Toulky okolím Prahy I

Po Praze a jejím okolí je možno podnikat nespočet výletů. Ten dnešní se odehrál začátkem dubna na severozápadním okraji.

Tentokrát se naší výpravy zúčastnil i jeden zdejší VIP bloger. Pozná někdo, o koho se jedná? Vyrazili jsme ze Suchdola od zastávky autobusu Kamýcká směrem na Roztoky. První zastávka byla vyhlídka na Vltavu nad Sedleckými skalami.

Pak jsme sestupovali dolů k Roztokům a při tom se nám nabídl krásný pohled na známé roztocké UFO. Do roztok jsme ale nedošli. Hned na kraji jsme to otočili a zamířili směrem do Tichého údolí. V něm nás čekal neutěšený pohled na kdysi vyhlášenou výletní restauraci Maxmiliánku. Jak můžete vidět na snímku, dnes už si tady pivo nedáte. Asi to tu někdo přehnal s grilováním.

	Maxmiliánka

V Tichém údolí se nacházejí dva staré mlýny. Ten první se jmenuje spálený, a jak opět můžete vidět na snímku, je ve skutečnosti mnohem méně spálený než nebohá Maxmiliánka. Druhý mlýn v pořadí se jmenuje Trojanův a natáčel se zde seriál "Byli jednou dva písaři".

Od druhého mlýnu je to kousek na Alšovu vyhlídku. Jak pravil Karel, byla tato skalka kdysi ostrovem ve druhohorním moři, kde se to jen hemžilo různými plži, mlži, hlavonožci a ryboještěry. V minulém století však byl ostrov předělán na vyhlídku, a dnes, jak to tak bývá, jsou z něj různé výhledy. Třeba na rybník v Úněticích.

A nebo na pěkný nový Lidl postavený na zelené louce. Tak snad aspoň tady toho nemuseli moc vykácet. V okolí Alšovy vyhlídky se nachází naleziště malachitu a azuritu. Prý celkem neobvyklé šutry v této lokalitě, pravil šéfgeolog výpravy.

Lidl

Od Alšovy vyhlídky jsme zamířili na Kozí hřbety, což je podobná skalka, ale na druhé straně údolíčka. Dole se nachází jedna pozoruhodnost - křížení dvou vodních toků. Hádanka pro čtenáře: Potkají-li se v tomto místě dva kanoisté, který z nich má přednost? Z Kozích hřbetů je pak pro změnu vyhlídka na Alšovu vyhlídku.

A taky třeba na Únětice. Je toho víc, ale nebudeme se zdržovat. Z Kozích hřbetů překročíme silnici, která spojuje Suchdol s Černým Volem (a Lidlem, samozřejmě) a vydáme se směrem na Horoměřice. Tam na nás hned vykoukne pěkná modrá výstavba satelitních domků, kterou některý účastník výpravy vtipně pojmenoval Šmoulov.

Únětice	Šmoulov

V Horoměřicích si ten den asi daly sraz Jeepy. Tak jsem neodolal a se svolením majitele si je vyfotil. Z Horoměřic jsme po polní cestě zamířili ku Praze, ale po pár desítkách metrů - ne piva - jsme to zase stočili k hlavní silnici a dostali se tak do lokality zvané Housle. Dole v Houslích je důl, kam se zapovídá vkročiti pro nebezpečí padajících bloků pískovce. Karel ovšem nedbal, protože je geolog, tak se padajících pískovců nebojí.

Z Houslí je to co by (pískovcovým) kamenem dohodil do Lysolajů. Z Lysolajů jsme ale záhy odbočili a vydali se směrem k Šáreckému údolí. Seshora se nám naskytl pohled na areál Vysoké školy zemědělské v Suchdole, a taky na Bohnice. V jednom zajímavém místě je kostel v areálu bohnické léčebny přesně mezi betonovými monolity. Myslím, že pravěké kultury touto megalitickou stavbou vytyčily směr západu slunce při jarním slunovratu. Nebo tak něco ...

	Bohnice

Seběhli jsme do Šáreckého údolí a z něj zase ihned vyběhli na druhou stranu a ocitli jsme se na Babě. Na Babě stojí romantická zřícenina. Prý zde byla postavena někdy v průběhu 19. století na žádost císaře Františka Josefa I. Ten když tudy projížděl po železniční trati z Prahy do Drážďan, pochvaloval si malebnost vltavského údolí, jen si posteskl, že mu tam chybí nějaká pěkná ruina. Od umělé ruiny jsou taktéž pěkné vyhlídky. Třeba na čističku odpadních vod v Podbabě.

A nebo na krásné pražské panorama v čele s chrámem Svatého Víta, kterému zdárně sekunduje bývalý hotel Internacionál, postavený dle vzoru sovětských architektů. Nakonec jsme obešli Babu a protože bylo ještě dost světla, stihl jsem konečně udělat i záběr usedlosti Fišerka, který mi při jedné z minulých výprav vypadl.

	Fišerka

Ve Fišerce je restaurace a cukrárna. Cukrárna je dobrá, restaurace - tak, tak. Celá trasa nenáročného výletu měřila zhruba 20 kilometrů.