2009 – Velká bruselská socialistická revoluce

Výročí 20 let od pádu komunismu EU uctila záplavou polo-totalitních zákonů. „Chceme si tím připomenout tradice předchozího režimu, který také patří ke kulturnímu dědictví Evropy“

Když město oslavuje výročí 500 let od svého založení, uctí ho zpravidla jarmarkem, kde lidé v historických kostýmech předvádějí historická řemesla. Možná přijdou i šermíři, perníkáři a dostaneme okoštovat staročeské medoviny.

Jak ale oslavit výročí 20 let od pádu komunismu? EU přišla v roce 2009 s programem Communism Revival Programme, tj. Program oživení komunismu. Podobně jako existují kapely, které hrají písničky Beatles (tzv. Beatles Revival Band), EU nyní přijímá zákony komunistického střihu. Proto všude vidíme hesla o socialismu, slogany z dob reálného socialismu, spoustu socialistických funkcionářů ba i maoistů.

„Chtěli jsme tak uctít památku těch, kteří v minulém století formovali naše životy. Komunismus patří ke kulturnímu dědictví Evropy. V rámci multikulturalismu se domníváme, že každá kultura je dobrá a i komunistická kultura a způsob života jsou obohacením,“ řekl předseda Evropské komise, někdejší maoistický komunista Barosso.

Plán otevřít znovu Gulagy sice neprošel, ale zato prošla řada dalších opatření, které mají lidem přiblížit, jaké to bylo v dobách nesvobody. Tehdy komunistická šlechta rozhodovala o lidech bez jejich souhlasu, diktovala lidem, co mají vyrábět, co smějí kupovat. Strkala nos lidem do soukromého života, rozkazovala občanům aniž by se jich ptala na názor. 

  ·        Proto EU v roce 2009 přijala například zákaz rtuťových teploměrů. Jde o připomínku centrálního plánování, kdy UV KSČ rozhodoval, co se bude vyrábět, co se smí prodávat a za kolik. Aby lidé viděli, jaké to je, když stát strká nos i do toho, co máte doma ve skříni.

·        EU také zakázala Edisonovy žárovky, takže firmám diktuje, co smějí a nesmějí vyrábět a mnohé z nich poslala ke dnu (pokud nemají na přechod na jinou výrobu). Připomínáme si tím komunistické tažení proti kulakům.

·        Německo přijalo zákon o zavedení cenzury na internetu, aby lidé viděli, jaké to bylo v dobách samizdatu.

·        EU prosazuje Lisabonskou smlouvu (která má slovo „sociální“  a jiné levicové floskule pomalu v každém odstavci) a potýká se přitom s tzv. nacionalisty (připomínka sovětského boje proti „buržoaznímu nacionalismu“). Lisabonská smlouva se nazývá na počest podle univerzitního města, kde mladý maoista Barosso zahájil svou kariéru studentského revolučního vůdce.

·        V rámci prosazování Lisabonu jsme si zopakovali scénu, kdy Rusové zajali Dubčeka a nutili ho, aby podepsal, že schvaluje Ruskou invazi. Vzpomínkovou akci uspořádal předseda Europarlamentu Pöttering a levicový europoslanec Cohn-Bandit, když na pražském Hradě našemu presidentovi řvali do ucha „musíte to podepsat“.

·        Sám Evropský parlament simuluje Nejvyšší sovět – nemůže sám navrhovat zákony, jen razítkuje, co vymyslí Politbyro.

·        Německo v srpnu navrhuje zakázat videohry, který prý nejsou dostatečně výchovné (připomínka časů, kdy komunisté zakazovali Elvise, Beatles, heavy metal a další třídně neuvědomělou zábavu).

·        Ekonomickou krizi EU využila ke znárodňování bank a tužší centrální regulaci ekonomiky. Při té příležitosti jsme slyšeli krásné projevy politiků o hrabivých buržoustech a chamtivých bankéřích, kteří prý vše zavinili - přesně ve stylu bolševické propagandy.

·       Právě v těchto dnech Evropský soudní dvůr (ECJ) otočil o 180 stupňů v otázce hazardních her. Dříve bojoval za volný trh a proti národním státním monopolům. Nyní v rozsudku proti společnosti Bwin rozhodl, že stát má právo zřídit si monopol a soukromníky na svůj trh nepustit. Důvod? "Vyšší společenský zájem". Hrabivé sázkaře jistě nikdo litovat nebude, s tím se počítá. Stejnými argumenty ovšem zdůvodňovali i komunisté znárodnění - ve vyšším zájmu, v zájmu lidu.

·        V prosinci plánují podepsat v Kodani nový Kjótský protokol, základ pro masivní regulaci celosvětového trhu (plány ve stylu pětiletek). Připomínka komunistického hesla „poručíme větru dešti“.

·        V srpnu 2009 EU přijala plán gigantického sociálního inženýrství - v nejbližších letech začne vyvážet nepřizpůsobivé muslimské přistěhovalce do zemí Východní Evropy (European Resettlement Programme). Podobně jako Stalin přesídloval celé národy z jedné části SSSR do druhé.

·        V roce 2009 byl přijat i orwellovský „antidiskriminační zákon“, který zbavuje občany práva rozhodovat o tom, s kým uzavřou/neuzavřou smlouvu o svém vlastním  majetku. Můžete sice vlastnit byt, ale stát rozhoduje o tom, komu ho smíte pronajmout. Z majitelů se tak stávají tzv. národní správci tj. zaměstnanci státu.

„Dělalo nám starosti, že mladá generace už neví, jaké to bylo v době nesvobody. Člověk to nepochopí, dokud to nezažije.  Inspirovaly nás restaurace „Eat-in-the-dark“, kde se večeří zcela potmě, aby si lidé mohli vyzkoušet, jaké to je být slepcem. Chtěli jsme, aby si lidé mohli znovu vyzkoušet, jaké to bylo, když stát rozhodoval o všem. Netušili jsme, že to lidé nepochopí a budou se vážně strachovat, že se vrací socialismus,“ pokyvuje hlavou Evropský pověřenec pro kulturní záležitosti (tzv. principál).

Bohužel tento kulturní festival neměl dostatečnou propagaci, takže lidé o něm neví. Často si myslí, že to je myšleno vážně. Jako když někde filmaři natáčejí film z druhé světové a místní se leknou, že se vrátily tanky.

To je politováníhodné, protože v Evropě z naprostého nepochopení vznikají hnutí odporu, aby proti této vlně komunismu bojovala. Například bojovníci proti Lisabonské smlouvě - Klaus, Ganley, Farage, Strana svobodných občanů a další. Jejich protesty jsou ale zcela zbytečné, nic z toho není myšleno vážně. Jde jen o kulturní festival, jakýsi skanzen pod otevřeným nebem.

„Klaus je zase mimo, jako obvykle,“ poznamenal předseda KSČM Filip, který se na přípravě projektu podílel. „Nepochopil, že jde o vtip. Ten člověk nemá vůbec smysl pro humor.“

Opravdu si myslíte, že by 20 let po pádu komunismu mohl takový robustní přechod zpět ke státnímu dirigismu někdo myslet vážně? To už jsme si přece jednou vyzkoušeli a nikam to nevedlo. To by se v Bruselu museli zbláznit.