Kladl jsem si otázku, proč papež přijel do ČR právě před irským reparátem. Odpověď je ale nasnadě. ČR je v posledním tažení.
Jistě jste si toho všimli. Jeden týden přijel do ČR nový papež Benedikt XVI (ve Vatikánu přezdívaný bé šestnáctka, podle legendárních bombardérů). Co tady dělal, když tu nejsou skoro žádní věřící, lámal jsem si hlavu. Ale už je mi to jasné. O týden později přichází osudná zpráva pro českou samostatnost - Irové řekli ANO Lisabonské smlouvě. Tím ČR zůstala v boji proti bruselskému imperialismu prakticky sama a těžko ten zápas přežije. Takže je to jasné - papež se přišel rozloučit. Jak mohl znat vysledek referenda předem? Inu, nejspíš mu to prozradil jeho šéf.
K loži umírajícího chodí kněz. Umírající stát je ale něco významnějšího. To už si vyžaduje návštěvu papeže. Naposledy se vyzpovídat, přijmout duchovní útěchu a dostat poslední pomazání. A pak sbohem navždy.
Václav Klaus bude ještě pár měsíců vzdorovat. A pak podepíše nebo nepodepíše. Co na tom záleží? Když nepodepíše on, podepíše jeho nástupce. Rok sem, rok tam.
Brzy budeme muset z náměstí odstranit sochy TGM. Jeho boj o samostatný stát byl prohrán. V nových učebnicích dějepisu, co se píší v Bruselu, už bude TGM vylíčen jako nacionalistický gauner, který svým separatismem rozbil multikulturní Habsburskou monarchii, předvoj EU.
I když britští konzervativci vyplní svoje hrozby a v případě svého vítězství ve volbách příští rok vystoupí z EU, také to moc nezmění. Němci a Francouzi nebudou plakat, naopak se budou radovat. Protože pak už si budou moci s Evropou opravdu dělat, co je napadne. Bez britského dozoru, který je dosud držel trochu na uzdě. Britové pak budou žít s gigantickým ozbrojeným molochem za krkem. Kolik staletí asi potrvá, než EU Anglii dobude vojensky?
Když bude ČR vzdorovat potomkům Hitlera a Napoleona dlouho, dostane takovou nakládačku, že jsme to neviděli. Irům vyhrožovali, že je potrestají, seberou jim dotace, vyhlásí jim obchodní válku, uvalí na ně embargo, seberou jim eurokomisaře. Tento tlak se teď přesouvá na ČR.
Říšští pohůnci teď budou držet umírající ČR pod krkem, fackovat, kopat a mlátit jí hlavou o zeď, dokud nevypustí duši. Už teď se na hranicích rozcvičuje fronta vyslanců, kteří už si oblékají boxerské rukavice, aby nám přednesli svoje výhrůžky. Co mi to jenom připomíná? Ano, už vím. Takhle nás přemlouvali světoví diplomaté, abychom předali Hitlerovi Sudety. Střídali se tu tehdy jeden za druhým, že se dveře netrhly. Prý v zájmu míru a humanity samé, říkali.
ČR je v posledním tažení. Je tedy čas na nekrolog.
Porovnejme, jak česká samostatnost začínala a končila. V roce 1918 Češi získali samostatný stát za velké slávy. I za velkých obětí. Naši odbojáři umírali za samostatnosti této země.
Český stát ale končí bez jediného výstřelu. Byl jsem se podívat na demonstraci proti Lisabonské smlouvě 3. října 2009. Přišlo tam nějakých 300 lidí? Není to hubený výsledek? Naši předkové za svobodu umírali. My nejsme ochotní pro svobodu svých dětí udělat ani to, abychom šli na procházku s transparenty. Je to asi moc práce.
Přiděláváme tím ale práci svým potomkům. Protože tu autonomii, kterou my dnes házíme bez zájmu do koše, oni budou muset pracně dobývat zpět. Ale když už kašleme na své předky, kteří položili za tento stát život, proč nekašlat i na naše potomky?
Byl bych nerad, kdyby se EU rozpadla. V jednotě je síla a tak dál. Ale pokud bude členským státům upírat autonomii rozhodování, vytvoří se časem taková vlna separatismu, že se evropský projekt nakonec rozsype jako domeček z karet. Okolní velmoci si pak Evropu rozeberou na náhradní díly jako kdysi při dělení Polska.
Pohřeb Irska a ČR tak může být předzvěstí pohřbu celé EU. Pak bude znovu na čase pozvat si papeže.
Jo a ještě něco:
„Skrze toto svaté pomazání
ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže
milostí Ducha svatého. Amen.
Ať tě vysvobodí z hříchů,
ať tě zachrání a posilní. Amen.“
