“ energii. Studenti jezdili ve velkém na černo a demolovali turnikety. Pod heslem „Evade“ tedy vyhněte se placení. Nepokoje byly tak vážné, že byl vyhlášen výjimečný stav, a Chile odvolala klimatickou konferenci OSN, která se tam měla konat v prosinci. Jako náhradní hostitel se nabídlo Španělsko. Přitom ještě v roce 2017 svět tleskal, že metro v hlavním městě Santiago de Chile bude první na světě poháněno z rekordních 60% zelenou energií. Smlouvy s větrnými a solárními barony byly podepsány na 15 roků. Nikdo se tehdy nestaral, kolik to bude stát.

Během těch deseti posledních let se klimatická změna se spolu s tématem migrace a genderu stala postupně klíčovou součástí kulturní války. A tato tichá občanská válka rozhoduje volby. V USA se presidentem stal Donald Trump a v listopadu 2019 oficiálně vypověděl pařížskou klimatickou dohodu, jak sliboval ve své kampani. Výpovědní lhůta běží rok. Brexit v Británii prosadili vesměs pravicoví klimaskeptici (Matt Riddley, Nigel Farage, lord Lawson, Owen Paterson, Michael Cove a další ).

Pozoruhodné je, jak jasnozřivě tyto budoucí problémy předpověděl hacker FOIA, když vysvětloval, proč tu klimatologickou korespondenci hacknul a zveřejnil:

Climategate 3.0 “Mr. FOIA’s” full message:

„Nemůžeme nesmyslně vyhodit z okna biliony dolarů a předstírat, že někomu někde nebudou chybět. Někomu se musejí vzít. Pokud se ekonomika kraje či země nebo města dostane do problémů, jak to dopadne na ty nejchudší? Opravdu tím zlepšíme jejich vyhlídky? Ne, oni to odnesou nejhůř. Žádná klimatické čarování s čísly nemůže tato fakta postavit na hlavu. Pro mnoho z nás na Západě je snadné vydržet trochu zeleného nepohodlíčka a pak se rochnit v pocitu vlastní ušlechtilosti, když jsme obklopeni svou čistou technikou a energií, která je jen mírně dražší, když je vhodně dotovaná. Miliony a miliardy lidí, kteří zápasí s podvýživou, nemocemi, násilím, negramotností apod. si takový luxus nemohou dovolit.“

Na výročí 10 let od aféry Climategate klimatičtí aktivisté uspořádali sérii propagačních akcí, aby této vlně odporu mohli nějak čelit. Jejich strategie ale spíše přilévá oleje do ohně. Ať už je to vyhrožující projev bílého koně, totiž Gréty, v OSN. Nebo páteční ulejvání studentů ze školy. Rétorický posun od pojmu klimatická změna k pojmu klimatická krize či klimatická nouze. Blokování dopravy Rebelií proti vykynutí. A nebo plány typu Green New Deal, které míchají klimatická opatření s revolučními rudými reformami celé společnosti.

Nic nezapomněli a nic nového se nenaučili. Tato radikalizace jen zhoršuje rozdělení společnosti a tlačí oba názorové tábory, aby se zakopaly na svých pozicích.