Střípky z Vysokých Tater

Zde přináším pár postřehů z výletu do Vysokých Tater. Dozvíte se, jak správně pozorovat lanovku, dále odkud pochází název piva Zlatý Bažant a nakonec co s tím vším má společného Michael Jackson.

Začátkem srpna jsme s několika přáteli vykonali expedici do Vysokých Tater. Pro ty z vás, kteří netuší, co to je, tak to jsou hory na Slovensku, dosahující výšky přes 2000 metrů. Nebudu vás unavovat tím, kam jsme všude vlezli a co jsme tam viděli. Kdo to tam zná, ten si nemusí o Tatrách číst, a kdo to tam nezná, tomu je to popsané houby platné. Takže vybírám jen několik skutečných zajímavostí.

Jednou jsme se vypravili do Starého Smokovce. Ze Starého Smokovce vede lanovka na chatu "Hrebienok". Je to lanovka kolejová, fungující na úplně stejném principu, jako ta naše, na Petřín, jen je o něco delší. Protože někteří členové výpravy byli již z rána znaveni namáhavou cestou - dvě zastávky električkou, měli jsme v úmyslu vyjet na Hrebienok lanovkou a odtamtud dále pokračovat na Sliezkou chatu.

Jenže když jsme přišli k lanovce, zjistili jsme, že takto znavených turistů je po ránu neurekom, tedy před lanovkou se tlačil značný dav adeptů na svezení. Rozhodli jsme se tedy, že se rozdělíme: lanovkou pojedou jen ti skutečně odrovnaní, a ti, kterým ještě maličko sil zbývalo, se vydali na Hrebienok pěšky.

Cesta vedla podél lanové dráhy, nicméně, místy se nám poněkud ztrácela v porostu. Zanedlouho jsme viděli jet jednu lanovku nahoru a po chvíli druhou dolů. Bylo nám jasné, že ještě nejsme za polovinou cesty. Stoupali jsme dále a rozdvojení kolejí jsme si nikde nevšimli.

Po nějaké době jsme pozorovali jet lanovku dolů. Přemýšleli jsme, zda-li jsme již za polovinou, a nebo zda nám lanovka nahoru nějak proklouzla. Chvíli jsme se dohadovali. Optimisti tvrdili, že jsme již za půlkou, zatímco pesimisti trvali na tom, že jsme kabinu nahoru propásli. A v tom jela druhá kabinka nahoru. Takže jsme byli již za půlkou.

Celý zbytek cesty nahoru jsme přemýšleli, jak správně určit polohu na trati lanovky vzhledem k polovině trati. Zbyňa nakonec přinesl exaktní řešení - stačí, podívat se na koleje poté, co projede lanovka dolů. Jsou-li vidět dvě lana, jste za půlkou, je-li vidět lano jedno, jste ještě před půlkou. Tak toto jednoduché pravidlo by měl znát každý návštěvník Vysokých Tater.

Jindy jsme zase na jakési chatě vypili dvě piva značky Zlatý Bažant. Pak jsme pokračovali v túře po velmi úzkém chodníku. Počasí bylo krásné, takže na chodníku byl velmi hustý provoz. Bylo nemožné sejít nepozorovaně z cesty, a tak jsme po chvíli začali mírně trpět. Říkali jsme si: "Kdyby tak byl aspoň bažant, jo bažant, zlatý bažant, zlatý bažant ..." - No a tak asi vznikl název tohoto nejznámějšího slovenského piva.

No a jak jsme tak šli, zjistili jsme zároveň, co že to Michael Jackson prováděl na svých koncertech - mám na mysli ono slavné sahání si na přirození. Všichni se mylně domnívají, že se jednalo o jakýsi erotický symbol. Skutečnost je mnohem prostší. Michael při svých dlouhých tanečních a hudebních kreacích neměl čas odskočit si, a protože musel doplňovat tekutiny, při potřebě na malou stranu se snažil nutkání zadržet tím, že se prostě držel za pindíka. Sami jsme to na zmíněné túře vyzkoušeli, trochu to pomáhá.

A na závěr obvyklá soutěžní otázka: Čo si taký amerikánec predstavý pod názvom "Horný Smokovec"? (Nápověda: Američan neví, jak interpretovat diakritiku, takže název přečte jako "horny smoukovec".)