Smůlovatá žena

Občas není na škodu trocha té kvalitní poezie. Poslední dobou se nám s ní tady na blogu doslova roztrhl pytel, a tak mi nedá, abych taky nepřispěl svojí troškou do mlýna. I když někdy ta kvalita nemusí být na první pohled zřejmá. Anebo může být zajímavé, jak kvalitu poezie dokáže pozvednou správná prezentace.

Kdybych tě nikdy nepotkal,
nikdy bych tě neviděl plakat.
Nebýt našeho prvního "Ahoj",
nikdy bychom si nemuseli dát sbohem.

Kdybych tě nikdy nedržel,
moje city by nikdy nevyšly najevo.
Je čas vyrazit,
ale je tolik věcí, které se nikdy nedovíš.

A tak ti říkám smolná ženo,
ty nejsi smolná žena.

Šmudlo, dcero námořníka,
dítě vody,
tak hrdá na to být královna.

Šmudlo, já tě opravdu miluji,
nemohu na tebe zapomenout,
budeš smolná žena,
dokud nenajdeš toho pravého.

Než odejdu, dovol mně políbit tě
a setřít slzy z tvých víček.
Nechci tě zranit, děvče,
vždyť víš, že bych nikdy nelhal.

A tak ti říkám smolná ženo,
ty nejsi smolná žena,
ty budeš smolná žena,
dokud nenajdeš toho pravého.

Šmudlo, dcero námořníka,
dítě vody,
tak hrdá na to být královna.

Šmudlo, já tě opravdu miluji,
nemohu na tebe zapomenout,
budeš smolná žena,
dokud nenajdeš toho pravého.

Budeš smolná žena,
dokud nenajdeš toho pravého.

Ó jé, měj se, na vždy a neplač.
Balím si své tašky a odcházím.
Ahoj, ahoj, ahoj a neplač.
Musím jít, musím jít.
Ahoj, ahoj, ahoj, neplač, ahoj, oj

Koukám, že jsem zapomněl dát kredit autorovi. Tak to musím napravit: tady.