Děti šly do kina na pohádku o Barbie a dostaly feministickou přednášku

"Jestli si dáte panáka pokaždé, kdy zazní slovo patriarchát, budete před koncem filmu na šrot," vyjádřil se o filmu Barbie Elon Musk.

(Pozor spoilery)

Zápletka filmu Barbie (Warner Brothers 2023) spočívá v tom, že se Barbie dostane ze světa žen (v Barbie Landu všechny povolání dělají ženy a Kenové tam jsou jen jako trubci-společníci) do skutečného světa a zjistí, že tam vládne brutální patriarchát. Což je ilustrováno tím, že když Barbie přijde do vedení firmy Mattel, která barbíny vyrábí, zjistí, že je to patriarchální korporát, kde jsou jen samí muži. Prý tam kdysi jedna žena byla, ale nikdo už neví, kdo to byl.

Film vám lže.

Ve skutečnosti ve správní radě firmy Mattel je dnes 6 mužů a 5 žen. Firmu založila  žena, která panenku vymyslela. Ruth Handlerová. V roce 1959 první panenku Barbie pojmenovala po své dceři Barbaře. V čele firmy stála až do roku 1974.

https://corporate.mattel.com/investors/corporate-governance/board-of-directors

Jako by nestačilo, že feministky nebyly schopné najít skutečné příklady patriarchátu. A jsou nuceny si vymýšlet. Navíc jsou tu ženy líčeny jako hloupý a snadno zmanipulovatelný dav bez vlastního mozku.

Ken je nadšený z toho, že ve skutečném světě není jen občan druhé kategorie. A zavede (za jediný den) „patriarchát“ v BarbieLandu. Ne násilím. Oblbne barbíny a zvítězí ve volbách. Feministky to napraví tím, že odvedou pozornost Kenů, zařídí aby žádný Ken nepřišel na hlasování a takto zmanipulovaných volbách pak změní ústavu, aby Kenům byla odebrána opět občanská práva.

Poučení pro mládež? Je správné zmanipulovat volby. 

Ale pozor. Před volbami nejprve musejí barbíny podstoupit převýchovu, aby hlasovaly správně. To je druhé poučení pro děti. Tupý lid potřebuje osvícené neomarxisty, aby jim řekli, co si mají myslet. Čím tedy barbínám otevřou oči? 

Přednáškou o hrůzách života žen v patriarchátu.

V ní se mluví o tom, jak je těžké dbát zároveň na svou postavu a zároveň na své zdraví. Že když máte dělat šéfovou, tak byste neměla být mrcha. Že musíte řešit špatné chování mužů, ale když na něj poukážete, obviní vás, že si pořád stěžujete. Nikdy byste neměli být hrubé, sobecké, vychloubačné. Že musíte brát ohledy na druhé a snažit se, aby nás ostatní měli rádi. 

Nad tak "brutálním" útlakem by se i Solženicyn rozplakal.

Zatímco dříve lidé řešili, zda mají co jíst a zda smějí volit, dnes lidé kňourají nad tím, že musejí ráno vstávat nebo nosit make-up? Stěžují si, že se musejí chovat eticky (nebýt mrcha, sobec)? Naříkají, že ve svobodné společnosti musejí činit vlastní rozhodnutí? 

Feministky tedy nebyly schopné dát do hromady ani přesvědčivý výklad patriarchálního útlaku. To je u feministické agitky trochu trapné. V závěru proslov vyvrcholí tím, že si paní stěžuje, že by měla někomu projevovat vděčnost. Za co, to není řečeno. Ale lze si to domyslet.

Muži se ve 20. století rozhodli ženám přiznat rovná práva. Parlamenty, které toto zrovnoprávnění odhlasovaly, byly složené výhradně z mužů. Ženy se poprvé za tisíce let mají právo chodit do školy, hlasovat ve volbách, vlastnit majetek, vybrat si povolání, vdávat se bez souhlasu rodičů. Moderní společnost se v tomto odlišuje od většiny společností minulosti a je tímto unikátní.

Není zač.

Film vypadá vizuálně krásně a má řadu vtipných gagů. Ale nesmíte moc přemýšlet nad scénářem. Což je bohužel v dnešním Hollywoodu už skoro norma.

Máme-li s hrdiny sympatizovat, musejí jednat jako jednotlivci, ne jen jako stereotypní zástupce nějaké skupiny. Hrdina musí překonávat překážky tak, že vyroste, něco ho změní, dospěje. Jediná změna, ke které Barbie ale dospěje na konci filmu je ta, že magicky získá vagínu (plastové panenky tam mají jen výrobní číslo).

Dále, klíčovou ideu nestačí odvyprávět ve formě přednášky – to je známka mizerného scénáristy. Je třeba to názorně ukázat, aby divák pochopil i beze slov. Show – don’t tell. V dobrém filmu postava neříká nahlas „jsem tvůj přítel“, ale udělá mlčky něco, z čeho přátelský vztah vyplývá nepřímo. Třeba u něj celé dny sedí, když je nemocen.

Postavení žen v mužské společnosti by film měl ukázat, ne to odbýt přednáškou. Co třeba kdyby se fiflena Barbie přenesla do světa 50. let, kdy panenka vznikla? Nebo dále do éry před emancipací žen? A musela tam žít několik let? Naučila by se makat a ne jen si lakovat nehty. Pak poučená, zocelená, zmoudřelá se vrátila do Barbie Landu a rozhodla se s Kenem zacházet lépe. Protože poznala jaké to je, být občan druhé kategorie. A protože už nemyslí jen sama na sebe.

Bohužel marxistická "woke" mašinérie dokáže chrlit jen nudné černobílé postavy. Není to náhoda. Tato ideologie nevěří v možnost jednotlivce řídit svůj osud, změnit se. Podle nich je každý jen drobným kolečkem v soukolí třídního boje. Příslušník jedné třídy je zcela dobrý a příslušník druhé třídy je zcela zlý. Napořád. 

Obávám se, že to bude i problém dalších připravovaných pohádek jako "Medvídek Pů a rasistická zvířátka", "Alenka v říši Marxismu" nebo "Černá Sněhurka a sedm postižených zástupců menšin".