Homo europaeus: zítřka lidský rod

V EU byl spatřen záhadný tvor, něco jako Yetti. Je to nový evropský člověk. Homo europaeus... Nejspíše je to něco, jako byl Homo sovieticus, než se zjistilo, že moc chlastá.

Profesor Blackadder Hillary je známý ze svých výprav do Himaláje, kde hledal Yettiho, tajemného sněžného muže. Po neúspěchu poslední výpravy, kdy omylem týden stopoval německého turistu v kožichu od RSPCA, si tento vědec našel nový objekt svého pátrání. 

Nyní pátrá po tajemném tvorovi, který byl prý zpozorován na několika místech v Evropě.

Je to takzvaný  „nový evropský člověk“ čili Homo europaeus. Jde o malého chlupatého tvora s anténkou na hlavě, který roztomile piští. Údajně jde vyšší vývojový článek v evoluci člověka.

Vznik této nové rasy předvídal už TGM, náš první president: „Nový člověk, Homo europaeus, nezrodí se pouze politikou vnější, nýbrž hlavně niterní - všichni národové Evropy budou po válce nuceni všechno své smýšlení věnovat hmotné a duchovní obnově.“

Podle sociologů je vznik HE důsledkem kampaní propagujících "novou evropskou identitu".  Asi největší vliv na formování nového evropského člověka prý měly omalovánky vydávané Evropskou komisí.

„Až ho chytím, hodím ho tady do toho pytle,“ řekl novinářům profesor Hillary. „Mám už stopu. Svědci ho viděli, jak se v noci vyškrábal po okapu do místní radnice a spořádal celý šanon směrnic Evropské komise. Zřejmě se jimi živí. Teď když vím, že mu ty čmáranice chutnají, můžu na něj nachystat past.“ 

Jak ale Homo europaeus v přírodě poznat? Je důležité nezaměňovat s prudce jedovatou Homo euroscepticus. Správně zařadit nalezený exemplář je docela těžké. Homo europaeus totiž postrádá většinu znaků primátů. Je to totiž „duchovní bytost“. Překonal primitivní lidské pudy a atavismy, povznesl se nad ně, tudíž jsou u něj zakrnělé. Podobně jako třeba u velryby jsou zakrnělé zadní končetiny nebo u právníků svědomí. HE je naprosto politicky korektní.  

·        Homo europeus postrádá teritoriální pud (není nacionalista, rasista ani xenofob, nehájí své území proti islamizaci, nehájí svůj dům s puškou v ruce, nebojuje proti přistěhovalcům či dobyvatelům a ani nemá kolonialistické choutky).

·        Chybí mu pohlavní pud a nevykazuje sexuální dimorfismus (není tedy sexista, může libovolně hrát sociální roli muže i ženy, neobtěžuje ženy na pracovišti ani jinde, odmítá sexuální vykořisťování žen, odmítá patriarchální uspořádání společnosti).

·        Nemá pud sebezáchovy (podporuje odzbrojení své země, je pacifista, nastaví druhou tvář, jí hamburgery).

·        Postrádá rodinné a mateřské pudy, takže zájmy cizí klade výše než zájmy své rodiny (přednost mají zájmy klimatu, lidská práva zločinců, zájmy imigrantů, pozitivní diskriminace různých menšin, zájmy Evropské komise, zájmy chudých).

·        Nemá vlastní mozek, místo toho se řídí tzv. směrnicemi Evropské komise, které přijímá malou wi-fi anténkou na hlavě. Díky tomu se nepotřebuje sám rozhodovat v osobním ani pracovním životě. Jde o evoluční adaptaci, která je ekologická, protože organismus tak spotřebuje méně energie. Mozek totiž byl energeticky nejnáročnější částí těla. Díky tomu se nemůže dopustit politické nekorektnosti, protože každý jeho názor je nejprve prověřen (Avast Antivirus Thoughtcrime). 

"Přesně takové Evropany potřebujeme," rozplývá se eurokomisař Musulman Allahovič. "Tomu říkám Evropan zítřka! Ti dosavadní nemoderní Evropani byli takový nacionalistický vzpurný xindl plný předsudků, tomu se nedalo vládnout. S novým evropským človekem půjde budování EU daleko líp."

Zoologové se stále přou, z čeho se Homo europaeus vyvinul. Ve 20. století totiž na území bývalého Sovětského svazu byly hlášeny zprávy o velice podobném druhu člověka. Uměl i mluvit a začlenil se do sovětské společnosti. Šlo o tzv. „nového sovětského člověka“. Byl to naprosto nesobecký kolektivista, stále se optimisticky usmíval, nadšeně věřil v socialismus, pracoval bez nároku na odměnu pro blaho společnosti. Prý k této rase patřil i Jurij Gagarin: „nový sovětský člověk – v sobě harmonicky spojuje bohatou duchovnost, mravní čistotu a tělesnou dokonalost.“ 

Trpěl však zřejmě nějakou genetickou vadou. Začal degenerovat, až se z něj stal tzv. „Homo sovieticus“, jak jej ve stejnojmenné knize nazval ruský sociolog Alexandr Zinovjev. Homo sovieticus byl líný („Oni předstírají, že nás platí, tak my zase předstíráme, že pracujeme“), pasivní, bál se říkat pravdu a kradl jako straka („Všechno patří všem“). 

Chování Homo sovieticus charakterizoval starý vtip:  

1. V Sovětském svazu všichni mají práci.
2. Přesto, že všichni mají práci, nikdo nepracuje.
3. Třebaže nikdo nepracuje, plán je plněn na 100%.
4. I když je plán plněn na 100%, není nic k dostání.
5. I když není nic k dostání, všichni všechno mají.
6. Bez ohledu na to, že všichni všechno mají, každý krade.
7. Přesto, že všichni kradou, nikde nic nechybí.

Snahy o vytvoření nového, ušlechtilejšího člověka tu byly už mnohokrát a vždycky zklamaly. Křesťanská církev se například dva tisíce let snažila z lidí vychovat pravé křesťany a pořád jim říkala: nekraďte, nezabíjejte, myjte si ruce před jídlem, nesouložte, nezlobte, nechte toho porád. Ale bylo to, jako když hrách na zeď hází.

Úřady odjakživa šíření "nového člověka" podporovaly. Jeho odchov je snazší a má i vyšší dojivost než Homo sapiens. Sovětský svaz se snažil uměle vysazovat nového sovětského člověka do přírody ve snaze vytlačit staré národy okupované Ruskem a nahradit je jednotným národem sovětským. Nepodařilo se. Nyní se očekává, že staré evropské národy vyhynou a budou nahrazeny národem evropským.

Je ale možné, že nový evropský člověk dopadne stejně jako kdysi Homo sovieticus. Podle zoologů tu totiž hrozí konvergentní evoluce. Je známo, že v podobném prostředí se tvorové i zcela rozdílného původu mohou vyvíjet podobným směrem. Třeba jako delfíni – ač jsou to savci, vodní prostředí jejich těla vytvarovalo do stejného tvaru, jaký mají ryby. EU i SSSR jsou ekosystémy s podobnými znaky - v obou se vyžaduje nadšený budovatelský optimismus, prosazování kolektivismu, podpora stále tužší regulaci ekonomiky, místo parlamentů/sovjetů rozhodují nevolení byrokraté a oba systémy sdílí i chorobnou zálibu ve vyhlašování nerealistických plánů typu "dohonit a předhonit" (pětiletky, Lisabonská strategie).

Možná ale, že nový evropský člověk je spíše příbuzný novéno afrického člověka, kterého chtěli ve 20. století vyspěstovat afričtí diktátoři, jako byl Kenneth Kaunda ze Zambie. Jeho vláda jedné strany se opírala o něco, čemu říkal humanismus. "Cílem zambijského humanismu je vymýtit v člověku všechny jeho zlé sklony... a dosáhnout dokonalosti tím, že bude zbaven negativních lidských vlastností jako je sobectví, hrabivost, individualismus, rasismus, chudoba, nacionalismus, fašismus...". Kaunda negativní lidské vlastnosti likvidoval pro jistotu rovnou i s jejich nositeli. (Paul Johnson, Dějiny 20. století, Rozmluvy 1991 s. 516)

Každopádní šíření nového species naráží na řadu problémů. Nový evropský člověk je takový světec, že na sobě nechá dříví štípat. Byly zpozorovány případy, že se nechal bez odporu sežrat malým lesním zvířátkem se slovy "Nemohu sobecky nadřazovat svůj život  nad potřeby hladovějících. Tedy se obětuji pro blaho zvířecí společnosti. Tak si ze mě ukousni." 

Pokud tedy někde nového evropského člověka potkáte, buďte k němu ohleduplní. Zvláště když jdete v létě po louce, dávejte pozor ať ho nezašlápnete. Za horkých letních dnů má ve zvyku sedět bez hnutí za trsem trávy, kde s rozjásaným optimistickým úsměvem tichounce čeká, až přijdou nové světlé zítřky.